Populismus sílí, protože všechno chceme hned teď

Pokřivený vztah moderní společnosti k času vede k populistické odpovědi a obcházení deliberativního procesu, který demokracie potřebuje.

Populistické strany v Evropě zaznamenaly v posledních letech výrazný nárůst podpory, jehož příčiny jsou hlubší – spočívají mj. i v tom, jak moderní svět narušil vztah k času, napsal profesor historie Jesus Casquete na stránkách Asia Times.

V 60. letech 20. století získávaly tyto strany v průměru pouze 5,4 % hlasů, ale po nedávných volbách do Evropského parlamentu jim důvěřuje více než 20 % voličů. I když ne všichni populisté jsou pravicoví, jsou to právě pravicově populistické strany, které mají na dnešní politické scéně největší vliv. Tyto strany se soustředí na národní zájmy a zaměřují se na různé etnické, národnostní, sociální nebo náboženské skupiny, které diskriminují. V Evropském parlamentu se prosadily ultranacionalistické strany, jako je francouzské Národní sjednocení, Alternativa pro Německo a španělská strana Vox. Jejich prosazování suverenity jednotlivých států by mohlo mít existenční důsledky pro Evropskou unii i naléhavou potřebu lidstva řešit změnu klimatu.

Hospodářská krize v roce 2008 a migrační krize v roce 2015 znamenaly pro populismus v Evropě zlom. Autor ale míní, že ani jedna z těchto události nemůže zcela vysvětlit, proč se tento jev v Evropě zakořenil. Jeho článek hledá dlouhodobá strukturální vysvětlení, která úzce souvisejí se současným vztahem společnosti k času.

Současný svět se pohybuje rychlým tempem a každodennímu životu dominuje doručování zboží do jednoho dne či rychlé občerstvení. Informace jsou konzumovány a zvědavost je uspokojována okamžitý vyhledáváním v telefonu. Tato netrpělivost se odráží i v ekonomice. Okamžitá rozhodnutí akciových trhů diktují fungování našich současných finančních systémů. Čas jsou peníze – tento způsob myšlení zrychlil tempo lidské existence.

Pravicový populismus podle autorova mínění využívá pomalé povahy demokracie a těží z rozdílu mezi tempem politiky a tempem našich ekonomik a společností, což se ukázalo jako velmi úspěšné na volebním trhu. Průzkumy týkající se např. evropských hodnot, však varují: jak dopadne liberální demokracie, když stále více voličů věří, že silná vůdčí osobnost, osvobozená od omezení daných parlamentem a volbami, je lepší způsob, jak řídit zemi. Mladá generace obdivuje “silné” vůdce, což přispívá k obavám o budoucnost demokracie.

Pravicoví populisté nabízejí politiku založenou na rychlosti, jednoduchosti a zkratkách. Příkladem jsou jejich nepraktická řešení otázek, jako je migrace a domácí násilí, píše dále autor.  K těmto rychlým řešením patří referenda. Mnohé krajně pravicové vlády, například v Maďarsku a Polsku, pravidelně pořádají celostátní referenda v rámci snahy o popularizaci demokracie. V Německu se prosazují plebiscity podle švýcarského vzoru, Marine Le Penová ve Francii navrhuje každoroční „velké referendum“ a ve Španělsku se strana Vox dovolává španělské ústavy s požadavkem hlasování o kontroverzních otázkách, jako jsou zákony o imigraci a genderovém násilí. Tyto plebiscity se často zaměřují na kontroverzní témata. Jejich kritici tvrdí, že jsou neobjektivní a výsledky těchto hlasování nejsou dostatečně transparentní.

Pravicový populismus získává na síle tím, že obchází deliberativní proces a vychází vstříc touze po rychlém rozhodování, které je ovšem zcela typické pro současné společnosti. Zvrátit tento trend a zároveň zachovat demokratické hodnoty je jednou z nejvýznamnějších výzev naší doby.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.