Čeho chce dosáhnout STAČILO! a dosáhne to?

Jiří Málek Komentáře

Jiří Málek se ve svém textu věnuje analýze politického kontextu, cílů a možností hnutí Stačilo! před říjnovými parlamentními volbami.

Úvodem

I když předvolební atmosféra houstne, stále platí, že řešení, jak vrátit do parlamentu levici prostřednictvím STAČILO! má v sobě šanci kladného výsledku. Možná tuto skutečnost také signalizuje i postupný (a možná vnitřně koordinovaný) nástup kritického komentování postupu některých představitelů STAČILO! jak v médiích „hlavního“ proudu, tak i v některých alternativních (mnohem slabších) mediálních proudech. To znamená rovněž to, že koncept STAČILO! má potenciál být něco více než jen marketinková předvolební záležitost, a proto je potřeba proti němu včas zasáhnout. Ale vše má své ALE!

Již bylo několikrát napsáno magické číslo – tři sta tisíc. To je meta, která bude velmi pravděpodobně otevírat dveře pro vstup do parlamentu – tolik hlasů bude nutno získat, tolik občanů přesvědčit pro volbu té jedině správné kandidátky (to platí pro hypotetický předpoklad obvyklé volební účasti, tj. okolo 65 % voličů, popřípadě mírně více). A je jasné, že organizátoři i příznivci STAČILO! jsou přesvědčeni, že ta správná volební strana je ta jejich. Myslí si to ale také těch více než tři sta tisíc občanů, od kterých lze očekávat hlas? Nemáme lepší a levnější cestu tuto predikci otestovat, než se podívat na publikované sociologické průzkumy a další analýzy. Z nich k polovině dubna vyplývá, že potenciální voliči STAČILO! tvoří vcelku kompaktní skupinu. Ale zatím neprojevuje snahu „expandovat“ dále od 5% hranice a deklarovaná snaha o „dvouciferný“ výsledek se nijak nepřibližuje. Od přelomu roku se zjištěné výsledky předvolebních průzkumů jeví bez větší (pozitivní) dynamiky.

V praxi to znamená, že STAČILO! to zdaleka nemá vyhráno, ale také, že má stále slušnou šanci uspět. Nedávno byl publikován text, který se zabýval sociologickými poznatky ohledně aktuální pozice STAČILO!, hovořilo se v něm o určitých příležitostech, ale také o rizicích včetně vysvětlení, jak rozumět pojmům voličské jádro a volební potenciál. Jedno spíše odráží roli volebního subjektu (kladnou, když odpovídá očekávání jádrových voličů i zápornou, odchyluje-li se od očekávání těchto voličů) ve vztahu k výsledkům. Druhé pak poukazuje na to, že větší využití volebního potenciálu závisí spíše na chybách těch volebních stran, u kterých má volič první volbu a teprve, když nechce volit ji, pak by mohlo dostat jeho hlasy STAČILO!. Využití volebního potenciálu znamená uspokojit rozhodnuté voliče a také ty váhavé. Spoléhat na nějaký geniální volební nápad, je z oblasti pohádek. Podstatné je začít s naplňováním představ pevného voličského jádra a propojit to s přáním dalších potenciálních voličů. Pokud jsou jejich přání nedostatečně naplňována, tak přecházejí k „záložní“ alternativě druhé volby. A to může být pro STAČILO! pozitivní, ale také může dojít k jejich odlivu k jiným kandidátkám. STEM v březnu poukázal na „překrývání“ jednotlivých volebních subjektů. U STAČILO! se 11 % z volebního potenciálu překrývá jak s ANO, tak s SPD; v případě Motoristů je to pak 7 %. Pro porovnání ve vztahu k SOCDEM to jsou pouze 4 %, u Přísahy, PRO a Trikolory je to stejně, 5 %. Optimista vidí, že je kde brát, pesimista vidí, ve prospěch, koho lze ztrácet.

