V Ženevě vrcholí závěrečná fáze vyjednávání o první globální dohodě proti plastovému znečištění. Pozice států zůstávají neústupné a mezi ochranou planety a průmyslovými zájmy se rozevírá propast.
V ženevské kanceláři OSN se ve středu 13. 8. vyhrotila jednání o první celosvětové právně závazné úmluvě, která má omezit znečištění plasty. Delegace členských států trávily složité hodiny tím, aby překonaly patovou situaci, kterou způsobily vzájemně nekompatibilní požadavky – tzv. „červené linie“. „Potřebujeme průlom, a to hned. Máme před sebou jen pár hodin a včera jednání v podstatě zamrzla,“ varoval dánský ministr životního prostředí a zástupce EU Magnus Heunicke. Podle něj právě tvrdé neústupné postoje brání dosažení kompromisu, bez kterého dohoda nevznikne. Zatímco ekologické organizace požadují omezení samotné výroby plastů, zástupci průmyslu varují před „krátkozrakými“ zásahy. Ross Eisenberg, prezident sdružení America’s Plastic Makers, zdůraznil, že plasty hrají nezastupitelnou roli v medicíně, automobilovém průmyslu, letectví i obraně. „Je to materiál, který je často nejnižší uhlíkovou volbou, a jeho úplné odmítnutí by bylo nesmírně krátkozraké,“ uvedl.
Navzdory praktickému využití přináší plasty značné ekologické a zdravotní riziko. Mikročástice plastů se dnes nacházejí ve vodě, půdě i lidském těle. Studie prokázaly jejich přítomnost v krvi a plicní tkáni, přičemž dopady na lidské zdraví jsou stále zkoumány – podezření se týká hormonální nerovnováhy, zánětlivých reakcí i možného vlivu na imunitní systém. Plasty navíc přispívají k znečištění oceánů, kde ohrožují mořské ekosystémy a potravní řetězce. Současná jednání se dají přirovnat k minulým globálním environmentálním dohodám, například Montrealskému protokolu z roku 1987, který postupně odstranil látky poškozující ozonovou vrstvu, nebo Pařížské dohodě z roku 2015 o snižování emisí skleníkových plynů. Stejně jako tehdy i nyní naráží vyjednavači na střet ekonomických zájmů s dlouhodobými environmentálními cíli. Rozdíl je v tom, že u plastů je problém viditelnější, ale řešení může být politicky složitější, protože se týká každodenní spotřeby miliard lidí. Jednání mají skončit ve čtvrtek a pokud se nepodaří dosáhnout konsenzu, hrozí, že příprava dohody se protáhne o měsíce či roky. Mezitím se množství plastového odpadu dál neúprosně zvyšuje.