Keller bez cenzury: Jan Keller komentuje vládní plány ohledně příspěvku na bydlení. Je vizí současné vlády společnost všeobecně rozšířené hmotné nouze?
Na tiskové konferenci po jednání vlády 17. srpna 2022 premiér Petr Fiala prohlásil: „Občané zaplatí za bydlení maximálně 30 procent, v Praze 35 procent svých příjmů včetně poplatků za energie. Veškeré náklady na bydlení nad 30 procent jejich příjmů je jim stát připravený proplatit, a to prostřednictvím příspěvků na bydlení.“
Zhruba ve stejné době informuje server idnes, že průměrný nájem za dva pokoje a samostatnou kuchyň v Praze činí téměř 23 tisíc korun měsíčně. V Jihomoravském kraji se srovnatelný byt pronajímá v průměru za více jak 14 tisíc korun, v kraji Středočeském za necelých 14 tisíc.
Bylo by zhola zbytečné propočítávat, kolik desítek či stovek miliard je náš stát připraven, podle slov premiéra, proplatit formou příspěvků na bydlení občanům, kteří vydají za bydlení více než 30 % (v Praze více než 35 %) svých příjmů.
Vezměme si příklad dvoučlenné pražské domácnosti. Kolik by dostala pro byt s nájmem 23 000 Kč měsíčně od státu na příspěvku na bydlení v případě, že by tento nájem (spolu s dalšími výdaji na bydlení) nepřesahoval 35 % jejích příjmů? Nedostala by pochopitelně nic, protože by nesplnila podmínku vydat za bydlení více než oněch 35 %.
Pokud domácnost naopak vydá více než 30 % (respektive 35 %) svých příjmů na domácnost, musí při žádosti o příspěvek na bydlení splnit ještě jednu podmínku, na kterou premiér zřejmě z profesorské roztržitosti pozapomněl. Ta je určena takzvaným normativem na bydlení, který je stanoven vládou podle velikosti obce a počtu členů v domácnosti.
V případě dvoučlenné pražské domácnosti činí normativ 13 629 Kč. Je dán vztah výše příjmů a tohoto normativu, což v praxi znamená, že jen domácnosti s hodně podprůměrným příjmem mohou počítat s pomocí státu při placení třeba jen průměrného nájmu.
Tvrzení Petra Fialy z úvodu tohoto článku tedy není pravdivé. Jak si vysvětlit jeho nejčerstvější sliby? Už dopředu vylučme možnost, že pan premiér neví, o čem mluví. Něco tak nízkého by nemělo nikoho ani napadnout. Pak ovšem zbývá jen jediný výklad. Ve svém slibu, že stát se postará o všechny občany, jejichž náklady na bydlení přesáhnou 30 % (resp. 35 %), neměl ve skutečnosti na mysli příspěvky na bydlení, i když právě o nich hovořil, ale takzvaný doplatek na bydlení. Ten je jednou z dávek v hmotné nouzi a je určen lidem, jimž nezbývá dostatek peněz na život. Předpokladem pro přiznání této dávky je, že osoba doloží, že má nárok na příspěvek na živobytí, anebo že její příjmy nepřesahují 1,3násobek příspěvku na živobytí. Stát je pak povinen příspěvek na bydlení vyplatit.
Z řečeného vyplývá, že pan premiér má již nyní před začátkem topné sezóny vizi své země coby společnosti všeobecně rozšířené hmotné nouze, kde stát pomůže každému, neboť každý může doložit, že má nárok na příspěvek na živobytí, protože není schopen obstarat si základní životní potřeby vlastními silami, ani nemůže z objektivních důvodů své příjmy zvýšit a nemůže už ani prodat majetek, a tím svoji tíživou životní situaci vyřešit. Málokdy bývá pan premiér ve svých proslovech tak upřímný.