Martin Jedlička se zamýšlí nad některými okolnostmi přípravy státního rozpočtu na rok 2025.
Není to tak dávno, co premiérův ekonomický poradce Štěpán Křeček se v televizních diskusních pořadech v závěru loňského roku opakovaně odvolával na expertní odhady předpokládaného růstu české ekonomiky (HDP) v roce 2025 ve výši 2,7 %, později zpřesněné na 2,5 %, jako na realistické, kterým není důvod nevěřit, a proto je třeba je brát jako relevantní vstup pro koncipování rozpočtu pro nadcházející rok. Přestože řada nezávislých ekonomů upozorňovala, že tato čísla jsou nemístně optimistická a rozpočet by měl vycházet z konzervativnějších odhadů, ministerstvo financí a vláda za přispění (nejen) Štěpána Křečka ignorovaly postup s péčí „řádného hospodáře“, velící vycházet v těchto nejistých časech z konzervativních odhadů, a postavily rozpočet na růstu 2,5 %.
Proč jsou realistické odhady růstu zcela zásadní? Protože mají bezprostřední dopad do klíčových parametrů rozpočtu, tedy zejména celkových příjmů, od kterých se pak odvíjejí celkové výdaje a odvozeně i schodek rozpočtu.
Neuplynuly ani tři měsíce, a čerstvé údaje dávají za pravdu kritickým hlasům: přesto, že Svaz průmyslu a dopravyna svých stránkách k 31.1. tohoto roku stále ještě drží odhad růstu HDP na 2,7 %, makroekonomická predikce ministerstva financí z konce ledna již koriguje růst na 2,3 % s čímž souzní i hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš. Podobný optimismus ovšem nesdílí řada dalších institucí – například globální konzultační firma DELOITTEodhaduje růst pouhých 1,6 %, Komerční banka pak dokonce jen 1,5 %.
V podmínkách české ekonomiky má změna růstu či poklesu HDP o 1 % dopad v rozpětí zhruba 15–30 mld. Kč do celkových státních příjmů.
Při pohledu na stav a výhledy ekonomiky v EU vskutku není důvod k optimismu – přetrvávají vysoké ceny energií, ekonomická recese v sousedním Německu na které je česká ekonomika bezprostředně navázána, padající konkurenceschopnost Evropy na globálním trhu, nejistota ohledně dalšího vývoje války na Ukrajině, hrozba cel ze strany nové americké administrativy, tlak na navyšování zbrojních rozpočtů ve státech EU, přetrvávající zaťatost Evropské komise v otázce lpění na pokračování Green Dealu který dále zhorší výkon národních ekonomik apod. S ohledem na všechny tato faktory je tedy na místě značná opatrnost v odhadech reálného růstu české ekonomiky.
Budeme-li tedy vycházet z konzervativního odhadu očekávaného růstu HDP v roce 2025 v rozmezí 1,5–1,6 % a má-li změna růstu HDP o 1 % dopad v průměru kolem 20 mld. Kč, pak snížení růstu HDP v roce 2025 o 1 % oproti předpokladům, ze kterých vycházelo ministerstvo financí při sestavování rozpočtu, se promítne do snížení příjmů státního rozpočtu právě o oněch zhruba 20 mld. Kč.
Po přeložení vcelku suchopárných řádků do srozumitelného jazyka je na první pohled patrné, proč ministr Stanjura a celá vláda „namašlily“ do rozpočtu 2025 tak vysoký odhad růstu HDP – protože jedině v takovém případě může vláda dospět k nižšímu schodku rozpočtu oproti roku 2024 a prokázat tak veřejnosti, že dělá alespoň něco pro postupné snižování schodkového hospodaření (tedy snížení deficitu o 30,4 mld. Kč na 241 mld. Kč oproti roku 2024, kdy byl schodek 271,4 mld.).
Pokud bude předpokládaný reálný růst v roce 2025 skutečně pouze kolem oněch 1,5–1,6 %, pak výpadek 20 mld. v příjmech znamená, že oproti roku 2024 fakticky nedojde k žádné podstatné změně výše deficitu; pokud by vláda za této situace chtěla plánovaný schodek udržet, bude muset osekat výdaje; zvýšení příjmů formou navýšení daní je nereálné s ohledem na délku legislativního procesu potřebného pro zprocesování takové změny.
A to ještě nejsou započítány sporné položky, na které upozorňovala Národní rozpočtová rada, jako nadhodnocené příjmy z prodeje emisních povolenek, legislativně stále nevyřešená otázka zdroje na krytí dotací na OZE, deficit na krytí zákonné valorizace dávek důchodového pojištění apod., které mohou schodek dále navýšit!
Argument současné vlády a celé koalice, postavený na postupném snižování deficitů, je tedy tak jako tak na vodě, neboť i dopady osekání výdajů v oblasti veřejných investic, dotací či spotřeby domácností při formálním dodržení výše plánovaného deficitu se nakonec projeví v dalším sníženém růstu HDP (který však, pravda, půjde již na konto vlády vzešlé z nadcházejících podzimních voleb).
Suma sumárum, nerealistický odhad růstu v roce 2025, vtělený do rozpočtu, byl pouhým účelovým nástrojem koalice k tomu, aby mohla prokázat, že skutečně něco dělá pro snižování rozpočtových schodků. Pokud bude skutečně reálný růst v letošním roce výrazně nižší, než na jakém byly postaveny celkové rozpočtové příjmy, pak to svědčí přinejlepším o ignorování zásady postupu s péčí řádného hospodáře, přinejhorším o vědomé manipulaci s odhadem reálného růstu HDP v zájmu udržení přízně alespoň části voličského potenciálu před nadcházejícími podzimními volbami do poslanecké sněmovny.