Voličské jádro průzkumy vztahují k minulé volbě pro KSČM. Je ale pravda, že tito voliči mají stejně pozitivní vztah ke STAČILO!? K tomu je třeba si uvědomit jeden sociologický poznatek (z počátku tohoto roku). Voliči KSČM nejméně uvažují o přechodu, či podpoře jiné, nové strany: celých 79 % nechce tuto možnost využít. Naopak voliči SOCDEM jsou k tomu nakloněni z 56 %, v případě nevoličů jde o číslo 42 %. Pokud bývalí voliči KSČM nevezmou STAČILO! dostatečně za své, jako jakousi stále ještě „KSČM“, přinejmenším pro ně, pak je to může převést mezi nevoliče. Podrobnější zkoumání také ukázalo, že na podzim 2024 z voličů KSČM jich bylo 61 %, kteří se sebeidentifikovali jako levicoví, 16 % jich patřilo k levému středu, 3 % ke středu (což je zajímavé a možná to ukazuje, že voliči KSČM jsou spíše polarizovaní), 10 % se hlásilo k pravému středu a 6 % se hodnotilo jako pravicově zaměřených.

Jak se hnutí STAČILO! profiluje?

Podívejme se nyní na to, co se zdá, že chce STAČILO a jak se profiluje.

Přes všechny vznešené řeči o „boji pro lidi za lidi“ jde hlavně o následující:

