Jan Zeman zhodnotil klimatickou konferenci COP 26 v Glasgowě. Proč se fakticky jednalo o krach?
Ptali se mě, zda nepřeháním, když ještě před skončením 26. světové klimatické konference ve skotském Glasgow (COP 26) říkám, že konference zkrachovala. Mám za to, že jsem nepřeháněl. Nemastné neslané závěry konference z 1.-13. listopadu 2021 mně daly následně plně za pravdu. Proč?
Předně, klíčové problémy ochrany stability klimatu nebyly na konferenci COP 26 vůbec nastoleny. Na konferenci COP 26 se, možná v zájmu pochopitelné specializace, neřešily problémy války a míru, bezpečnosti mezistátní a vnitrostátní, nelítostného vysávání rozvojových států státy vyspělými, potřeby odstranit ve světě hlad a podvýživu, zajistit všem přijatelné bydlení (bezdomovectví je absolutně nepřijatelné), zajistit v celém světě bezplatné školství, bezplatné zdravotnictví, kvalitní kulturu (na úkor braku), masový sport (místo vrcholového), přijatelnou dopravní a veřejně dopravní obslužnost s prioritou kolejové dopravy, odstranit propastné mezistátní a meziregionální rozdíly, zajistit v celém světě přijatelné životní prostředí (žádné regiony ekologické katastrofy) a mnohé další. Představa, že bez přinejmenším souběžného řešení výše uvedených problémů lze zastavit klimatický rozval světa, je mimo realitu. Těžko budou chudí občané podporovat opatření na ochranu stability klimatu, když dřou bídu, nejednou i absolutní, zatímco boháči řeší problém, jak své obří, často bezpracné či dokonce nelegální zisky utratit a klima ničí o jeden i o dva řády víc než chudí občané, o podivných, různými velkými lobby hrubě zdeformovaných postupech při ochraně stability klimatu nemluvě.
Na konferenci COP 26 se, až na výjimky, neřešily klíčové problémy mechanismu prosazení nezbytných opatření na ochranu stability klimatu. Příslib jisté, z hlediska potřeb zanedbatelné pomoci vyspělých států státům rozvojovým, který představuje jen malý zlomek prostředků, z rozvojových států každoročně vyspělými státy vysávaných, který se navíc uskutečňuje v mnohem menší než přislíbené míře a často podivné struktuře (na místo podpory ochrany stability klimatu podpora vlastního exportu), je spíše plivnutí do tváře efektivní klimatické politiky a dává za pravdu prostořeké Gretě: „Bla bla bla…“. Potřeba nejlépe okamžitě zrušit mezinárodní mnohostranné dohody o osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení daně z přidané hodnoty včetně jí spotřebovaných paliv a energie a o osvobození mezinárodní námořní, námořně rybářské, vnitrozemské vodní a letecké dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty by odstranilo jeden ze zjevných stimulů ničení životního prostředí a rozvracení klimatu ve světě se neprojednávala ani její projednání nikdo nenavrhnul. Absurdnější je zřejmě už jen pravidelné každoměsíční stěhování europoslanců z Bruselu do Štrasburku a zpět, uskutečňované navíc auty.
Kdyby konference, resp. lidské politická reprezentace byla kompetentní, musela by přinejmenším jednoznačně podpořit jako opatření na ochranu stability:
– rozvoj jaderné energetiky (pravda, jaderná energetika už nebyla zakázaným tématem jako před lety),
– rozvoj závodů na energetické využití vybraných odpadů (zvlášť aktuální v ČR, kde většina nevládních ekologů zběsile útočí na stavbu dalších spaloven stejně jako na rozvoj jaderné energetiky, přičemž například Spalovna Praha Malešice má asi jen 5 % měrných emisí skleníkových plynů (GHG), způsobující zhoubné oteplování, ve srovnání s pokračování skládky v pražských Ďáblicích.
