Turecko zoufale potřebovalo změnu vlády a závan čerstvého vzduchu. Nyní se sociální, politické a hospodářské dusno pravděpodobně ještě zhorší.
Recep Tayyip Erdogan zůstane tureckým prezidentem dalších pět let poté, co v druhém kole voleb zvítězil nad svým dlouholetým rivalem Kemalem Kiliçdarogluem. Pokud Erdogan vydrží celé pětileté funkční období, bude u moci 26 let, což je téměř celá historie Turecka v 21. století.
Udivující je, že většina Turků zvolila Erdogana navzdory zhoršující se ekonomice a nyní chronické hyperinflaci, která by v demokratické zemi pravděpodobně položila jakoukoli vládu.
Jak tedy Erdogan vyhrál volby a, což je podstatnější, co se v zemi pravděpodobně stane v dohledné budoucnosti? Na to se ptá Mehmet Ozalp ve svém příspěvku pro The Conversation.
Svobodné, ale ne férové
Volby byly svobodné, protože politické strany mohly samy navrhovat své kandidáty a vést kampaně. Strany měly také právo mít své zástupce v každé volební místnosti, aby zajistily správné sčítání hlasů. A voliči mohli volit svobodně.
Volby však zdaleka nebyly spravedlivé.
Nejprve byl v prosinci odsouzen k více než dvěma letům vězení za „urážku veřejných činitelů“ jeho potenciální hlavní soupeř Ekrem Imamoglu.
Imamoglu, populární starosta Istanbulu, uštědřil Erdoganově straně ve volbách v Istanbulu v roce 2019 vzácnou porážku. Průzkumy ukazovaly, že by mohl proti Erdoganovi v prezidentských volbách s pohodlným náskokem zvítězit.
Někteří tvrdí, že rozhodnutí soudu bylo politicky motivované. Když Imamoglu vypadl ze hry, musela se opozice spojit za Kiliçdarogluem, nejslabším ze všech možných vysoce postavených kandidátů.
Erdogan má také téměř všudypřítomnou kontrolu nad tureckými médii, kterou zajišťuje Fahrettin Altun, vedoucí oddělení médií a komunikace v prezidentském paláci.
Turecká média jsou buď přímo vlastněna Erdoganovými příbuznými, jako například populární noviny Sabah, které řídí Sedat Albayrak, nebo jsou kontrolována prostřednictvím šéfredaktorů jmenovaných a sledovaných Altunem. Některé nezávislé internetové zpravodajské weby, jako například T24, uplatňují autocenzuru, aby mohly nadále fungovat.
Díky této masivní kontrole médií si Erdogan a jeho lidé zajistili nejvíce vysílacího času v televizi. Erdogan byl v médiích zobrazován jako světový vůdce, který stavbou letišť, silnic a mostů posouvá Turecko kupředu. V televizi byl postaven před desítky novinářů, ale všechny otázky byly předem připraveny a Erdogan své odpovědi četl přes čtecí zařízení.
Altun také zorganizoval masivní pomlouvačnou kampaň proti Kiliçdarogluovi. Opoziční vůdce dostával minimální prostor ve vysílání, a když už se v médiích objevil, byl líčen jako neschopný vůdce, který není schopen řídit zemi.
Altun ovládal nejen klasické televizní kanály a tištěná média, ale také sociální sítě. Na Twitteru, který je v Turecku velmi vlivnou platformou, Altun využíval boty a armádu placených trollů a influencerů, aby ovládl dialog.
A fungovalo to. Dostatečný počet voličů se nechal přesvědčit zmatkem a strachem, že v případě zvolení Kiliçdaroglua bude v zemi mnohem hůř.
V neposlední řadě existovala možnost podvodu kvůli netransparentnímu způsobu zpracování výsledků voleb. Po sečtení každé volební urny jsou hlasovací lístky a výsledkové listiny převezeny policií ve městech a armádou v regionech do volební komise. Policie i armáda jsou pod přísnou Erdoganovou kontrolou.
O výsledcích pak informuje pouze státní agentura Anadolu, zatímco v minulosti o nich informovalo více nezávislých agentur.
I kdyby se v těchto volbách neobjevily žádné důkazy o podvodu, mohlo by toto strašidlo zpochybnit integritu celého volebního procesu.
Silná podpora ze strany věřících voličů
Ve volbách rozhodly ještě dva další faktory.
Prvním z nich je podpora, kterou Erdoganovi poskytl Sinan Ogan, jenž se před dvěma týdny umístil v prvním kole prezidentských voleb na třetím místě s 5,2 % hlasů. Erdogan přesvědčil Ogana, aby ho podpořil.
