Keller bez cenzury: Jan Keller píše dnes o tom, proč politický program Pirátů připomíná román Báječný nový svět od A. Huxleye.
Po vskutku velkolepém neúspěchu v evropských volbách vzbudila Česká pirátská strana pozornost dalšími dvěma iniciativami. Ivan Bartoš, místopředseda Petra Fialy pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj, se pokusil dorazit svojí „revolucí ve stavebnictví“ jednu z klíčových oblastí národní ekonomiky. Ministr zahraničích věcí za tutéž stranu Jan Lipavský s veškerým svým diplomatickým nadáním fakticky převzal patronát nad akcí verbířů, kterou všechna oslovená města na západ od Prahy odmítla uspořádat.
Znovu se tak stává aktuální otázka, která zůstává už delší dobu v zásadě nezodpovězena. Co je to vlastně Pirátská strana, jaký program zastává a do které části politického spektra patří? Obvykle bývají Piráti považováni za stranu levicovou, což je ovšem hrubá urážka levice.
Ve skutečnosti je politický program Pirátů v kostce obsažen v dystopickém románu Aldouse Huxleyho z roku 1932 nazvaném „Báječný nový svět“. Základem onoho báječného světa je okouzlení nejnovějšími technologiemi, které dokáží vyřešit všechny problémy společnosti. Anglický spisovatel tuto schopnost ironicky přiřknul komplexně automatizovaným výrobním linkám, Piráti ji se vší vážností přičítají digitální technice. V Huxleyho novém světě se vše odehrává na běžícím pásu včetně rození dětí a jejich klonování ve zkumavkách, trávení volného času v zábavních parcích až po kremaci starých lidí v továrnách zachycujících zužitkovatelný fosfor. Piráti věří vyspělým technologiím neméně, digitalizace čehokoliv se pro ně stala zcela standardním návrhem na řešení. Jedním z výsledků jejich umu je již zmíněné digitalizované stavební řízení.
Základem morálky báječného nového světa je radikální zpochybnění instituce rodiny. Huxley je v tomto ohledu důslednější než Piráti. Likvidace rodiny má v jeho dystopické vizi podobu univerzální prostituce, která se stává závaznou normou dobrého chování. Veškeré vazby přátelské, ale také vztahy mezi kolegy v práci, a dokonce i náboženské obřady se v jeho románu točí kolem sexu. Promiskuita bez hranic je výchovnými programy podporována už od dětství, za nemravné je považováno založení rodiny. Otec a matka jsou zakázanými slovy. Piráti tak daleko rozhodně nejdou, oproti Huxleymu však mají více fantazie, co se týče počtu pohlaví. On rozeznává jen tři: mužské, ženské a neurčité předurčené k neplodnosti.
Ústřední roli hraje v báječném novém světě soma. Je to droga, která nemá naprosto žádné vedlejší negativní účinky, proto je doporučována zcela univerzálně. Dělníci ji pravidelně fasují po skončení směny, pro pracující inteligenci je běžným doprovodem každodenního života. Pomáhá jim vyrovnávat se s životními problémy, zůstávat optimisty a být pocitově věčně mladí. Starým, nemocným a přepracovaným zase dopřává únik z tíživé reality. Ostatním poskytuje vítané rozptýlení jak po práci, tak ve dnech svátečních.
Vyspělé moderní technologie, odbourání tradičních tabu a přežilých institucí omezujících osobní svobodu, k tomu všemu navíc pocit štěstí zprostředkovaný neškodnými chemikáliemi tvoří tři pilíře, na nichž spočívá Huxleyho báječný nový svět. Piráti k tomu přidali vlastně jen trochu militarismu, místy až vulgární neúctu k odlišným názorům a především neodbytný pocit, že přišli na něco nového. Jak málo dnes stačí k získání politických bodů a skrze ně k udržení docela lukrativních pracovních příležitostí pro sebe i pro pár přátel.