– orientaci rozvoje na absolutní úspory paliv a energie, vytvářené na základě analýzy komplexní energetické náročnosti jednotlivých výrobních řetězců. Pak by se zřejmě nemohl ocitnout vodík (ať už zelený nebo jiný) jako jedna z cest ke stabilitě klimatu, když se vyrábí se spotřebou energie často vyšší, než jakou obsahuje),
– šetrná dopravní politika, především zásadní preference šetrné, energeticky a emisně úsporné kolejové dopravy, nikoliv nešetrné dopravy silniční, letecké a nejednou i vnitrozemské vodní. EU brutálně prosazovaná elektromobilita je nejen hrubě asociální, přes opačné ujišťování ze strany Evropské komise a ekologických aktivistů, ale i hloupá, protože z hlediska ochrany stability klimatu nepřináší takřka nic a v řadě států situaci ještě zhoršuje. Vedení EU počítá jen emise z výfuku. Nepočítá emise spojení s výrobou elektřiny (elektroenergetický mix se v jednotlivých státech velmi liší a tím i její emise GHG, navíc vesměs neobjektivně počítané), ani s výrobou elektromobilů, zvláště pak na emise GHG velmi náročné výroby pro elektromobily potřebných baterií. Je pravda, že mnozí si dodnes pletou nejen u aut emise toxických škodlivin (tuhé částice, oxidů dusíku NO a NO2, oxidu uhelnatého CO, těkavých organických látek VOC, olova ad.) s emisemi GHG (oxidu uhličitého CO2, metan CH4, oxidu dusného N2O ad.).
Neřešených otázek zůstalo hodně
Věcných problémů je mnohem víc. Ne všechny mají celosvětový charakter.
Ani objektivní metodiky měření emisí GHG jsme se nedočkali. Metodiky EU, že se počítají jen emise CO2 ze spálení fosilního paliva, jsou zjevně nedostatečné a vážně zkreslující. Zde se zastavme:
Podle dominující teorie oteplování (velký klimatický panel IPCC) klimatické změny způsobuje pouze růst emisí CO2. Statistická ročenka Životní prostředí ČR dlouhá léta uvádí jako GHG CO2, CH4, N2O, freony a některé další. Příručky o skleníkovém efektu uvádí na prvním místě vodní páru, která se na skleníkovém efektu podílí 36-72 %. Dosud nám bylo tvrzeno, že se obsah vodních par v ovzduší dlouhodobě nemění a že tudíž lze od vodní páry abstrahovat. Toto tvrzení se špatně dokazuje i špatně vyvrací, protože při průměrné životnosti vodní páry v ovzduší asi 9 dní je měřit průměrné koncentrace vodní páry v ovzduší na Zemi velice obtížné. Podobně se nemá měnit okrajová role metanu a dalších GHG. Tato konstrukce je dost odvážná, čehož si je zřejmě vedení některých států vědomo.
Nyní tento koncept zpochybnila i První část Šesté zprávy IPCC o klimatických změnách ze srpna 2021. Shledává, že množství vodní páry v ovzduší Země se dlouhodobě zvyšuje. Otázkou samozřejmě je, o jaké důsledky půjde, kromě zvýšení podílu vodních par na klimatických změnách. Otázkou je, jaké to má dopady na strategii boje proti sílícím klimatickým změnám.
V úhrnu se příspěvek jednotlivých GHG ke skleníkovému efektu na Zemi dosud uváděl ve výši u vodní páry 36-72 %, u CO2 9-26 %, i CH4 4-9 %, u ozónu 3-7 %. Horní hranice je oteplovací účinek, pokud skleníkový plyn působí sám, dolní hranice je oteplovací účinek při jeho působení ve směsi GHG. Realita je poblíž dolní hranice. Takže, podíl CO2 na oteplování činí asi 10 %, CH4 asi 5 %, tj. celkem asi 15 %. Ozón nemá emise, vzniká štěpením molekul kyslíku O2 s tím, že samostatné atomy kyslíku O se slučují s molekulami O2 na ozón O3. Neuváděný N2O a freony mají velmi nízký podíl na oteplování.
Chápu, že se Čína, Rusko a další nad takovými nesrovnalostmi pozastavují. Trend je takový, že se na růstu oteplování citelně podílí kromě CO2 také růst množství vodních par a metanu v ovzduší. Zvyšování množství vodních par v ovzduší lze přičíst v první řadě samotnému oteplování klimatu, jeho přímé zpětné vazbě. Metan neuniká ve velkém jen při těžbě fosilních paliv, zejména ropy a zemního plynu, ale také se ve velkém uvolňuje z věčné permafrostu a Sibiři a v Kanadě a z mělčích arktických moří v důsledku postupujícího oteplování klimatu. Silné pozitivní zpětné vazby zásadně ztěžují boj proti globálnímu oteplování. Patří sem i pokračující úbytek lesů a zhoršování albeda, tj. ubývání bílých ploch pokrytých sněhem a ledem ve prospěch ploch tmavých, dobře pohlcujících většinu slunečních paprsků.
