Jan Zeman se zamyslel nad některými úskalími udržitelného, tj. ekologického, rozvoje.
Byla jedna poloveřejná diskuse. Trochu jsme se hecovali. Odmítl jsem víru v zelenou Gretu i v Zelenou dohodu pro Evropu jako cestu k ochraně stability klimatu a k (trvale) udržitelnému rozvoji, resp. vývoji. Čtenáři !Argumentu z mých starších příspěvků znají důvody mého odmítání, viz zde a zde.
Padla tudíž otázka, jak bych ožehavé problémy boje za stabilitu klimatu a udržitelný rozvoj (vývoj) tedy (v Česku) řešil. K překvapení mnohých jsem uvedl asi toto:
1) Prosazování a zabezpečení míru ve světě a razantní omezení výdajů na armády
2) Zajištění bezpečnosti všech občanů ve všech státech světa
3) Odstranění chudoby a zvláště pak absolutní bídy
4) Odstranění bezdomovectví, resp. umožnit každému občanu za přijatelných podmínek „mít střechu nad hlavou“
5) Zajištění práce pro všechny práceschopné za mzdu, která je a jejich rodinu uživí
6) Bezplatné školství pro všechny občany na základě jednotných výukových osnov na základních a středních školách
7) Bezplatné zdravotnictví pro všechny občany při zajištění přeměřené sítě zdravotních služeb s výrazným posílením prevence zdravotních problémů
8) Zajištění přiměřené dopravní a veřejně dopravní obslužnosti celého obydleného území
9) Zajištění možnosti masového sportu všem občanům při nepodporování vrcholového sportu
10) Zajištění kvalitní kultury při potírání braku předstírajícího, že je kultura,
11) Zvýšená ochrana více zranitelných vrstev občanů, tj. a žen obecně, žen matek, dětí, invalidů, nemocných, důchodců
12) Relativně vyrovnaný regionální rozvoj (regiony nesmí trpět nezaměstnaností, nedostatečnou občanskou vybaveností, nedostatečnou veřejnou dopravní obsluhou, nedostatkem bytů, špatným životním prostředím)
13) Ochrana životního prostředí, stability klimatu a (trvale) udržitelný rozvoj
Hlavní údiv vzbuzovala skutečnost, že jsem ochranu životního prostředí, stabilitu klimatu a udržitelný rozvoj dal až na třinácté, neříkám že poslední místo. Oni by ho samozřejmě kladli na místo první.
Tady je asi zakopaný pes. Totiž, když řešíme dílčí problém ochrany přírodních složek životního prostředí, ostatní problémy řešit nemusíme, popř. některé musíme brát jen jako omezení, klasicky disponibilní rozpočet. Má na něj příslušný rozpočet peníze nebo nemá?
Pokud ale řeším komplexní otázku ochrany stability klimatu nebo ještě komplexnější otázku udržitelného rozvoje, nemohu se výše uvedeným problémům vyhnout. Zde se s mnoha ekology rozcházím. Ne že by v obecné rovině zpochybňovali body 1 až 12. Problém je, že pro ně to jsou reálně spíše třešničkami na dortu, podobně jako byla ochrana životního prostředí a všechny sociální a kulturní věci třešničkou na dortu pro Václava Klause, takže se Česko z klausovské transformace dodnes nevzpamatovalo a má charakter německé ekonomické kolonie a amerického protektorátu. Podobně pokud je jejich řešení v rozporu s některými jejich prioritami, například přednostnímu nesmiřitelnému boji proti jaderné energetice či spalovnám odpadu, má i ochrana stability klimatu smůlu.
Ještě více platí pro státní politiky udržitelného rozvoje ČR (i jiných států EU), které ale bývají natolik podrobeny jiným zájmům, že udržitelnost se v nich beznadějně ztrácí na neškodné a je nahrazena neškodným slovní cvičením o udržitelnosti.
Otázka války a míru
Problém začíná u nejzákladnějších problémů, jako je otázka války a míru. Velká část ekologů se ráda vyhýbá problémům, jako je vojenský útok států NATO na Jugoslávii na jaře 1999, útok USA a Velké Británie na Afghánistán na podzim 2001, útok stejných států na Irák na jaře 2003, útok Francie a USA na Libyi na jaře a v létě 2011, mnohaletá západní a arabská podpora islamistů v Sýrii, včetně nechvalného fašistického Islámského státu, pomoc při rozdmýchávání občanské války v Jemenu…, vše bez mandátu Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Sice jim to moc neladí, ale proti mocným vládcům západního světa není radno se moc stavět, tedy pokud nezaútočí někdo, kdo je u vládců Západu na černé listině, jako Rusko v případě současné války na Ukrajině. Tady je většina ekologů velice solidární s Ukrajinou, jako by byla jen válka na Ukrajině od 24. února 2022.
