Jan Zeman polemizuje s některými názory Petra Čapky a znovu se v této souvislosti vrací ke kritice Zelené dohody EU.

Rozbor vládního programového prohlášení se v několika příspěvcích dotkl Green Dealu, tzv. Zelené dohody (či údělu) pro Evropu. Učinil tak zejména Petr Čapka v článku Programové prohlášení vlády – Asociální projaderní pukrkmistři se zeleným nátěrem, a Jaromír Janda v článku Programové prohlášení vlády pro průmysl a obchod je jen nekonkrétní slohové cvičení.

Jak je zřejmé z názvu, Čapkovi vadí pro-jaderné zaměření vládního programového prohlášení (a přednostní rozvoj silniční dopravy). V případě dopravy s ním souhlasím, viz Doprava v Programovém prohlášení vlády. K deklarované podpoře elektromobility jsem se nevyjádřil, protože nevím, s jakou podporou vláda počítá. V případě odmítání jaderných elektráren a spaloven odpadu s využitím tepla s Čapkem zásadně nesouhlasím.

Janda správně vidí v realizaci Zelené dohody energetickou a následně sociálně ekonomickou katastrofu ČR. Podle mého názoru má pravdu, byť ne celou. Čapka programové prohlášení vlády posuzuje prizmatem radikálních protijaderných ekologů, postupujících tzv. „přes mrtvoly“ podle těchto zásad:

Jsem zásadně proti jaderné energetice, byť jaderné zbraně ani použití bomb s ochuzeným uranem mi příliš nevadí, pokud tak učiní naši západní přátelé ve jménu svobody, demokracie a dalších evropských hodnot nikoliv u nás,

Jsem pro zásadní rozvoj obnovitelných zdrojů paliv a energie, prakticky za každou cenu,

Zásadně odmítám spalovny odpadu. Zde jde o specialitu jen českých ekologů, resp. v západní Evropě a v dalších vyspělých státech svatá válka ekologů proti spalovnám odpadu neprobíhá, byť například ve Vídni již celá desetiletí spalovna komunálního odpadu funguje přímo v centru města.

I jednoduchý rozbor ukazuje, že taková temně zelená strategie vede do hluboké energetické a následně sociálně ekonomické krize. Něco hodně zlověstného v ČR ukazuje velký, převážně fotovoltaický tunel z let 2009-10 v režii tehdejšího předsedy Zelených a ministra životního prostředí ČR Martina Bursíka a dalších zelených, založený hloupou politikou podpory využívání obnovitelných zdrojů „za každou cenu“. Ten tunel již před lety založila Evropská unie (EU) svými špatnými směrnicemi. Škody rostly přímo úměrně horlivosti vlád a parlamentů a zkorumpovanosti režimů. Ani v druhém nejhorším Španělsku v rámci EU takový tunel nedosáhl úděsných rozměrů ČR, v úhrnu až 1000 miliard Kč dle staršího nálezu Nejvyššího kontrolního úřadu ČR, z nichž část je daní za instalaci technicko-ekonomicky zjevně nezralých technologií a část jsou superzisky solárních baronů. Nejen zelení, ale také jádro českých nevládních ekologů se z tohoto průšvihu nevzpamatovalo dodnes, resp. jakákoliv sebereflexe jim chybí. Oni prý nic, oni muzikanti.

Green Deal

Jak vznikla Zelená dohoda pro Evropu, se neuvádí. Srovnání programu německých zelených se Zelenou dohodou naznačuje, že nekompetentní Evropská komise (EK) nebyla s to cokoliv rozumného vymyslet. Tak si nechala podstrčit program německých zelených a prosadit ho pro všechny členské státy EU s výjimkou Polska, které jej na Evropské radě odmítlo.

