Právník Miroslav Tejkl ukazuje ve své glose na právní problematičnost a zároveň vágnost vládního pojetí dezinformací a boje proti nim.
Na dotaz redaktora Seznamu Zprávy: „Máte připravenou definici dezinformace a dezinformačního webu?“ odpovídá vládní zmocněnec pro média a dezinformace Michal Klíma: „To jsou dvě věci. Dezinformace, tak jak je předmětem našeho zájmu, je obsah, který směřuje k závažnému ohrožení národní bezpečnosti, zejména prosazování ruských zájmů, šířených z Ruska, obsahující nepravdivé nebo opravdu zásadně zkreslující informace.“
Pravdivost a nepravdivost by měla být jakž takž objektivní veličina a měla by mít tři zhodnocené situace:
- Je to pravda.
- Je to nepravda.
- Na základě dostupných zdrojů nelze pravdivost či nepravdivost zhodnotit.
Problém spočívá v důkazním břemenu.
Trestný čin by měl být pachateli prokázán – ne že on by musel prokazovat svou nevinu. Zásada trestního práva stará jak Metuzalém – stará a přesto občas prolamovaná (občasná presumpce u některý speciálních skutkových podstat). Takže logické by bylo, aby orgán činný v trestním řízení prokazoval pachateli, že určitá informace je nepravdivá – a ne naopak. Takže vznik situace ad 3) by měl znamenat, že se trestný čin šíření dezinformace nestal a jeho skutková podstata naplněna nebyla.
Obávám se, že tento postup při praktickém postupu policie dodržován nebude, ale pojďme dál na variantu další a nebezpečnější… „Opravdu zásadně zkreslující“ znamená totiž variantu, kdy se dezinformací může stát i pravdivá informace – když bude zasazena do kontextu a interpretačního rámce, odlišného od oficiálního hodnocení.
Zdá se že dnešním vladařům nestačí skutkové podstaty trestných činů, kde je k naplnění takové skutkové podstaty nutno hodnotit pravdivost nebo nepravdivost. To je jim málo. Potřebují termín „opravdu zásadně zkreslující informace“, kde se při výkladu a interpretaci dají dělat velkolepá kouzla. A protože mají 108 hlasů ve Sněmovně a většinu v Senátu, zabránit tomu může jen dostatek nesouhlasných postojů vládních poslanců.