Politolog Petr Drulák hodnotí situaci kolem moldavského referenda o geopolitickém směřování země. Proč ztráta neutrality této země může skončit jen katastrofou.
Zatímco ukrajinské dobrodružství Západu se chýlí k neblahému konci, Brusel se očividně chystá na reprízu v Moldavsku. Země je rozdělena mezi zastánci budoucnosti v EU a zastánci úzkých vztahů s Ruskem, toto rozdělení řeší ústavně zakotvená neutralita umožňující kvalitní vztahy oběma směry. Brusel s Washingtonem dnes Moldavsko staví před nutnost volby, která může skončit jen katastrofou.
Ale v Bruselu musí být z víkendových moldavských voleb rozpačití. Ani první kolo prezidentských voleb, ani referendum o doplnění ústavy o článek požadující členství v EU nedopadly úplně podle představ. Současná probruselská prezidentka Maia Sanduová sice získala se 42 procenty více než ostatní kandidáti, ale nezvítězila v prvním kole, jak si představovali její příznivci. Navíc hlasy neúspěšných vlasteneckých kandidátů, kteří se nedostali do druhého kola, přebere spíše její protivník, bývalý hlavní prokurátor, Alexandr Stoianoglo. V druhém kolo může svých 26 procent zdvojnásobit a prezidentku vystřídat. Pro doplnění ústavy se v referendu vyslovila nejtěsnější možná většina 50,42 procent. To pouze svědčí o rozdělení moldavské společnosti, nikoliv o jasné prozápadní orientaci, o níž se Sanduová čtyři roky snaží a kterou si přála vidět ve výsledcích referenda.
Od prezidentky a jejích spojenců bylo slyšet hodně o tom, jak Kreml zasahuje do předvolební kampaně, šíří lži a za desítky milionů eur si kupuje hlasy. Prezidentka se nespokojila s obvyklými obviněními opozice z ruských vazeb, ale jednoduše je označila za zločince, které čeká tvrdá odpověď. Mluvila o lidech zastupujících přinejmenším polovinu národa.
Skutečně nelze vyloučit, že se Rusko pokoušelo vlivovými operacemi odradit Moldavany od evropského směřování. V zemi má své zájmy. Nejen že má s Moldavskem významné historické a ekonomické vazby, přes deset procent obyvatel patří k ruské menšině a dalších pět procent používá ruštinu jako první jazyk, ale v devadesátých letech také vytvořilo kolem své vojenské základny autonomní Podněsterskou republiku. Rozkládá se na východě podél hranice s Ukrajinou a i když zůstává součástí Moldavska, orientuje se spíše na Moskvu než na Kišiněv. K ruštině jako oficiálnímu jazyku se hlásí i významná menšina Gagauzů, kteří žijí na jihu a mluví turkickým jazykem. Ruština funguje jako lingua franca i pro další menšiny. Rusko toho může využívat. Přesto je důležité, aby moldavské úřady nezůstaly pouze u obvinění a přinesly také fakta prokazující ruské zasahování do voleb.
Těžko si však představit, že by se ruské ovlivňování mohlo jen přiblížit tomu, co v Moldavsku podnikají Brusel, USA, Rumunsko a Západem financované nevládky. Posledním vrcholem byla návštěva předsedkyně Evropské komise, která několik týdnů před volbami přijela podpořit prezidentku a Moldavanům slíbila, že v následujících třech letech dostanou z Bruselu 1,8 miliard eur.
I kdyby Rusko skutečně vydávalo desítky milionů eur na vlivové operace, jak v Kišiněvě tvrdí, ve srovnání s finančními toky ze Západu se jedná o zanedbatelnou částku. Nicméně peníze slíbené Leyenovou jsou jen špičkou ledovce. Na skutečný rozsah demontáže moldavské neutrality upozornil maďarský diplomat a bývalý velvyslanec v Moldavsku György Varga.
V Kišiněvě po ruském útoku na Ukrajinu zakázali ruská média, zrušili letecká spojení s Ruskem i možnost peněžních převodů z Ruska, kde přitom pracuje na pět set tisíc moldavských občanů. Úřady také dělaly vše proto, aby těmto občanům ztížili volební účast.