  • Otočit nebo alespoň částečně pootočit směřování české společnosti k více sociální a solidárnější variantě. Cestu vidí uskupení STAČILO! přes „sestřelení“ současné vládnoucí politické (mocensko-ekonomické) garnitury jako příčiny všech problémů. Naopak nijak zvláště nevolá po systémové změně, i když to často bývá vyčítáno médii politickým strukturám odvozených od marxismu (hlavně KSČM ale i dalším radikálně levicovým uskupením). Přitom voliči KSČM byli vždy nejvíce „otevřeni“ volání nejen po změně režimu, ale po systémové změně. Zde je spíše významnější to, jakou cestou se tato změna má udát, zda reformní, postupnou nebo radikální, revoluční. Doba je nakloněna té reformní a postupné. Ale tu neodmítají ani většinově voliči radikální levice. Také v KSČM jsou jen marginální skupiny „bojující za revoluci“. K ní dnes nepatří ani tak zvaní „stalinisti“.
  • Nasednout do „výtahu do parlamentu“ a přivést do jeho řad reprezentanty struktur, kteří tam v posledním období nebyli. Málokterý zájemce o parlamentní křeslo uvede, že v českém politickém systému jen pozice blízká rozhodovacím mechanismům (a to je i parlament) umožní se podílet na formování, či korigování politických rozhodnutí. Ale o to jde. Z pozice mimo parlament lze sice hovořit o ledasčem, ale vliv se limitně blíží nule. Pak totiž zbývají jen „hospodské kydy“ a frustrovaní aktivisté i marginální politici. A to si uvědomují i ti „politici“, kteří by jinak měli šanci se do parlamentu podívat jen jako občanští návštěvníci. A zdá se, že jsou i mezi těmi, kdo se hlásí ke hnutí STAČILO!. Takže dochází k postupné transformaci z nemarxistické polohy blízké mladočechům a národovectví k akceptaci partnerství s významnějšími marxistickými komunisty.
  • Přijatelný volební výsledek také garantuje určité finanční zajištění politické činnosti subjektu, umožní mu alespoň částečnou profesionalizaci, lepší přístup k informacím, a hlavně přístup do rozhodujících mediálních kanálů a jakousi společenskou evaluaci „kvality“ těchto mediálních reprezentantů. Kdo je v televizi, automaticky má určitý společenský kredit u významné části občanů, a jeho sdělení jsou chápána jako relevantnější než sdělení těch z politického přízemí nebo podzemí.
  • Představení (třeba jen v některých oblastech politického života) alternativ cest společnosti, včetně řešení založených na společensky přijatelných systémových změnách, viděných zleva. Nakonec dominantní součást STAČILO!, KSČM má ve svých dokumentech uvedeno v první větě: „Programovým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír.“ Což mimochodem pro některé další subjekty účastnící se na tomto projektu bude obtížně akceptovatelné (a do současnosti se k takové vizi nehlásily, či ji dokonce aktivně kritizovaly a odporovaly). Ale, jak by řekla teta Kateřina ze Saturnina: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej (lze dodat, alespoň občas). Na druhé straně finance dovedou překonat i nejrůznější osobní animozity. To znamená, že budou-li chtít nominovaní krajští lídři získat hlasy od původně „komunistických“ voličů, nebudou se moci na „socialismus“ tvářit moc odtažitě, mohli by být totiž „vykroužkovaní“. Bude zajímavé pozorovat, jak se s tím někteří z nich osobně vyrovnají.
  • Pokusit se o akční sjednocení českých levicových struktur tak, aby ve volbách zůstalo mimo možnost ovlivnit rozhodovací procesy volbou svých zástupců co nejméně voličů. Nikdy proto nebylo řečeno, že je nutno dosáhnout „ideové jednoty“, ale pouze akční spolupráce. Tento strategický cíl se nepodařilo dosáhnout, protože fakticky jediný relevantní levicový proud vedle tradičního marxistického, který má reflexi ve společnosti je sociálně demokratický koncept. Přes počáteční optimistická vyjádření, výsledek hledání formování přijatelného průniku na jedné platformě (STAČILO!) nebyl úspěšný. Tím pádem je ve STAČILO! vedle dominantního subjektu KSČM také několik marginálních dalších struktur se zanedbatelným dopadem ve společnosti. V této době, kdy se média aktivně snaží vytvořit rovnítko mezi STAČILO! a původními komunisty, je účast neviditelných dalších subjektů poněkud nadbytečná. Pro marginální subjekty nebo i viditelnější jedince je tato účast ve STAČILO! jedinou cestou, jak se alespoň postavit do fronty do „poslaneckého výtahu“. I když v posledních dnech mediální hvězda Daniela Sterzika poněkud stoupá, se zdůrazněním jeho distance od „komunismu“. Ani „příliv“ levicových osobností, které by byly nabízeny jako kandidáti, se úplně nepovedl. Je to o to složitější, že oproti volbám do Evropského parlamentu, kdy osobnosti bylo možno koncentrovat do jedné volební nabídky, v parlamentních volbách bude nutno postavit 14 kandidátek s nejlépe s lokálními autoritami v čele. Pak již nebude stačit fotografie místního lídra spolu s jedinou relevantní tváří STAČILO!, komunistické předsedkyně Kateřiny Konečné. Ta nebude schopna s místními kandidáty být na každém předvolebním shromáždění a také nebude schopna relevantní reagovat na konkrétní místní dotazy a požadavky. Tady zdvihl výstražný prst výsledek německých parlamentních voleb a neúspěch Sahry Wagenknechtové, která je sice nepřehlédnutelnou mediální hvězdou, ale za ní nebyl nikdo a spolu s „netrefením se“ to u klíčových volebních témat vedlo k propadu pod 5 % z minimálně 10 % přízně půl roku před volbami. Z představených vedoucích kandidátů v krajích se zdá, pomineme-li Kateřinu Konečnou, že přínosem pro STAČILO! je Jana Bobošíková. Ne snad proto, že by svojí levicovostí zastiňovala jiné „vlažné“ levičáky, ale proto, že to je člověk s velkými zkušenostmi i prožitou politickou praxí. Pokud se veřejně deklarovala jako podporovatel STAČILO!, pak lze předpokládat, že to je nejen na základě pocitu, ale realistického zhodnocení rozložení sil a možnosti úspěchu. Na druhou stranu tu je jiná tvář hnutí, která je sice stále více viditelná, ale její reálné politické zkušenosti lze shrnout do 159 získaných hlasů v posledních komunálních volbách a zisk pozice druhého náhradníka do zastupitelstva, tehdy za sociální demokracii. Podíváme-li se na to z pohledu KSČM, pak obě tyto osobnosti mohou této straně pomoci k návratu do horních pater politiky, ale také přesně opačným směrem. Výsledkem by ovšem bylo nejen „potopení“ komunistů, ale potopení konceptu STAČILO! jako takového. To ale bude záležet především na KSČM, přesněji na jejích osobnostech a funkcionářích i aktivistech, zda se probudí z letargie a faktického zneviditelnění. Je skutečností, že dnes KSČM v podstatě nemá žádné marxisticky myslící a soustavně vystupující osobnosti nejen k pragmatické každodenní politice, ale také ke klíčovým ideovým otázkám.