Jistě, také ruská válka na Ukrajině je krutá a ekologicky škodlivá. V červnu jsem na konferenci „Válka proti životnímu prostředí“ vyslechl mimo jiné referát, který se snažil dokázat, že válka na Ukrajině do 16. 6. 2022 vyprodukovala víc antropogenních emisí skleníkových plynů než celá ČR v roce 2020. Opírala se o odhadovanou spotřebu energie a odhadované ztráty. Pravda, přes 3 000 zničených ukrajinských tanků uvádělo Rusko krátce před onou konferencí, zde byly s odkazem na ukrajinské zpravodajství podány jako ruské ztráty. Těch nesrovnalostí tam bylo víc. Ztráty ve válce samozřejmě jsou velmi obtížně ověřitelné. Prezentace šla rychle a nebyla zveřejněna. Přesto jsem měl pocit, že prezentované údaje jsou k danému datu citelně podhodnocené.
Nejde ale jen o vlastní válku. Vojenské výdaje světa v roce 2020 činily téměř 2 000 miliard USD. Že tyto peníze chyběly, kam se člověk podívá, netřeba vysvětlovat.
Samozřejmě, kde se válčí, ale také kde se vyhrožuje vojenskou silou, kde se vydírá ekonomickými a dalšími embargy, kde se financují rozvratné aktivity, obvykle pod hlavičkou politických a lidskoprávních organizací, tam nemůže být důvěra v druhé státy a nemělo by být překvapením, že mnohé státy, které se cítí ohroženy, dávají přednost vlastní obraně před prosazováním udržitelného rozvoje, ochrany stability klimatu a často i před prostou ochranou životního prostředí. Že se čas na záchranu lidstva povážlivě krátí, je také pravda.
Podobně mohu rozebírat další body, ale zde si to odpustím.
Ohrožení klimatu reálné, ale…
Teorie oteplování klimatu v důsledku sílícího skleníkového efektu je podle všeho reálná, ale vznáší se nad ní řada otazníků. Jde zejména o:
- První část 6. zprávy o stavu klimatu expertů velkého klimatického panelu IPCC ze srpna 2021 shledává, že se průměrné koncentrace vodní páry v ovzduší Země v letech 1990-2020 zvýšily asi o 10 %.
Tím padl kontroverzní model, podle kterého oteplování klimatu způsobuje prakticky výlučně oxid uhličitý CO2, byť skleníkové plyny (GHG) jsou též metan, ozón, freony, halony ad. a samozřejmě zdaleka nejvýznamnější, dosud svou koncentrací neměnná vodní pára.
Tedy, změřit koncentraci vodních par na místě problém není. Při průměrné životnosti vodní páry v ovzduší 9 dní je ale zásadní problém určit její průměrné koncentrace v ovzduší na Zemi v čase. Podařilo se to až za pomoci dlouhodobého měření z družic.
Toto zjištění má ale určité dopady na boj za stabilitu klimatu. Měly by se diskutovat.
V úhrnu IPCC příspěvek jednotlivých GHG ke skleníkovému efektu na Zemi uvádí vodní pára = 36-72 %, CO2 = 9-26 %, CH4 = 4-9 %, ozón = 3-7 %. Vliv N2O a freonů na skleníkový efekt na Zemi je v úhrnu dle IPCC velmi nízký. Radiační potenciál jedné tuny CO2 = 1 CO2ekv. Aktuálně CO2 = 1, CH4 = 25, N2O = 298 CO2ekv. Rozpětí vlivu jednotlivých GHG na skleníkový efekt jsou velmi vysoké a tím i nejistoty. Horní hranice uváděných rozpětí odpovídá GHG samostatně působícímu, dolní hranice jeho přibližnému podílu, pokud počítáme s překrýváním s absorpčními pásy ostatních GHG, přičemž jednotlivé GHG pohlcují sluneční záření různé vlnové délky. Povrch Země pohlcuje asi 70 % slunečního záření, zbytek odráží v infračervené podobě. Zčásti se odráží od GHG a vrací na Zemi, často i opakovaně. Podrobněji, viz zde a zde.
Hluboké ticho kolem tohoto zjištění je mimořádně špatné. Vrhá stíny jak na klimatickou teorii, tak na praktické úsilí o ochranu stability klimatu. Totiž, vodní pára a ozon nemají antropogenní emise. Antropogenní jsou jen emise, freonů a halonů. CO2 a CH4 ale oteplování klimatu ovlivňují jen z 13 až 35 %, emise freonů a halonů byly zásadně sníženy. Realita má být podstatně blíže dolní hranici rozpětí.
