Ani v dnešní den nechybí další díl pravidelného průvodce jazzovou hudbou od Jana Schneidera.
Maggie Jones zpívá nádhernou skladbu Thunderstorm Blues, přičemž doprovodný orchestr vyluzuje skutečný děs a hrůzu! Ty kornetové repliky jdou na vrub Louise Armstroga.
Ještě jednou se vrátím k nezapomenutelnému, nedávno zesnulému téměř stoletému fenomenálnímu bubeníkovi Roy Haynesovi. Takto hrál ve svých čtyři-a-devadesáti (ano, 94) letech! Roy Haynes a jeho Quartet Live at Blue Note NYC. 2019, June 12.
Naprostý šok! Jako bych objevil zlatý valoun! Trio pianisty Shoji Akedagawy (Makoto Saito – kontrabas, Takashi Miyasaka – bicí) a hosté Kazutoki Umezu (altsaxofon) a Nakamura Masuko (zpěv). Deska z roku 1977 má název Shudan Seikatsu. Zaujala mě už první skladba (Theme For Yoshida – věnováno nahrávacímu inženýrovi Keisuke Yoshidovi), z níž bylo jasné, že kapelník a skladatel Shoji Akedawa má k smrti rád Kurta Weilla a celou tu dobu! Další skladba (Moriyama Blues) přesvědčí svou energickou kreativitou o obrovském potenciálu této formace. Nádherně vedená basa, kráčící dlouhými tóny, úžasně dynamické bubny, skotačivá zpěvačka a podtím a k tomu a nadto – zřídka mě to napadlo, ale zde jde jednoznačně o vtipný jazzový klavír. Nenudí ani na chvilku, různě pozlobí, ale neztrácí se v tom. Pak se kapela ztiší k pěknému kontrabasovému sólu, než to celé doslova rozblázní zpěvačka, až to logicky přejde do velkého bubnování! Dramaturgie desky je výborná, protože následuje jemná píšťalka na typicky japonský způsob (Bachnaise Aketa) a zpěv s kytarou zase na rusko-francouzský způsob (Sentimental Tsunohiro), přičemž téma je dále rozvíjeno jazzovým triem – a pak se najednou odkudsi ozve osvěžující altsaxofon, a přináší nádhernou porci hudebního humoru, o němž soudím, že je nám zde ve Střední Evropě dost pochopitelný a vlastní (zvláště těm, kteří pamatují na Brabencovy variace v nesmrtelné kapele Sen Noci Svatojánské Band). Opravdu pozoruhodné dílo!