Cílem Green Deal z roku 2019 je dosáhnout klimaticky neutrálního rozvoje EU do roku 2050 (emise a likvidace skleníkových plynů – oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, freónů a některých dalších – přepočtených na CO2ekv. je vyrovnaná s tím, že do roku 2030 musí být emise CO2ekv. sníženy na 50 % proti roku 1990. Toho chce dosáhnout zejména:

Urychlenou likvidací uhelné energetiky,

Prudkým rozvojem využívání obnovitelných zdrojů energie, značka za jakoukoliv cenu. Státy, které pro takový rozvoj nemají příznivé podmínky, budou mít holt smůlu.

Čeští zelení a radikální nevládní ekologové Zelenou dohodu uvítali s nadšením. Jde prý o vysoce kvalifikovaný dokument. Opravdu kvalitní a kvalifikovaně připravený, když v něm není ani slovo o ropě, zemním plynu a jaderných elektrárnách!

Je možné, že některé státy EU, například Německo, bezohledně vysávající mnohé další státy EU včetně ČR, cíle Zelené dohody zvládne. Je jisté, že mnohé, nejen Německem vysávané státy EU včetně ČR (jen odliv dividend z ČR ve výši asi 300 mld. Kč/rok 2019) cíle Zelené dohody nemají šanci zvládnout.

Zelená dohoda byla dále rozvíjena v těchto směrech:

• Náhrada ropných a plynových pohonů motorových vozidel pohonem elektrickým nebo zeleně vodíkovým.
• (Ekologicky i klimaticky šetrná) jaderná energetika se zakazuje a rychle ukončí!
• Rychle se ukončí využívání zemního plynu!

Po rozhodném odporu jaderných členských států vedených Francií je za „zelený“ označen zemní plyn (?) a jaderná energetika. Vzápětí jsou ale připojeny podmínky, které prakticky vylučují jejich dlouhodobější využívání a už vůbec ne jejich rozvoj.

I když se základnímu problému, potřebě razantních absolutních úspor paliv a energie, Zelená dohoda věnuje zcela okrajově, podle luxusně placených a všehoschopných eurokomisařů obojího pohlaví se EU a zvláště pak některé jeho členské státy v zásadě budou muset obejít s minimem energie. Že to u nich způsobí energetickou krizi a následně sociálně ekonomickou katastrofu je jen a jen jejich problém.

Elektrický pohon silničních vozidel má tyto vážné problémy:

Jeho masivní dotace podráží úsilí převést část přepravních proudů z nešetrné silniční dopravy na šetrnou a úspornou dopravu železniční, jsou perverzní,

I když má levný provoz, elektromobil je na pořízení mnohem dražší než auto na naftu, benzín, LPG, CNG, bioplyn. Nejen chudí, ale ani střední vrstvy si ho nebudou moci dovolit. Snaha jeho prodej podpořit obřími dotacemi je výsměchem sociální spravedlnosti (z peněz daňových poplatníků budou dotováni boháči a podnikatelé), tak úsilí o ochranu životního prostředí, podobně jako například tzv. šrotovné,

Klimatická efektivnost elektromobilů závisí na elektroenergetickém mixu. V mnoha zemích včetně ČR znamená růst celkové náročnosti na emise skleníkových plynů.

Hodně záleží i na proběhu elektromobilu. Nízký proběh znamená automaticky absolutní ztrátovost pořízení vozidla. Provoz elektromobilu je přijatelnější ve velkých městech než mimo ně.

Lodě na elektrický pohon jsou možné, ale otevřená je otázka způsob výroby elektřiny. Letadla na elektrický pohon jsou tvrdým oříškem i po technické stránce.

Vodíkový pohon má problém v enormní energetické náročnosti výroby vodíku, která nuluje jeho energetické a následně i emisní přínosy ve spotřebě, dále v obtížné skladovatelnosti, snadné výbušnosti atd. Zdá se, že Zelená dohoda komplexní energetickou náročnost nesleduje. Možná v EK převzali přístup nevládních protijaderných ekologů, že levné šetrné energie z obnovitelných zdrojů bude dost. To ale v dohledné době nehrozí ani náhodou.