Tím ale i panel IPCC zpochybňuje potřebu přednostně zastavit těžbu a spalování uhlí. Při započtení úniků metanu při těžbě fosilních paliv, vychází z hlediska dopadů na oteplování ropa a zemní plyn hůř než uhlí. Vychází následující pořadí od nejhoršího fosilního paliva:
Absolutně nejhorší je zemní plyn těžených z břidlic a zkapalňovaný za účelem přepravy,
Druhá nejhorší je ropa těžená z břidlic,
Třetí nejhorší je zemní plyn těžený z břidlic přepravovaný jen klasickými plynovody,
Čtvrtá nejhorší je ropa. I když se její část na delší dobu uchovává v různých plastických hmotách, skutečností zůstává, že se o ni vede kdejaká válka a je tak spoluodpovědná i za enormní plýtvání v podobě obřího zbrojení aktuálně ve výši asi 2 000 miliard dolarů za rok 2020, o válečném ničení nemluvě,
Pátý nejhorší je zemní plyn, těžený klasickými technologiemi a přepravovaný výlučně plynovody,
Šestý nejhorší je lignit,
Sedmé nejhorší je hnědé uhlí,
Osmé nejhorší je černé uhlí.
Samozřejmě těžba z jednotlivých ložisek má citelný rozptyl v závislosti na fyzikálních parametrech ložiska a na zvolené technologii těžby.
Z hlediska dopadu na klima nejhůř vychází zkapalňování zemního plynu a těžba ropy a zemního plynu z břidlic. Jako první by se měly zakázat, nikoliv je preferovat a blábolit o jejich přínosu ke zmírnění zhoubných změn klimatu. Naopak rychlé ukončení těžby uhlí znamená vesměs jeho náhradu zemním plynem a zvýšení příspěvku k oteplování klimatu.
Pro ochranu stability klimatu jsou rozhodující absolutní úspory paliv a energie, které se ale nedaří realizovat. Emise GHG lze také omezit náhradou těžby a spalování fosilních paliv a biopaliv rozvojem jaderné energetiky a získávání elektřiny a tepla z šetrně využívaných obnovitelných zdrojů. V konkrétních podmínkách Česka jde zejména o využití energie Slunce – solární sluneční kolektory pro ohřev teplé užitkové vody a fotovoltaické elektrárny.
Přístupy se liší
Že se šéfové Číny a Ruska rozhodli v Glasgow neriskovat koronavirus, či ještě něco horšího, za problém nepovažuji. Chápu, že se cítí Západem (opět) podvedeni. Léta se tvrdilo, že jde jen o emise CO2, a nyní se boj rozšiřuje i na emise metanu. Tím ohrožují jak i Západem požadovaný čínský manévr odchodu od uhlí k zemnímu plynu, tak ruské, saúdskoarabské a další zájmy na masovém exportu zemního plynu a ropy. Mohou ale snad čekat od Západu solidní přístup?
V říjnu 2021 řekl nejen ruský prezident Vladimir Putin na Valdajském fóru, že klimatická politika EU kulhá. Kdyby byla kvalifikovaná a myšlena vážně, musely by jako první zakázat těžbu a dovoz ropy a zemního plynu z břidlic a dovoz zkapalněného zemního plynu LNG. Zkapalňování zemního plynu totiž spotřebuje asi třetinu energie, kterou obsahuje, což se pochopitelně negativně promítá do bilance emisí včetně emisí GHG. Pokud by citelně chtěli snížit emise metanu, stačí nahradit na Ukrajině na pokraji havarijního stavu se nacházející plynovod Bratrství s vysokými úniky přepravovaného plynu novým plynovodem Nord Stream 2, jehož zprovoznění ale EU i nadále obstruuje. Dále upozornil, že dodržováním elementární těžební kázně a menšími investicemi do zvýšení bezpečnosti těžby lze o třetinu snížit nemalé emise metanu, provázející jeho těžbu tradičními technologiemi.
Opomíjet nelze ani emise GHG vznikají i v důsledku změn využívání přírody a krajiny, zvláště při odlesňování. Lidstvo už prý vyrovnalo emise GHG na předkoronavirovou úroveň. Při obřích požárech v jihovýchodní Austrálii, na západě USA, v brazilské Amazonii, v Indonésii a v jižní Evropě, dále při kůrovcové bezprecedentní katastrofě nejen českých smrkových lesů, to může být pravda.