- Klima se mění, ale jaký podíl na tom mají antropogenní emise skleníkových plynů a jaký ostatní faktory?
Ostatní faktory jsou zejména:
Pády větších kosmických těles
Největším prokázaným dopadem kosmického tělesa na Zemi je dopad kosmického tělesa o průměru asi 10 km u pobřeží Mexika – impakt Chixkulub u Jukatánského poloostrova před asi 65 miliony let, který vyvolal obří klimatickou katastrofu, vytvářející rozhraní druhohor a třetihor. Dinosaury ale nezničil, jak se traduje, neboť velká část dinosaurů už byla vyhynulá a zbytky afrických dinosaurů po této katastrofě ještě nějaký čas v Africe přežívaly. Vyhynuli tenkrát jen zbylí severoameričtí dinosauři.
Dopady větších kosmických těles (impakty) způsobily i dvě tradované potopy světa.
Velký impakt do severní části Atlantického oceánu roku 10 900 +- 100 let před naším letopočtem vyvolal megatsunami, které se mimo jiné převalily celou Orinockou a Amazonskou nížinou a zpustošily je. Nastala tma a později velká zima. Trend rychlého oteplování byl na 1 300 let zvrácen nástupem nové doby ledové, viz spor o mladší Dryas. V důsledku impaktu měli vyhynout mamuti a mnohá další velká tehdejší zvířata. V Severní Americe během následujících 100 let vyhynulo 32-35 rodů velkých savců ze 41 původně existujících. Stejné druhy na dalších kontinentech vymřely o několik set let později. Některé jejich zakrslé formy přežívaly ještě několik tisíc let po této katastrofě. V Mezopotámii, dnešním Iráku, megatsunami zničilo první zemědělství a lidstvo tak vrhlo zpět. Zhruba 1 300 letech po tomto impaktu se obnovil trend oteplování klimatu. Poslední doba ledová definitivně skončila.
Kosmický impakt o průměru 1,75 km vytvořil podmořský kráter Burckle o průměru 29 km v Indickém oceánu východně od jižní špičky ostrova Madagaskar asi před 4800 lety +- 200 let (2800 let př. n. l.). Jím vyvolané megatsunami způsobilo obří potopu světa. Realisticky ji popsal Epos o Gilgamešovi a další mýty, značně zkresleně Bible a jiné mýty. Megatsunami, v místě dopadu vysoké několik set metrů, muselo mít při úderu na pobřeží kontinentů obepínající Indický oceán ještě výšku nejméně 100 m. Mimo jiné se převalily přes celou Mezopotámii. Málokdo nejen z lidí to přežil. Naopak málo postižena byla impaktu blízká Afrika, kde břeh rychle stoupá, takže se megatsuni daleko do vnitrozemí nedostala (podrobně: Jiránek,J.: Byla – nebyla potopa světa?, Česká geologická služba 2021)
Od velké potopy světa jsme větších pádů kosmických těles ušetřeni. Alespoň zatím.
Velké sopečné výbuchy
Velké výbuchy sopek mohou vyvrhnout do velkých výšek množství jemného sopečného prachu, který i na několik let může zastínit Slunce, způsobit tak ochlazování, neúrodu a hlad, jak se v minulosti vícekrát stalo. Absence větších potravinových rezerv v ČR je neodpovědná. Ono se může stát leccos. Může i sopka pořádně vybouchnout.
Sopečný výbuch také nemusí nastat, ale dopad na klima ano. Geologové zjišťují, že se na rekordním tání ledovců v západní Antarktidě a v severním Grónsku podílí mohutná tělesa žhavého magmatu, která se přibližují k povrchu. Se základní klimatickou změnou nesouvisí (platí i pro všechna tektonická a sopečná zemětřesení a výbuchy sopek), ale změny klimatu mohou ovlivnit, zde zejména rychlost stoupání hladiny moří.
Změny ve využívání krajiny
Změn ve využívání krajiny je mnoho. Asi základní změnou je rozsáhlé odlesňování, které mění mikroklima a při větším rozsahu i mezoklima. Konečně, i ke vzniku největší pouště světa Sahary přispěla změna klimatu asi jednou polovinou a druhou polovinou neodpovědná činnost člověka, zejména odlesňování, nešetrná exploatace půdy, její degradace ve směru „les – orná půda a pastvina – polopoušť – poušť“.