Že je jaderná energetika šetrný zdroj pro životní prostředí i klima a jak by se měla hodnotit, viz Jaké jsou hlavní výhody a nevýhody jaderné energie?.Od napsání citovaného článku došlo k jedné podstatné změně: první rychlý, množivý reaktor průmyslové velikosti je v Rusku už v provozu a úspěšně štěpí vyhořelé jaderné palivo a tím efektivně likviduje tento obtížný odpad. Protijaderní ekologové ale dál tlačí proti jaderným elektrárnám v EU a tlačí tak některé její členské státy do energetické katastrofy.

Abych neztratil cvik, počítal jsem před lety, kolik emisí skleníkových plynů vyprodukoval v Československu někdejší reálný socialismus za zhruba 42 let své existence. Oficiální (kjótskou) metodiku jsem neznal. Vyšel jsem z atomových hmotností jednotlivých prvků a sloučenin, kolega klasický energetik mi pomohl s výhřevností základních druhů uhlí, ropy a plynu a jejich možný vývoj v uvedeném období. Když jsem pak výsledky konzultoval na ČHMÚ s příslušnými pracovníky, byly mi potvrzeny vážné nesrovnalosti Kjótské metodiky. U cementu a vápna se počítají emise oxidu uhličitého, uvolněné při jeho pálení, ale už se neodčítají emise oxidu uhličitého, vázané po jeho spotřebě v průběhu 4-5 let. Emise oxidu uhličitého vázané lesem se počítají podle hektarů lesa, nikoliv podle vývoje dřevní hmoty na pni. V rozvojových státech tento údaj není známý. Hlavní rozdíl ale vznikl tím, že jsem počítal i možné úniky metanu při těžbě fosilních paliv. Při těžbě uhlí jsou mnohem menší než při těžbě ropy a zemního plynu, o únicích při těžbě z břidlic nemluvě. Po těžbě se v USA vytěžené ložisko předá firmě – bílému koni – a ta jej ponechá osudu. Jó, to jsou pak úniky! Ale máme být klidní, nesledují se, stejně jako emise oxidu uhličitého produkované armádami. Dotyčný odpovědný pracovník mně doporučil své výpočty korigovat ve smyslu platné Kjótské metodiky. Udělal jsem tudíž druhý výpočet. Ano, ta čísla se rozchází asi o třetinu. Při mém alternativním výpočtu vychází na emise skleníkových plynů, přepočtených na CO2ekv., pro ropu a zemní plyn o dost hůř než pro uhlí. To se ale odmítá, protože kromě atomových elektráren je prý hlavní škodná klimatu uhlí. Nechci tvrdit, že v mých výpočtech nemohou být chyby. Odmítám ale věřit údajům, které už na první pohled nejsou věrohodné.

Širší diskuse by si jistě zasloužilo mé zjištění, že v rámci fosilních paliv v průměru, při možnosti značných rozdílů za průměrnými hodnotami vzhledem k různým parametrům jednotlivých ložisek a různým technologiím těžby:

Absolutně nejhorší je zemní plyn těžených z břidlic a zkapalňovaný za účelem přepravy,

Druhá nejhorší je ropa těžená z břidlic,

Třetí nejhorší je zemní plyn těžený z břidlic přepravovaný jen klasickými plynovody,

Čtvrtá nejhorší je ropa. I když se její část na delší dobu uchovává v různých plastických hmotách, skutečností zůstává, že se o ni vede kdejaká válka a je tak spoluodpovědná i za enormní plýtvání v podobě obřího zbrojení ve výši asi 2 000 miliard dolarů za rok 2020, o válečném ničení nemluvě,

Pátý nejhorší je zemní plyn, těžený klasickými technologiemi a přepravovaný výlučně plynovody,

Šestý nejhorší je lignit,

Sedmé nejhorší je hnědé uhlí,

Osmé nejhorší je černé uhlí.