Zahraniční Moldavané jsou důležitou složkou voličstva, představují čtyřicet procent obyvatelstva v pracovním věku. Ti ze západu před lety vynesli Sanduovou do prezidentského křesla. V zahraničí se nehlasuje korespondenčně, jako v některých jiných zemích, nýbrž je třeba navštívit dočasná volební místa. V rozsáhlém Rusku s dvěma pětinami všech zahraničních Moldavanů zřídily moldavské úřady všeho všudy dvě volební místa. V takové Itálii jich bylo šedesát, i když tam pracuje čtyřikrát méně Moldavanů než v Rusku. Týž vzorec se opakoval i v dalších západních státech. Moldavané pracující na západě byli k volbám lákáni, ti z východu odrazováni.
Moldavané, kteří se obracejí k Západu, tak bezprostředně činí skrze svého západního souseda. Rumunsko se v posledních letech profiluje jako hlavní opěrný bod USA v oblasti Černého moře. Američané zde staví svoji největší evropskou leteckou základnu, bude dvakrát větší než bavorský Rammstein. Rumunsko-moldavský vztah je specifický. Moldavština je natolik příbuzná rumunštině, že dnes prozápadní elita v Kišiněvě říká, že jde o tentýž jazyk. Před západním obratem naopak moldavští představitelé stvrzovali svoji samostatnost a neutralitu pojmem moldavština, k němuž se stále hlásí většina obyvatel. Obrat se také projevuje přijímáním rumunského občanství. Ze dvou a půl milionu obyvatel má přes milion rumunský pas včetně prezidentky, premiéra, většiny ministrů, poslanců, šéfů státních úřadů či ústavních soudců. Rumunsko od jara projednává zákon na ochranu svých občanů v zahraničí, který by umožňoval vojenskou intervenci v případě jakékoliv hrozby. Režim v Kišiněvě má chránit jak před vnější vojenskou intervencí, tak i před hybridními hrozbami včetně nespokojených menšin.
Do jaké míry je Moldavsko ještě neutrální, když na všech důležitých pozicích sedí občané členského státu NATO a tento stát se staví do pozice protektora? V posledních letech zde také proběhlo několik desítek cvičení NATO a přes jeho území proudí zbraně na Ukrajinu.
Neutralitu dlouhodobě oslabují také Západem podporované nevládky. Podle bývalého prezidenta Dodona je jich v zemi přes deset tisíc, v kampani před referendem hrály důležitou roli. Moldavsku se věnuje i neblaze proslulá americká National Endowment for Democracy zapojená do barevných revolucí, destabilizace nepohodlných režimů a vývozů demokracie. Prolínání nevládek a silových struktur, typické pro střední a východní Evropu, ztělesňuje mediálně aktivní šéf moldavské zpravodajské služby. Alexandru Musteața, jeden z mnoha představitelů současné elity s rumunským občanstvím, pracoval v letech 2013 až 2020 pro Sorosovu nadaci v Moldavsku, předtím působil v místní kanceláři NATO. O jeho zprávu se opřel v jednom ze svých četných orwellovských momentů Evropský parlament: počátkem měsíce přijal rezoluci odsuzující „zahraniční zasahování do politických procesů“ v Moldavsku. Některé europoslance asi ani nenapadlo, že jejich Brusel zasahuje více než kdokoliv jiný a že rezolucí se sami vměšují.
Ačkoliv se dnes před očima západních představitelů a jejich moldavských chráněnců odehrává finále ukrajinské tragédie, nijak jim to nebrání rozehrávat další katastrofu. Přitom je zřejmé, že jednají v rozporu s přáními samotných Moldavanů. Proto oslabují moldavskou neutralitu pokoutně: nikoliv vypuštěním příslušného ústavního článku, pro což by většinu nenašli, nýbrž referendem o doplněním ústavy o vstup do EU. Navzdory mediální masáži, vyhrožování ze strany úřadů i politiků, bruselským úplatkům a omezování volebního práva nepohodlných voličů, získali pro svůj projekt jen velmi těsnou většinu. Aritmeticky to dopadlo nerozhodně. Zda budou pokračovat, závisí i na druhém kole prezidentských voleb. Nicméně i kdyby obrat od neutrality podporovala solidní demokratická většina, nejednalo by se o rozumný krok. Země není v geopolitickém postavení, v němž by jí mohla prospět izolace ať už od Rumunska nebo od Ruska. Potřebuje dýchat na obě plíce. A k tomu potřebuje zachovat svoji neutralitu.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!