Kauza Dolejš

Místo vedení obsahově cenných diskusí a hledání mostů mezi různými levicovými koncepcemi se rozdíly raději řeší „principiálně“. V posledním obdobím ukončením členství Jiřího Dolejše v KSČM místo toho, aby ho „porazily“ jiné koncepce v názorovém střetu. Zde jeden postřeh – bylo mu „zásadovými komunisty“ vyčítáno, že – ač místopředseda KSČM odpovědný za odborné zázemí – toto zázemí nevyprodukovalo žádný nový program strany. Přitom jeden poslední „produkt“ Centra pro teoretická a strategická studia KSČM před ukončením své činnosti (způsobené faktickým „vymřením“ marxistických teoretiků) bylo vypracování Návrhu aktualizace dlouhodobého programu KSČM. Jde o práce na zadání „Socialismu pro 21. století“. Zdá se ovšem, že KSČM jej tiše odložila do šuplíku, aniž o jeho obsahu, kvalitách i nedostatcích a případném využití proběhla jakákoliv diskuse, a to ani vnitrostranická ani šířeji levicová. Je vcelku pochopitelné, že uvedení kritici o těchto pracích nevěděli, protože se na nich v posledních dekádách sami nepodíleli. Také proč by se namáhali odbornou diskusí a třeba i kritikou knihy J. Dolejše Spánek rozumu na levici (2022). Tato práce je výstupem levicových úvah autora a bohužel je téměř jediná z této oblasti. Opět kritická diskuse o jejím obsahu by jí slušela, místo toho šlo o její ostentativní přehlížení. Snad by bylo dobré připomenout i Manifest socialistického hnutí od marxisty Michaela Hausera. Absence nabídky prací českých marxistických autorů jako součásti diskuse na levici, je pro rozvoj marxistického myšlení u nás velmi omezující. Pak by asi bylo produktivnější, kdyby se ti tzv. „jedině správní komunisté“ místo obecné kritiky liberální levice Jiřího Dolejše věnovali formulování marxistického překonání rozporů současného kapitalismu 21. století a dali je na stůl k diskusi. To jim ale evidentně nejde, a tak adorují neúspěch jednání KSČM a SOCDEM a jsou nadšeni z toho, že se KSČM „očistila“ od takových jako je J. Dolejš. Neuvědomují si (nebo je jim to jedno), že se tím také „očistili“ od části voličů, například v Praze. A že by oni sami přivedli nové voliče, to zatím ze žádných faktů nevyplývá.

Je otázka, jak lze charakterizovat STAČILO!