Pokud ale platí, že EK rozhoduje na základě kvalitních podkladů, není co řešit.

Dělal jsem před lety pro magistrát hlavního města Prahy srovnávací studii ekologických dopadů prodloužení životnosti skládky tuhých komunálních odpadech v Ďáblicích versus zneškodňování těchto odpadů ve spalovně Praha Malešice. Z hlediska ochrany životního prostředí vyšla mnohem lépe spalovna Malešice, z hlediska dopadu na stabilitu klimatu vyšla řádově lépe spalovna Malešice – asi 20 krát na srovnatelný výkon. Neříkám, že jde o reprezentativní výpočet, platný všude. V každém případě spalovny vychází nejméně o jeden řád klimaticky šetrnější ve srovnání se skládkami. Odvrací se emise skládkové plynu, zejména metanu, spalovny využívají takto získané teplo pro vytápění a pro výrobu elektřiny. Bojovníci proti spalovnám tak poškozují mimo jiné úsilí o ochranu stability klimatu.

Podklady pro Zelenou dohodu ve hvězdách

EU má jisté podklady pro Zelenou dohodu viz Life Cycle Assessment Harmonization | Energy Analysis | NREL. Jak ale byly ony vztahy určeny, neuvádí. Obvyklý „odborný“ přístup, který je nám již 32 let servírován, je, že jsou nám předloženy jen výsledky, kterým máme věřit, které máme používat jako Písmo svaté a o kterých nemáme pochybovat ani v nejdivočejším snu. Například měrné škody způsobené emisemi tuhými, oxidu siřičitého a oxidů dusíku z vysokých a nízkých komínů, které nám v roce 1993 nařídili akceptovat a u kterých dodnes nevíme, jak byly určeny, viz tzv. dodnes úspěšně utajená kuchařka metodiky Světové banky. Mohl bych jmenovat další, ale nebudu čtenáře zbytečně unavovat.

Prý to dělali nejlepší odborníci. Podle hodnocení biomasy jako obnovitelného zdroje energie soudím, že muselo jít o odborníky na vyvolávání hladomoru. To ale uměl již mongolský dobyvatel Čingischán a mnozí před ním i po něm. Těch problémů mají biopaliva mnohem víc včetně skutečnosti, že olej z palmy olejné, pokud je v jeho zájmu vykácen tropický deštný prales (běžná praxe nejen v Indonésii), zvýší emise skleníkových plynů 6 krát. Ale máme věřit, že hladomor je optimální cesta k ochraně klimatu, byť to různí nepřejícníci a zejména hladové obyvatelstvo řady států světa nechce pochopit. Šlo jistě i o odborníky na plundrování půdy. Pokud chlévskou mrvu používáme nikoliv k hnojení polí, ale jako biopalivo, pak nutně plundrujeme půdu, která se bez pravidelného vracení organické hmoty v podobě chlévské mrvy neobejde. Co hůř, půda se degraduje mnohem víc, než se dělo za tolik kritizovaného socialismu. Máme prý vybít dobytek, zvláště pak skot, neboť krávy vypouštějí převážně silný skleníkový plyn metan. Zemědělství prý produkuje 25 % emisí skleníkových plynů. Že Statistická ročenka životního prostředí ČR uvádí 6 % (a to je v zemědělství zahrnuto i lesní a vodní hospodářství), prý nestojí za řeč. Jak měřit plynatost krav, řeší někteří europoslanci výboru pro životní prostředí. No, mají to starosti.

