Politolog Petr Drulák píše o vyostřujících se vztazích mezi bruselským centrem a Maďarskem.
S nastupujícím maďarským předsednictvím v EU se vyostřují vztahy mezi Budapeští a Bruselem. Koncem května Maďarsko k nevoli ostatních zablokovalo evropské peníze na zbraně pro Ukrajinu s tím, že Kyjev systematicky diskriminuje maďarské firmy. Minulý týden přišel útok z druhé strany. Evropský soudní dvůr vyměřil Maďarsku drakonický trest za to, že se nechce podřídit bruselským migračním pravidlům. Maďaři za svoji nepoddajnost mají zaplatit okamžitě 200 milionů eur plus milion za každý další den vzdoru proti evropskému vítání migrantů. Tyto sumy bude Brusel jednoduše odečítat z evropských fondů, na něž má Budapešť nárok. Tato právně maskovaná zvůle neohrožuje pouze Maďarsko.
Současný spor má svůj původ v maďarském zákoně z roku 2020, který omezuje možnosti, jimiž lze podat v Maďarsku žádost o azyl. Zákon stanoví, že kdo chce v Maďarsku azyl, musí o něj požádat na konzulátech v zahraničí. Azyl si nelze nárokovat na hranici a už vůbec ne po jejím nelegálním překročení. Spor spustil případ skupiny Afghánců a Íránců, kteří se pokoušeli žádat o azyl na maďarsko-srbské hranici, což maďarské úřady odmítly. Evropská soudní dvůr v témže roce zákon smetl s tím, že je v rozporu s evropskými pravidly.
Evropská pravidla totiž dávají možnost žádat o azyl i nelegálním migrantům. Pokud je nakonec úřady odmítnou, vládám se většinou nedaří je odsunout. V Evropské unii jsou jich milióny. Život v pololegalitě či ilegalitě z nich činí snadné oběti nejrůznějšího vykořisťování ale i pachatele trestných činů, od drobných krádeží přes prodej drog až ke znásilněním a vraždám. Z Francie a Německa se opakovaně dovídáme o jejich násilnostech. Budapešť proto v roce 2020 evropský verdikt odmítla a dodala, že jedinou kompetentní institucí k posouzení maďarského migračního zákona je maďarský ústavní soud.
Tím bruselské soudce skutečně rozlítila. Z velmi volné a zaujaté interpretace základních smluv EU totiž dlouhodobě vyvozují, že jsou konečnými arbitry jakéhokoliv právního opatření přijatého na území EU. Vedou o to spory hned s několika státy včetně Polska a Německa. Příznivci i odpůrci soudu se shodují, že to, co si soud nárokuje, dalece přesahuje, co mu státy původně svěřily. Nejenže se Orbánova vláda opovážila vzdorovat evropské migrační politice, čímž naštvala Evropskou komisi, ale navíc zpochybnila pečlivě budovanou konstrukci svrchovanosti Evropského soudního dvora. Dodejme však, že samotný maďarský ústavní soud se, na rozdíl od německého a polského, této otázce raději vyhýbá. Proto soudci při vyměřování pokuty ještě přisadili k tomu, co Komise navrhovala. Přitěžující okolnosti, jimiž to odůvodnili, nemuseli dlouho hledat: Maďaři odmítnuté žadatele o azyl jednoduše odsunují do Srbska, odkud přišli, a neumožňují jim pobývat v zemi, než se vyřeší všechna odvolání.
Proto tak drastická částka. Pokud Maďarsko bude pokračovat ve svém vzdoru třeba do konce roku, naskočí mu dalších 200 milionů a přijde o 400 milionů eur. Porovnejme to jinou částkou. V roce 2021 činil rozdíl mezi tím, co Maďarsko do evropského rozpočtu přispívá a získává, něco přes čtyři miliardy eur ve prospěch Maďarska. Jinými slovy pokuta by zemi zkrátila na čistém příjmu z evropského rozpočtu téměř o desetinu, což už je citelné. Vzhledem k tomu, že se Maďarsko čelí více soudním řízením a další nejspíše přijdou s novým migračním paktem, s nímž Budapešť zásadně nesouhlasí, ukazuje se, že obrana svrchovanosti může zemi připravit o pozici čistého příjemce. Tato zranitelnost je ještě výraznější u Česka či Slovenska, jejichž čistá pozice vůči EU je podstatně nižší než maďarská; před třemi lety činila prvním případě něco kolem tří miliard, v druhém případě o polovinu méně.
Připomeňme, že evropské fondy nijak nesouvisí s migrací. Jde o peníze na rozvoj za to, že chudší státy dávají svým vstupem do společného ekonomického prostoru svá aktiva k dispozici těm bohatším. Koneckonců ani zdánlivě štědré evropské fondy často nevyváží to, co si evropští investoři každoročně nahospodaří ve střední Evropě na ziscích. A pokud jdou bruselské peníze na velké infrastrukturní projekty (dálnice, železnice), obvykle je stejně shrábnou velké firmy z Německa, Rakouska, Francie a dalších západoevropských států. Ve střední Evropě toho nakonec moc nezůstává. Z toho mála, co zůstane, pletou eurokrati karabáč na nepoddajné Středoevropany – když neposlouchají, budou hladovět.
Propojovat čerpání rozvojových fondů s loajalitou k nesmyslné a škodlivé migrační politice patří k nejhorším aktům bruselské zvůle. Nenechme se mýlit tím, že vše se uskutečňuje nástroji práva. Zvůle maskovaná právem patří ke znakům totality. Bruselští progresivisté do ní jasně směřují. Proto se pokuta vyměřená Orbánově vládě netýká jen Maďarska.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!