Jako levicový subjekt s dominantním „socialisticky, komunisticky smýšlejícím“ jádrem? Nebo něco „nového“ tzv. levicového, které ponechává prostor pro představivost, kdy lze považovat za levicové ledacos. Například tak, jak to uvedla nyní dominující tvář tohoto hnutí: „nejsem pro lepší zítřky, jsem pro důchody a zdravotnictví pro lidi a rovnátka pro děti“, což je v jeho podání „levicový postoj“. Je paradoxní, že jednoznačně vyjádřený postoj k tomu, že STAČILO! musí mít v sobě i „socialismus“, vyjádřil veřejně počátkem roku jedině Vítek Prokop, tehdejší místopředseda strany Levice. A je jen dobře, že je nyní nominován na jednoho z vedoucích krajských kandidátů STAČILO!. Je ale možné předpokládat, že přichýlení se STAČILO!, tedy slovy jeho některých představitelů a viditelných tváří, ke koncepci, kterou prezentoval spolek Svatopluk nedávno na své konferenci, je ta jedině správná cesta? KSČM nejspíše nedocenila význam tohoto setkání a absentovala svými představiteli, a hlavně svými názory, vizemi a koncepcemi. Potom toto jednání vyznělo jako jednotná podpora koncepce umně prezentované SPD. Tento vývoj ale může působit i jako určitý návrat k tomu, co již jednou prohrálo – kdo si dnes vzpomene na Stranu práv občanů (původně s doplňkem „zemanovci“)? Nicméně snaha o vytvoření dvou „opozičních“ bloků – mírně levicový a mírně národovecky pravicový není zase tak nová myšlenka. Je v ní ale místo pro proud marxistický a najdou si tam svoji inspiraci i voliči z voličského jádra původní KSČM? To se dnes zdá jako klíčová otázka. Svatoplukovy inspirace mohou a možná i měly být jedním z inspiračních zdrojů STAČILO!, ale určitě ne jediným, a to samé platí i o osobnosti tohoto spolku. Ani ti nemohou být jedinými vykladači té pravé Pravdy. Pokud by to tak bylo, pak ztrácí smysl sama existence hnutí STAČILO!, to by se pak jednotlivé proudy mohly rovnou integrovat do SPD. Pokud bude i v dalším období marxistická levice neviditelná v rámci STAČILO!, pak teze Kateřiny Konečné o návratu KSČM jako marxistické společenské alternativy do nejvyšších pater české politiky bude překryta „novými lidmi STAČILO!. Najde dostatečný počet původních voličů KSČM chuť volit i tohoto „kočkopsa“? V lepším případě sáhnou ke kroužkování. A jak velký může být odstup koncepce STAČILO!“ od dosavadního programového směřování KSČM, aby se využily obě skupiny hlasů, jak ty z voličského jádra, tak ty z volebního potenciálu? V následujícím období bude velmi důležité, jak svoji cílovou skupinu hnutí přesvědčit, že je „jejich“. Zde se dostává STAČILO! ke kritickému bodu, kterou cílovou skupinu dát do středu svého zájmu – principiálně levicovou navazující na 35letou tradici KSČM, nebo položit důraz na národoveckou linii s potlačením dominance tradičních levicových vizí? A také je tu otázka, jak jsou v potenciálním volebním clusteru STAČILO! poskládány rozdílné názorové skupiny, které můžeme jen obtížně bez velkých nákladů blíže specifikovat, avšak mohou zásadně ovlivnit volební výsledek a také, kde jsou ony klíčové body, kdy se volič rozhoduje, že za touto názorovou „hranicí“ již není ochoten dát hlas. Objektivně vše směřuje k tomu, že SPD (i s jeho latentním antikomunismem) bude tím subjektem, se kterým bude „boj“ o voliče nejintenzivnější.

Kdo vlastně rozhoduje?

Je zajímavé, že přes všechny možné články a texty o STAČILO!, je přehlížen jeden zásadní moment. Ve stanovách tohoto hnutí (alespoň v těch, které jsou součástí registrace) se vyskytuje zajímavý oddíl týkající se Dozorčí rady. Ta má práva udělovat souhlas s řadou klíčových rozhodnutí hnutí. A je to jediný orgán hnutí, kde mohou být i členové jiných politických stran, či nečlenové hnutí. To je onen „krk“, který fakticky hýbá (nebo může hýbat) hlavou a tam je možné definovat nebo opravovat rozhodnutí dalších orgánů. Jde o to, jak této možnosti využije rozhodující složka STAČILO!, což stále je KSČM. Nicméně tím se opět vracíme k základní premise o připravenosti KSČM jakožto představitele marxistické levice hledat cesty nejen k „odstřelení“ současné vládnoucí struktury, ale především k předestření politického programu, který by sice byl „ústavně konformní“, ale na druhou stranu dostatečně inovativní v hledání levicových řešení na bázi marxismu 21. století. Být pouhým pomocníkem v realizaci „změny režimu“, bez kritického hledání cesty k vylepšení, případné změně systému v rámci široké „lidové levicové fronty“, je asi pro hnutí STAČILO! poněkud nedůstojná role. Postaví se k tomu jinak?

Společnost pro evropský dialog z. s. (SPED) pořádá dne 23. dubna 2025 od 16 hodin diskuzní setkání Cesty levice v ČR v neklidné době. Akce se koná s podporou Art Mozaika. Místo konání – v prostorách Art Mozaika, Politických vězňů 8, Praha 1, suterén.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.