Druhým a nejdůležitějším faktorem bylo to, že konzervativní a věřící voliči vnímali Erdogana téměř jako mýtického. Pro ně je Erdogan náboženský hrdina a spasitel.
Nábožensky založené obyvatelstvo v Turecku je dlouhodobě pronásledováno ve jménu sekularismu. Kiliçdaroglu a jeho Republikánská lidová strana jsou pro ně symbolem tohoto pronásledování. Přestože Kiliçdaroglu opustil dřívější přísnou sekulární politiku strany, tito voliči jí nikdy neodpustili, že po desetiletí bránila muslimkám nosit šátek ve vzdělávacích a státních institucích a držela náboženství mimo veřejný život a politiku.
Konzervativní a náboženská pravice v Turecku považuje Erdogana za světového vůdce a hrdinu, který bojoval proti vnitřním i vnějším zlým úmyslům, aby se Turecko stalo opět velkým.
Co se pravděpodobně stane v Turecku po volbách?
Turecko zoufale potřebovalo změnu vlády a závan čerstvého vzduchu. Nyní se sociální, politické a hospodářské dusno pravděpodobně ještě zhorší.
Erdogan slíbil, že do roku 2023, kdy uplyne 100 let od založení republiky, dojde k obrodě Turecka. Turecko se do té doby mělo dostat mezi deset největších ekonomik světa. Turecko se však v první dvacítce nachází sotva na 19. místě.
V posledních třech letech došlo k výraznému poklesu ekonomiky. Hodnota turecké liry prudce klesla, což vedlo k tomu, že se ekonomika začala opírat o dolar.
Ale dolary se shánějí těžko. Turecká centrální banka držela ekonomiku nad vodou tím, že v posledních měsících vyprázdnila své rezervy kvůli volbám. Centrální banka vykazuje každý měsíc deficit běžného účtu ve výši 8-10 miliard dolarů a nedávno se její rezervy poprvé od roku 2002 dostaly do záporných hodnot.
Erdogan teď musí najít peníze. Uchýlí se k zahraničním půjčkám s vysokým úrokem a vydá se na diplomatickou cestu po muslimských zemích bohatých na ropu, aby do Turecka přitáhl část jejich prostředků. Nejistota kolem toho, jak úspěšné tyto snahy budou, a jejich pravděpodobný krátkodobý zisk mohou uvrhnout tureckou ekonomiku do recese.
Pro obyvatele Turecka by to mohlo znamenat obrovskou nezaměstnanost a snížení životní úrovně. Míra inflace dosáhla v loňském roce 24letého maxima 85,5 % a může se ještě zvýšit, protože vláda, která je omezena penězi, pokračuje v tisku digitálních peněz, aby zaplatila své početné byrokratické zaměstnance.
V zahraniční politice se Erdogan bude i nadále snažit stát se regionální mocností nezávislou na NATO, Evropské unii a USA. Pravděpodobně bude pokračovat v posilování vazeb Turecka s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, což dělá západním spojencům Turecka starosti.
Jaká je budoucnost?
Podle turecké ústavy se jedná o Erdoganovo absolutně poslední funkční období, které by mohlo být zkráceno.
Devětašedesátiletý prezident má mnoho zdravotních problémů. Je stále slabší, špatně chodí a jeho řeč je často nesrozumitelná. V příštích letech se jeho zdravotní stav může zhoršit a možná bude muset předat prezidentský úřad důvěryhodnému zástupci.
Druhou možností je, že by se potenciální vůdci jeho strany mohli rozhodnout provést stranický puč a svrhnout Erdogana ještě před vypršením jeho mandátu, aby získali podporu veřejnosti před prezidentskými volbami v roce 2028.
V povolebním Turecku sice zatím panuje určitá politická stabilita, ale v dohledné budoucnosti bude země v hospodářském, sociálním a politickém chaosu.
Oprava: Tento článek byl opraven tak, že pokud turecká ekonomika upadne do recese, může to znamenat masivní nezaměstnanost a snížení životní úrovně namísto snížení životních nákladů.
Autor: Mehmet Ozalp (docent islámských studií, ředitel Centra pro islámská studia a civilizaci a výkonný člen veřejné a kontextuální teologie na Charles Sturt University.
Zdroj: The Conversation, „How Erdogan held onto power in Turkey, and what this means for the country’s future“ (29.05.2023)
Psali jsme: