Před 30 lety byl v Budapešti podepsán historický dokument. Dne 5. prosince 1994 vydaly USA, Velká Británie a Rusko v Budapešťském memorandu komplexní bezpečnostní záruky pro Kazachstán, Bělorusko a Ukrajinu. Tyto tři bývalé sovětské státy se předtím připojily ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní a souhlasily s předáním všech jaderných zbraní ve svých zemích Rusku. O dva roky později byly všechny zbraně konečně odstraněny.
Od té doby je Ukrajina rovněž bez jaderných zbraní. Bezprostředně po rozpadu Sovětského svazu byla situace jiná. Na území nyní nezávislé Ukrajiny byla stále uložena řada sovětských jaderných zbraní, ale vláda v Kyjevě se k obrovskému arzenálu mohla dostat pouze se souhlasem Moskvy.
Právě proto bylo pro Ukrajinu sotva bolestivé, že musela jaderné zbraně vrátit – zejména proto, že za to dostala údajné bezpečnostní záruky. Od začátku války na východě Ukrajiny a nezákonné anexe Krymu v roce 2014 a nejpozději od velké ruské invaze v únoru 2022 je však jasné, že bezpečnostní záruky z roku 1994 byly a jsou k ničemu.
Na okraj zasedání ministrů zahraničí NATO, které se tento týden konalo v Bruselu, držel ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sibiyha před novináři složku s Budapešťským memorandem. Podle ministra memorandum nezaručuje ani ukrajinskou, ani transatlantickou bezpečnost a bylo chybou. Vyzval k přijetí silnějších rozhodnutí a větší solidaritě partnerů. Mír pro Ukrajinu je myslitelný pouze tehdy, pokud bude zaručeno, že Rusko již nebude moci zaútočit – jinými slovy, pokud Ukrajina vstoupí do NATO.
V této souvislosti se diskutuje o několika modelech, ale Ukrajina trvá na oficiálním pozvání země v mezinárodně uznaných hranicích z roku 1991, tj. včetně Ruskem okupovaných území.
Psali jsme: