Zpráva dne: Základní statistické a další informace o členech sdružení G20, které sdružuje 20 největších ekonomik světa s objemem globálního HDP na úrovni 80 %. V čem se liší a co je spojuje?
Německo je letošní předsedající zemí fóra G20, které sdružuje dvacet nejvyspělejších a největších ekonomik světa. Jejich představitelé se 7. a 8. července sejdou v německém Hamburku. Podívejme se na pár statistik, abychom si udělali obrázek, kdo se to vlastně v Hamburku potká a o jak rozdílných zemích hovoříme.
Veškeré statistiky a celou hutnou zprávu si případný zájemce může stáhnout z výše uvedeného odkazu.
G20 se skládá z 19 zemí plus EU. Týká se asi dvou třetin světového populace a zemí, které vyprodukují 80 % světového HDP.
Demografie
Od nejlidnatější dvojky v podobě Číny a Indie, až po Austrálii, země jsou nejen odlišně zalidněné, ale nacházejí se také v jiné fázi demografického vývoje. Z hlediska stárnutí populace (vyjádřeno v tzv. old dependency ratio, tj. kolik lidí nad 65 let připadá na sto lidí v produktivním věku) je na tom nejhůře tato trojice: Japonsko, Itálie a Německo. Na dolní části žebříčku jsou země mimo vyspělý svět: Indonésie, Jižní Afrika a Saúdská Arábie.
Jedním z témat summitu, které může ovlivnit pořádající země, je africký kontinent. V němž totiž stárnutí populace není problém. Naopak, Afrika je kontinentem takříkajíc nejmladším. Do roku 2050 se má africká populace zdvojnásobit a dosáhnout zhruba 2,5 mld. lidí.
K demografii doplňme uprchlické vlny, které patří k největším za mnoho let. Většina uprchlíků hledá ochranu doma, tj. přemisťují se na svém území. K největším hostitelům uprchlíků pak z globálního hlediska patří Turecko (2,5 milionu lidí), Pákistán a Libanon. A více než polovina světových uprchlíků pochází ze tří zemí: ze Sýrie, Afganistánu a Somálska.
Ekonomika
Přestože se v letošním roce mluví o překonání recesních prvků ve vyspělých zemích a především o ukončení deflační pasti (kromě Japonska), existují mezi zeměmi obrovské rozdíly. Nejrychleji rostou Indie a Čína, následovány Indonésií a Tureckem. Opět v negativních číslech najdeme Brazílii, Argentinu a v minulém roce i Rusko. Rozdíly v růstu přes delší časové období se projevily v posunu váhy (ekonomické síly) mezi skupinami. Např. Spojené státy ztratily za posledních dvacet let 4 procentní body z 20 % podílu na světové ekonomice na 16 %. EU dopadla ještě hůř, její podíl se snížil o osm procentních bodů. Na druhé straně skupina BRICS zaznamenala značný nárůst svého ekonomického významu (a všichni členové BRICS jsou i členy G20) z 18 % v roce 1995 se dostaly na 31 % podílu na světové ekonomice.
Značné rozdíly panují mezi zeměmi i v HDP na hlavu. Z tohoto hlediska nejvyššího ukazatele dosahují USA a Saúdská Arábie. Stojí za připomenutí, že se jedná o průměr, který v těchto zemí se značnou nerovností enormně zkresluje. Většina obyvatel obou zemí důchod přesahující 50 000 dolarů na hlavu ročně nikdy neviděla. Nejchudší je jednoznačně Indie, jejíž příjem na hlavu přesahuje 6 000 dolarů, zatímco Čína, která je víceméně populačně srovnatelná, má důchod více než dvojnásobný, přes 15 000 na hlavu.
Finance
Stručný pohled na veřejné finance nám ukáže, že nejvíce „zařízly“ do deficitu Saúdové (není divu vzhledem k cenám ropy) se jim podařilo v minulém roce překročit deficitem 15 % HDP, dále to pak byla Brazílie, Indie a Argentina.
Vládní dluh už ovšem vypadá jinak, zde dominují jednoznačně vyspělé země (i když se liší metodika výpočtu), na prvním místě je jasně Japonsko, Itálie a USA. Nejmenší dluhy mají právě Saúdové (čerpají ze suverénního fondu), Rusové (tentýž případ) a Indonésie.
Z hlediska nerovnosti (podíl na příjmech horního decilu) na tom jsou nejhůře Jihoafrická republika, Mexiko a Brazílie.
Z hlediska mezinárodního obchodu, exportu dominuje nadále Čína, importu USA, velkou roli hraje také Německo. Obchod, vyjádřený tzv. mírou otevřenosti, je enormně důležitý právě pro Německo a Jižní Koreu. Naopak USA spoléhá spíše na svůj velký vnitřní trh, podobně je obchod méně důležitý pro Brazílii a Argentinu.
Z hlediska výkonové bilance (obchod + služby) dosahují největších přebytků k HDP Ruská federace (což závisí na cenách primárních komodit), dále pak Německo, Korea a teprve pak Čína. Na druhé straně jsou země, které mají vysoké deficity výkonové bilance, což vypovídá jak o jejich struktuře ekonomiky, tak o domácí spotřebě. V kategorii deficitních zemí najdeme Jižní Afriku, Saúdskou Arábii a Turecko. USA jsou páté od zdola – viz také neustálé obavy prezidenta Trumpa, s kým vším mají USA obchodní deficit.
Trh práce v G20
Míra zaměstnanosti (v kategorii 15-64 let) je nejvyšší v Německu, Kanadě a Velké Británii, na druhé straně tu jsou země jako Saúdská Arábie (kde v této věkové kategorii pracuje jen necelých 18 % žen), Turecko (kde pracuje asi 30% žen) a Jižní Afrika. Čína a Indie ovšem nejsou uvedeny, protože především v Indii má pracovní trh značně neformální povahu.
Proto i tzv. gender pay gap, tedy rozdíl mezi odměňováním mužů a žen, je uveden jen za několik málo zemí. I tak lze konstatovat, že největší rozdíly jsou v Japonsku a Jižní Koreji (v Koreji více než třetina).
V míře nezaměstnanosti dominuje Jižní Afrika (přes 25 %), ale za ní je Itálie, Francie a Turecko. Nejnižší míra nezaměstnanosti je oficiálně vykazována v Japonsku, Indii a Koreji, ale neformální pracovní vztahy v Indii včetně velmi rozšířené chudoby, takovýto pohled minimálně zpochybňují.
U míry nezaměstnanosti mladých se objevuje zvláštní trojka zemí: Jižní Afrika (50 %!), Itálie a Saúdská Arábie.
Dat a statistik je k dispozici samozřejmě mnohem více. Toto byla jen malá ukázka, vypovídající o tom, že země G20 jsou nesmírně heterogenní a že to nutně vede k odlišným prioritám ve formování odpovídajících politik. Na druhou stranu toto uskupení přeci jen lépe reflektuje náš současný svět.