Komparativní historička Veronika Sušová-Salminen píše o tom, jak Petr Fiala svými fantaziemi zakrývá realitu.
Český premiér Petr Fiala znovu zabodoval. V televizním vystoupení nejenom znovu pochválil svoji „nejúspěšnější“ vládu, ale slíbil, že v případě, že mu občané dají mandát na další čtyři roky, dostane české mzdy na německou úroveň. Zatočí přitom prý i s konceptem montovny stojící na levné práci a zvedne úroveň českých univerzit (potažmo vědy) na světovou úroveň. Prostě za čtyři roky stihne, co se nestihlo a nezvládlo za posledních 35 let a na čem se vlády pod vedením ODS značnou měrou podílely. Ponecháme stranou, že to slibuje premiér vlády, která opakovaně vytřela podlahu s požadavky odborářů na zvýšení mezd alespoň tak, aby odpovídaly vysoké inflaci. Nebo premiér vlády, která má plnou pusu řečí o nebezpečí populismu a sama ho vyrábí a teď už i provozuje.
Už delší dobu je u českého premiéra možné sledovat komunikační strategii, která stojí na tom, že skutečnost je irelevantní, skutečnost se vytváří slovy a balí do líbivého marketingu. Sází na to, že vypadat dobře, tvářit se suverénně a rádoby intelektuálně a sázet na politický kýč a surrealismus je recept na úspěch. A možná, že je. Je celkem možné, že mnoho voličů znovu těmto slovům uvěří – jedni proto, že se jim daří dobře a německé platy mají už dávno, druzí třeba proto, že přece chtějí být na „správné straně dějin“. Pocit vám sice nájem nezaplatí, ale nakonec to není ve volební kampani to, o čem se v českém kontextu uvažuje. Na prvním místě se uvažuje o tom, co kdo dělal nebo nedělal před 40 a více lety, jestli mu sluší uniforma a jezdí na motorce, jestli (teoreticky) má nebo nemá knížecí titul nebo jestli nás ochrání před nejrůznějšími hrozbami jinakosti.
Na stránkách našeho časopisu jsme v uplynulých letech neúnavně poukazovali na to, že ekonomická a sociální situace Česka se v posledních letech v důsledku dědictví pandemie, války na Ukrajině a dlouhodobě neřešených strukturálních problémů, ale také díky špatné politice současné vlády, zhoršuje. Nejen, že Češi v posledních letech výrazně zchudli z hlediska reálných mezd a kupní síly, ale především současný vývoj ukazuje na zásadní problémy v pilíři české ekonomiky – v průmyslu. Znamená to, že se česká ekonomika potýká s kruciálními strukturálními problémy, které ještě prohlubuje její tíživá závislost na Německu a vysoké ceny energií. Přehledné informace o situaci v české ekonomice přináší pravidelně rubrika Graf týdne, kterou připravuje ekonomka Ilona Švihlíková.
Podle statistických informací je průměrná měsíční mzda (hrubá) v ČR v roce 2024 (druhé čtvrtletí) 45 854 korun. V čisté podobě to může být asi něco kolem 36 200 korun za měsíc. V eurech (zhruba) se pro tyto dvě kategorie bude jednat o ekvivalent 1825, resp. 1440 euro za měsíc. V Německu činí průměrná měsíční mzda 4924 euro a čistá asi 3118 euro. Rozdíly jsou tedy nabíledni a jsou více než dvojnásobné. Premiér ale hlavně slibuje něco, co vyžaduje dramatické strukturální změny napříč celou českou ekonomikou. Vyžaduje to také velké investice a kapitál, vyžaduje to značnou rozhodovací autonomii a zároveň schopnost dělat dobře evropskou politiku (a to bez lokajství) a efektivně! využívat možnosti evropských fondů. Znamená to konec kamarádíčkování a dobývání renty. Už jen vyjmenované je naprosto nerealistické vládnout za čtyři roky, protože tak výrazné strukturální změny vyžadují čas, a především promyšlenou strategii, ne marketingové předvolební sliby politika, který předvedl, že kromě pokrytectví a mlácení prázdné slámy vlastně nic víc nedovede.
Na realistickou kritiku ekonomů, že podobná změna není během čtyř let realizovatelná, premiér Fiala už ale odpověděl: je třeba mít velké cíle, kritika jeho slov odpovídá „nesebevědomému pochybování“. Jinými slovy, pan Fiala nás znovu vyzval, že bychom měli spolu s ním stavět vzdušné zámky, protože o tom přece politika v jeho podání je. Tu z Česka udělá dalšími škrty křižovatku vzdělanosti, tu jeho koalice získá 30 a více procent, i když všechny průzkumy tvrdí opak, tu za čtyři roky dožene Německo, zatímco český průmysl závislý na Německu bojuje o život.
Je tu ale ještě jedna možnost: český premiér předpokládá, že německou ekonomiku čeká v nejbližších letech ekonomická katastrofa a tamější mzdy se propadnou až na českou úroveň. Ačkoliv to zní jako vtip, ve srovnání s představami pana premiéra má podobná prognóza blíž k realitě. Jenže o tu českému premiérovi nejde – protože ví, že realita mu hlasy nepřinese.