Statistika životního prostředí EU má řadu afér, nejen obří emisní skandál automobilek, který byl před lety spíše náhodou odhalen konkurencí v USA. Vážným defektem je, že hodnotí negativní ekologické vlivy pouze na území EU. Mnohý evropský odpad se tak vyváží k využití, reálně většinou ke skládkování, do Afriky a EU tvrdí, že je čistá. Část emisí toxických i skleníkových plynů úspěšně přenáší do rychle se rozvíjejících států – Číny, Indie, Brazílie… Pokud Čína vyrábí zhruba polovinu světové výroby surového železa a oceli, má pochopitelně i vyšší emise. Leč emise skleníkových plynů ovlivňují klima na Zemi stejně, ať už jsou uvolněny kdekoliv. O činnosti nadnárodních západních těžařských firem v Africe škoda mluvit. Střílení ekologických aktivistů i poškozených domorodců komandy těchto firem tam není ničím neobvyklým, o ničení pralesů a otravování tamních vod nemluvě.

Chybí hranice efektivního využívání OZE

Je zřejmé, že existují určité hranice efektivního využívání vodní, větrné, sluneční a geotermální energie. Ty tam ale uvedeny nejsou. Přitom s nedostatečnou větrností mají problém v řadě zemí včetně ČR. Jistě bylo odborné doporučení více využívat vodní energii. Vodní elektrárny ale potřebují vodní díla k získání nutného spádu vody a ta ve velkém ničí vodní poměry a zatápí často rozsáhlá území. Aktuální je naopak řadu vodních děl rušit a obnovovat volně tekoucí, nejlépe meandrující vodní toky. Vyčerpanost potenciálních zdrojů vodní energie nejen v ČR je už jen drobností.

Nejinak je tomu u geotermální energie. Bez ověření průmyslovým vrtem k vytápění Litoměřic (připraven již deset let, ale vláda odmítá na něj uvolnit potřebných cca 500 milionů korun) je větší využívání geotermálního tepla v ČR jen čirou spekulací.

Čekal bych jiné priority

Při výměně názorů mi bylo ze strany stoupenců Zelené dohody přiznáno, že zemní plyn z břidlic je svým dopadem na klima horší než uhlí. Dál jdou ale proti uhlí a jádru.

Za účelem přepravy tankery se zemní plyn zkapalňuje na LNG. Na jeho zkapalnění a pozdější zpětnou konverzi na plyn se ale spotřebuje asi třetina energie, kterou obsahuje. Tím jeho konkurenceschopnost z hlediska ochrany stabilitu klimatu padá.

Závěr je zřejmý. Pokud by EU šlo o ochranu stability klimatu, musela by na prvním místě zakázat ropu a zemní plyn těžený z břidlic a zkapalněný zemní plyn. V praxi ale EU a její některé členské státy, zejména Nizozemí a Polsko, proinvestovalo obrovské veřejné peníze na výstavbu terminálů na příjem LNG, brutálně těženého v USA z břidlic. Nešlo jen o dotace. Evropská investiční banka na tento klima maximálně rozvracející záměr půjčila v uplynulých letech asi 15 miliard eur. Že by ochrana stabilitu klimatu? Že by odbornost?

Zajímavý je i výsledek: v roce 2021 ne příliš vysoké přebytky LNG z USA a některých dalších států přeplatila východní Asie, zejména Čína, takže EU ostrouhala. To jí ale nebrání dál bojovat proti zprovoznění plynovodu Nord Stream 2 a tím odmítat mnohem levnější, klasicky a šetrněji těžený ruský plyn, který by mohl významně omezit emise silného skleníkového plynu metanu při dopravě starými zchátralými plynovody, například na Ukrajině. Nemoc rusofobie je problém vedení EU. Prý i kdyby EU měla zkrachovat.

Závěr

Jaromír Janda má jistě pravdu, když varuje před Green Dealem, že způsobí energetickou a následně sociálně ekonomickou katastrofu ČR. Tedy, energetickou krizi už uzpůsobil, což nejlépe dokládají prudce rostoucí ceny paliv a energie, v případě zemního plynu až na pětinásobek. Tím ale není řečeno, že nemůže být ještě mnohem hůř. Ale ani pro ochranu stability klimatu Green Deal není přínosný, protože prý není nad nekompetentnost.