Problém je, že zejména EU a v jejím rámci Nizozemí a Polsko investovaly obrovské peníze na výstavbu terminálu pro dovozu velmi drahého, na klima zhoubného LNG z USA, v rámci politiky snižování závislosti na dovozu zemního plynu z Ruska.
Soudný by čekal, že se COP 26 usnese, že se budou počítat celkové emise GHG, vznikající při získávání elektřiny a tepla z jednotlivých zdrojů, podobně u základních surovin, potravin a základních profilujících výrobků. Nic takového se nestalo. Zřejmě žádný problém.
Některé závěry
Základní strategický cíl lidstva – dosažení do roku 2050 klimatické neutrality, tj. rovnováhy emisí GHG a jejich asimilace či jiné zneškodnění, se nemění. Podobně mezistupeň do roku 2030 – snížit emise GHG o 45 %.
Podle nevládních ekologů jestliže přijaté závazky směřovaly před setkáním v Glasgow k růstu průměrné globální teploty o 2,7 °C, po Glasgow jen o 2,4 °C. Tedy, pokud by byly realizovány, což ale podle všeho nehrozí. Rusko oznámilo ukončení těžby uhlí k roku 2060, Indie k roku 2070. Otázkou je, zda se z uhlí nepřejde na zemní plyn a celkové emise GHG se nezvýší. Týká se i řady dalších států světa. Prý ne. Tedy, bude-li jiná možnost.
Pozitivní je bilaterární dohoda o spolupráci při opětovném zalesňování Číny a USA. Zejména v severní Číně znovu zalesňují v dávné minulosti odlesněné regiony již léta. USA mají co zalesňovat zejména po obřích požárech posledních tří let na západě USA. Hlavní obilnice obou zemí (východočínská nížina a nížina Mississippi a Missouri) se samozřejmě zalesňovat nemají. Proslýchá se, že podle brazilského prezidenta Jaira Bolsonara se má v Brazílii zalesňovat až po komplexním vykácení Amazonie.
Podivné je, že většina pomoci slíbené rozvojových státům má svěřovat na nápravu škod, způsobovaných rozvratem klimatu, nikoliv na opatření ke snížení emisí GHG.
A ještě některé perličky z Glasgow…
Novináře 2. listopadu zaujalo na 400 soukromých tryskáčů na letišti v Glasgow (výsměch politiků ochraně stability klimatu), demonstrace nevládních ekologů (podle švédské Grety mají politici dát na nejmenované odborníky, 4. listopadu Greta mluví o „zasrané konferenci“) a koronavirus šířící se mezi policisty, hlídající v počtu asi 10 tisíc onu světovou konferenci.
Základním problémem je, že politici, zejména ti západní, přiletěli do Glasgow mlátit prázdnou slámu. Ano, stabilita klimatu se zhoršuje, přibývá přírodně ekologických katastrof, které jsou ale v první řadě katastrofami špatného hospodaření (špičkou ledovce je nejen u nás pokračující neodpovědná výstavba v záplavových územích, které následně pustoší velké povodně), přibývá obětí a škod způsobených těmito katastrofami. Obří lesní požáry stimuluje sice rostoucí vedro a sucho, ale k jejich katastrofálnímu šíření významně přispělo zrušení protipožárních chodníků v Austrálii v rámci kořistění a v USA praxe ponechávat odumřelou dřevní hmotu coby ekologické opatření na místě, takže hořet opravdu mělo co. Zatímco za indiánů hořelo často, ale málo, tentokrát lesy na západě USA zpustošily obří požáry.
Blábolení nejen evropských politiků nestojí za zmínku, s výjimkou podle mého hodnocení střízlivých projevů českého premiéra Babiše a polského Morawieckého: stávající trendy nelze rychle změnit, je nutné při ochraně stability klimatu brát ohled také na ekonomiku a sociální oblast. Jistě chápete, že za takové vystoupení slízli pořádnou kritiku ze strany nejen českých nevládních ekologů, kteří v rychlém ukončení spalování uhlí nevidí větší problém. Navzdory skutečnosti, že už teď podivná Zelená dohoda pro Evropu vyvolala v EU hlubokou energetickou krizi.
Podstatné je, že se ve světě válčí, zbrojí, vydírá, embarguje a vykořisťuje nelítostně dál podle nechvalně známé zásady: „Po nás potopa!“ To ale nevládním ekologům příliš nevadí.