Milan Daniel se ve své poznámce zabývá zejména spojováním, ale i hašteřením na domácí politické scéně.
Americký spisovatel Mark Twain proslul mj. výrokem „nejjistější místo, kde naleznete pomocnou ruku, najdete na konci svého ramene“.
Na rozdíl od domácích Bidenových pohrobků a jejich evropských kamarádů se tím stále častěji snaží řídit ti, kteří si uvědomují, že náš kontinent se po Trumpově nástupu k moci stává zadním dvorkem Ameriky. Ta ale má dnes zcela jiné starosti než se zabývat zděšením většiny evropských pohlavárů z toho, že přijdou o tučné ruské strašidlo a kořist zároveň. Horečně tak dávají dohromady sirotčí voje, jež mají čelit strašlivým Putinovým hordám, které se jen třesou na to, aby dorabovaly snězený evropský krám, z něhož si mohou odnést jen to kulové.
Nejen Petr Drulák pociťuje v této situaci pravděpodobnost otevření „okna příležitosti“ ke změně poměrů. Podobně smýšlejí (ale možnosti se i hrozí) politici opozice a pozice v okolních zemích. Připomeňme si Francii, Německo, Rakousko, Slovensko, ale i Maďarsko, Srbsko a Rumunsko zejména.
V desetimilionovém Česku se schyluje k volbám a průzkumy naznačují, které síly se v nich budou moci za předpokladu dodržení demokratických pravidel prosadit. Proti provařené vládní čtyřkoalici reálně stojí programově poměrně kompaktní SPD na straně pravé a levicové Stačilo!, obě uskupení posílena některými menšími stranami. Ne na všechny se dostalo, a ne všechny se také se svými ambicemi do programů vůdčích subjektů vešly. I tady holt platilo ono „mnoho slimáčků, málo salátečku“.
Právě to se ale stalo kamenem úrazu.
Neuspokojení podnáčelníci politických podkmenů hledají na těch vyčnívajících mouchy, které by je mohly pokálet tak, aby vynikla jejich vlastní běloskvoucnost. Někdy právem, někdy neprávem, většinou však kontraproduktivně, protože reálnou opozici, která už má něco odpracováno, aktuálně už sotva někdo nahradí.
Jedinou rozumnou cestou k tomu, jak ke změně poměrů přispět, je tuto opozici na základě jejich programových priorit podpořit. V některých ohledech se přirozeně liší, jinde až třeskutě shodují.
Těmi zásadními požadavky jsou mír a transfúze krve do národního hospodářství, tedy levnější energie.
Na požadavku míru se shodly všechny strany, zastoupené na konferenci spolku Svatopluk, která se konala počátkem dubna. Včetně Motoristů sobě, zastoupených panem Macinkou, když cyklisté a chodci byli reprezentováni přítomnými členy spolku.
Toho cíle ovšem chtějí dosáhnout každá zvlášť.
Ke společné deklaraci, která by vyjádřila vůli podstatné části veřejnosti postavit se otevřenému válečnému štvaní, se neodhodlaly. Nebo je to ani nenapadlo?
Škoda je obojí, voličův výběr by byl snazší.
Každý dobrý prepper přece ví, že nebezpečí se odolá vždy lépe v komunitě, kterou spojuje cíl, což samozřejmě platí i pro spolupráci mezi státy s podobnými zájmy.