Trumpovy odsuny budí respekt

Politolog Petr Drulák považuje Trumpovu migrační razanci za inspirativní.

V otázkách migrace je Trumpova razance inspirativní. Když kolumbijský prezident Petro o víkendu odmítl přijmout americká letadla s Kolumbijci vyhoštěnými z USA, Trump okamžitě oznámil uvalení 25% cla na kolumbijské zboží, další týden mělo stoupnout na 50 %, a zrušení amerických víz pro kolumbijské představitele. Prezidentovi netrvalo ani 24 hodin, aby změnil názor a letadla s navrácenými migranty mohla přistát. Takto rozhodný přístup by slušel i Evropě.

Neschopnost státu vyhošťovat ilegální migranty patří k hlavním překážkám úspěšného boje s masovou nevyžádanou migrací. Nemine týden, abychom se například z Francie nedozvěděli, že byl opět spáchán násilný trestný čin někým, kdo měl být z rozhodnutí úřadů už dávno odsunut. Úspěšné vyhoštění často naráží na neschopnost státu paralyzovaného jeho vlastními administrativními a soudními procedurami, které zneužívají migrační nevládky. Ale stejným či ještě větším problémem je neochota země původu přijmout zpět svého občana.

Migranti obvykle přicházejí z chudších států s demografickým přebytkem mladých mužů, pro něž doma není práce. Když zůstanou ve vlasti, dá se očekávat, že se zapojí buď do organizovaného zločinu nebo do politických nepokojů. Jejich odchod do bohatších zemí proto přináší tamním vládám několik výhod. Zmenšuje tlak na politické změny, oslabuje gangy a zvyšuje příjmy. Migranti obvykle domů posílají remitence, čímž přispívají k prosperitě své země. Některé menší země z remitencí doslova žijí. V Moldavsku představují kolem 12 % HDP, v Kosovu 17 %, v Gambii 21 %, v Hondurasu 25 %; skutečným rekordmanem je Tádžikistán s téměř polovinou HDP z převážně ruských remitencí.

Není divu, že země původu nestojí o návraty svých ztracených synů. Ale podle práva tahají za kratší konec. Žádná země nemá povinnost přijímat na svém území cizince, pokud ovšem sama na sebe takovou povinnost pošetile neuvalí. Na druhou stranu každá země je povinna svého občana přijmout. To však dotčeným vládám nebrání vymýšlet různé výmluvy a administrativní překážky, zejména když se tím mohou vyhýbat nedobrovolným repatriacím.

Kolumbijský prezident dohodnuté repatriace odmítl den poté, co Američané poslali do Brazílie letadlo se stovkou vyhoštěných. Ti si v médiích stěžovali na podmínky letu: nedostali napít, nesměli na toaletu, omdlévali horkem, někteří měli pouta; tedy takové low-cost mínus. Brazilská vláda protestovala kvůli nehumánnímu přístupu a kolumbijská plánovaný let rovnou zrušila s tím, že bude chránit důstojnost svých občanů.

Na jedné straně je pochopitelné, že se latinskoameričtí představitelé musí ohradit v situaci, v níž yankee ponižuje jejich občany. Věnují však stejnou pozornost každodennímu pošlapávání lidské důstojnosti v domácích podmínkách? Na druhou stranu pro americkou vládu šlo o delikventy porušující americké zákony a okázalou tvrdostí také odrazuje všechny, kdo dnes ilegální migraci zvažují. I to je legitimní. Počet nelegálních migrantů se dnes v USA odhaduje na 11 milionů, kolem pěti milionů přibylo za Bidena. Trump dostal demokratický mandát, aby s tím skoncoval.

Prezident Petro nakonec sklidil jen posměch. Jinou cestou se vydává honduraská prezidentka Castrová. Z USA by se jí mohlo vrátit čtvrt milionu lidí, s nimiž si v Hondurasu neví rady. Američanům proto pohrozila, že zavře vojenskou základnu, která je hlavním opěrným bodem amerických operací ve Střední Americe. Ani tak to nebude mít jednoduché, téměř polovina honduraských exportů směřuje do USA a argument cla určitě zapůsobí. Ale prezidentka mluví reálpolitickým jazykem, kterému Trump rozumí.

Pokud evropské národy nemají utonout v moři mimoevropské migrace, měli by takovým jazykem mluvit i jejich představitelé. Státy, z nichž migranti přicházejí a jimiž procházejí, jsou na Evropě životně závislé. Namísto, aby jim Evropané vysvětlili, jaké páky na ně mají, nechávají se vydírat humanitarismem a antirasismem, které se projevují především potlačováním práv původních evropských obyvatel a protibílým rasismem. Dnes se už Evropa ani neodvažuje označit cizince, kteří svým pobytem porušují její zákony za nelegální migranty. Před několika lety se začalo mluvit o migrantech „neregulérních“. Ale jelikož i to se evropské progresivistické elitě zdá příliš nesmlouvavé, prosazují dnes pro tyto delikventy označení „cizinec s neúplnými právy“.

Pokud Evropa nemá zaniknout, musí tento progresivismus překonat. To však neznamená hledat cestičky, jak se vlísat Trumpovi do přízně, jak dnes mnozí činí. Ale znamená to prosazovat vlastní zájmy s trumpovskou razancí. Ne vždy a všude, ale určitě někdy a někde. Například vsadit „cizince s neúplnými právy“ do letadla, pokud nutno i v poutech, a poslat ho tam, odkud přišel.

Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.