Vztahy mezi Francií a Alžírskem jsou velmi staré, sahají až do počátku 19. století, kdy Alžírsko tvořily tři francouzské departementy. Zdá se však, že nyní se dostávají do stále větší krize.
Francouzsko-alžírské vztahy jsou složité po dlouhá desetiletí. Mnozí Alžířané považují Francouze za kruté kolonisty a neváhají nahlas mluvit o alžírské válce, kolonizaci a francouzském osídlení země. Francouzi pro změnu řeší nelegální migraci z Alžíru do své země a řadu trestných činů spáchaných Alžířany. Zároveň se však v Alžírsku nacházejí ložiska zemního plynu, který od nich Francouzi naléhavě potřebují. Francouzský premiér François Bayrou nyní učinil oznámení, které Alžířany vůbec nepotěšilo. Jeho vláda prý stráví až šest týdnů přezkoumáváním všech imigračních dohod uzavřených mezi Paříží a Alžírem, a to od roku 1962, kdy Alžírsko získalo nezávislost na Francii. Francie zároveň předloží Alžíru seznam alžírských státních příslušníků žijících ve Francii, kteří budou posláni zpět do jejich vlasti. Alžírsko podle Francouzů s přijímáním deportovaných otálí, kdy z přibližně 5 000 žádostí, které Francie v roce 2024 podala alžírským úřadům, aby potenciálním deportovaným poskytly propustky potřebné k jejich cestě zpět do Alžírska, bylo vyhověno zhruba 42 procentům. Průměrný počet francouzských žádostí o deportaci a přijetí přijatých jinými zeměmi se ve stejném roce pohyboval kolem 60 procent. Několikaměsíční zhoršování vztahů mezi oběma zeměmi se minulý týden prudce zrychlilo poté, co alžírský občan bez dokladů zabil jednoho člověka a dalších šest zranil při útoku nožem ve francouzském městě Mulhouse. Ministr vnitra Bruno Retailleau, člen pravicové strany Les Républicains, uvedl, že tento muž měl příkaz k deportaci, alžírská vláda ho však opakovaně odmítla přijmout zpět. Alžír tak podle něj odmítá spolupracovat s Paříží na umožnění deportace alžírských občanů bez dokladů žijících ve Francii.
Francouzi naopak popudili Alžírsko vloni, kdy francouzský prezident Emmanuel Macron během návštěvy Maroka podpořil svrchovanost Rabatu nad spornou oblastí Západní Sahary, kterou OSN uznává jako území bez práva na samosprávu. Yahia Zoubir, vedoucí pracovník Rady pro globální záležitosti na Blízkém východě, uvedl, že krize mezi oběma zeměmi je „nejhorší krize, jakou pamatuji, a to už jsem v určitém věku.“ Francouzský premiér Bayrou tvrdí, že se napětí mezi Paříží a Alžírem snaží nevyhrotit, Alžír však jeho revize migračních paktů a deportační politiku považuje za nespravedlivé a příliš tvrdé požadavky. Politoložka Khadiji Mohsen-Finanové specializující se na severoafrický Maghreb ve výzkumném centru pařížské Sorbonny, uvedla, že na hroutící se vztahy mezi oběma zeměmi je třeba nahlížet částečně optikou vlastní politické krize Francie. Macronovi stoupenci se podle Finanové v obavách o ztrátu moci spojili s čím dál více protiimigračními Les Républicains a vytvořili vládu. Část Les Républicains se pak podle politoložky pustila do sporu s Alžírskem, aby se s výhledem na prezidentské volby v roce 2027 „umístila na politické šachovnici.“ „V podstatě vytvořili nepřítele, který v sobě spojuje mnoho charakteristik, kterých se Francouzi obávají – tedy imigraci a nejistotu, a Alžířan to vše bude ztělesňovat najednou,“ s obavami tvrdí Finanová.