Velmi negativní je pokračující degradace půd nešetrnou exploatací – těžbou, zastavováním, erozí, hutněním, zanášením nebezpečných chemických látek…
Velmi negativní je pokračující destrukce vodních poměrů – výstavba přehrad a zatápění příslušných lokalit, technické úpravy koryt vodních toků, znečišťování vodních zdrojů, destrukce půdy, která pak není schopna vodu zadržet, nejen odlesňováním.
Zde je třeba připomenout: i když se klimatické změny zřejmě nemálo podílí na přírodně ekologických katastrofách jako je růst průměrných i krátkodobých teplot ovzduší, růst velkých povodní a such včetně obřích požárů, růst vichřic včetně tajfunů ad. přímá paralela „přírodně ekologická katastrofa – počet obětí a výše škod“ není.
Nejméně 90 % škod způsobovaných povodněmi je reálně způsobeno neodpovědnou výstavbou v záplavových územích, na suchu se podílí nešetrné obhospodařování půdy (půda není s to zachytit nejen horizontální srážky typu mlhy, ale ani srážky vertikální, běžné), obří požáry, ke kterým jistě přispívají vysoké teploty a sucha, způsobuje obvykle hrubá lidská neopatrnost a někdy i přímé žhářství. Také na jejich šíření se významně podílí člověk. V Austrálii na podzim 2020 v sérii požárů vyhořelo území větší než Bulharsko, jistě i proto, že se v rámci kořistění zrušili protipožární chodníky, takže se oheň snadněji šířil. Na západě USA k nedávné sérii obřích lesních požárů přispěla do značné míry změna obhospodařování tamních lesů. Dokud tam do počátku 20. století hospodařili indiáni, hořelo tam často, ale šlo o minipožáry. Když správu převzala ochrana přírody, zavedla bezzásahový režim včetně ponechávání mrtvého dřeva v lese. Nahromadilo se ho tam obrovské množství a opravdu mělo co hořet. (Povzbuzeni) americkou tragédií začala podobně hospodařit správa Národního parku České Švýcarsko. Při lesnatosti 97 % a 60 % nepůvodního smrku, 30 % nepůvodní invazní borovice vejmutovky a 10 % původních listnáčů nechala smrkové lesy sežrat kůrovci (i se zamořením sousedních Lužických hor a dalších území, na nepatrném území nechala 2-2,5 milionů kubíků suchého mrtvého dřeva a požár dva dny a jednu noc nehasila s tím, že tři hektary vyhoří, takže se rozvinul největší požár na území ČR, co byl zaznamenán (podle zprávy ze 17. srpna může za požár s největší pravděpodobností nějaký turista). Nejotřesnější je, že někteří taky ekologové otvírají šampaňské.
Přesnější určení podílu změn ve využívaní krajiny na současných klimatických změnách je úkolem odborníků. Mohl by usnadnit a zefektivnit boj s klimatickými změnami.
Snížení emisí tuhých znečišťujících látek a oxidu siřičitého, jež přispívali k ochlazování atmosféry
Možná je to paradoxní, ale potření hrůzy, zvané černý kraj (masové spalování uhlí bylo provázeno vysokými emisemi tuhých znečišťujících látek a oxidu uhličitého, které v mnoha směrech vážně škodí, ale také ochlazují ovzduší a tím i klima) urychlilo oteplování klimatu, protože tyto emise v ovzduší brzdily oteplování.
Neměl by být problém tyto faktory přibližně vyčíslit a oddělit od sebe, byť některé jsou nepřekvapivě vzájemně provázané. Nejspíš se zjistí, že se na potřebě radikálně snižovat emise skleníkových plynů mnoho nemění, ale lze zlepšit taktiku postupu.
- Jak na snižování emisí skleníkových plynů
Když Evropská komise v roce 2019 schválila Zelenou dohodu pro Evropu a tato dohoda ke mně dorazila, byl jsem zděšen. S jistým zjednodušením říká: jediný viník zhoubných změn klimatu je oxid uhličitý, produkuje ho výlučně spalování uhlí a proto dosáhneme do roku 2030 snížení jeho emisí na 50 % proti roku 1990 a do roku 2050 je snížíme na nulu. K prosazení tohoto cíle použijeme tzv. obchod s povolenkami na emise CO2. K tomu nám pomáhej pán Bůh a neochvějná víra v evropské hodnoty. Ano, ropa, zemní plyn a jaderné energie jí nestály za zmínku. To předložit ve škole, tak s naprostou samozřejmostí vyletím od zkoušky. Ale prý co je povoleno bohovi, není povoleno volovi, takže se nemáme divit…
Prostě, těžba uhlí, později i zemního plynu a ropy je škodná, tak ji podřežeme jako podsvinče a ona se už nějak nahradí. Že nemáme řešení? Prý kdo by se takovou kravinou zabýval!