Dvacet let po ničivé povodni v roce 2005 je švýcarský přístup k pojištění přírodních rizik považován za jeden z nejefektivnějších v Evropě.
V době, kdy planeta čelí častým a drahým přírodním katastrofám, přitahuje švýcarský model pozornost odborníků i politiků v zahraničí. Změnu nastartovala jedna z katastrof. V srpnu 2005 totiž zasáhly Švýcarsko přívalové deště. Řeka Aare se v Bernu vylila z břehů, šest lidí zemřelo a škody dosáhly 3 miliard švýcarských franků. Pojišťovny vyplatily 2,3 miliardy, což z této události učinilo největší pojistnou ztrátu v zemi od roku 1970. Přesto se podařilo obnovit nejen majetek, ale i důvěru v systém. Povodeň byla pro švýcarský pojistný sektor impulsem k posílení prevence a spolupráce s úřady. Jak tedy švýcarský model vypadá? Jádrem modelu je solidarita mezi pojištěnými i mezi pojišťovnami. Ve většině kantonů musí vlastníci nemovitostí pojistit své budovy u kantonálních veřejných institucí, sazby jsou stanoveny zákonem a odvíjejí se od hodnoty majetku, nikoli od jeho umístění v rizikové oblasti. V kantonech bez povinného pojištění funguje tržní systém, ovšem i zde všechny pojišťovny odvádějí část příspěvků do společného fondu (tzv. ES pool). Ten rozděluje až 80 % škod mezi členy podle jejich tržního podílu, což brání odchodu soukromých pojišťoven z vysoce rizikových regionů. Díky tomu je dnes přes 95 % švýcarských budov pojištěno proti živlům – včetně oblastí ohrožených povodněmi, sesuvy půdy či lavinami.
V zemích jako USA, Itálie nebo Japonsko je pojištění proti přírodním pohromám dobrovolné a provozované převážně soukromými společnostmi. Ty často odmítají pojistit nemovitosti v nejvíce ohrožených oblastech, případně výrazně zvyšují pojistné. Výsledkem je tzv. pojišťovací mezera – podíl škod, které zůstávají nepokryté. Ve Švýcarsku dosahovala v roce 2024 přibližně 26 %, celosvětový průměr činil 43 %. Podobnou situaci dnes zažívají některé regiony USA, kde se soukromé pojišťovny stahují z oblastí ohrožených požáry. Specifikem švýcarského modelu je důraz na aktivní prevenci. Pojišťovny se podílejí na tvorbě rizikových map, na úpravě stavebních norem i na společných cvičeních s kantonálními úřady. Ročně se ve Švýcarsku investuje kolem 3 miliard franků do opatření proti povodním, sesuvům či bouřím. Podle Švýcarské asociace pojišťoven by dnes byly škody z povodně roku 2005 přibližně o třetinu nižší, a to právě díky preventivním projektům a novým metodám hodnocení rizik. Odborníci upozorňují, že celý švýcarský model nelze jednoduše přenést do států s vysoce konkurenčním a liberalizovaným pojišťovacím trhem. Přesto lze převzít jeho klíčové prvky:
- sdílení rizik mezi pojišťovnami,
- rovnoměrné rozložení nákladů mezi pojištěné,
- aktivní spolupráce pojišťoven s veřejným sektorem,
- důraz na prevenci místo pouze na vyplácení škod.
Podle výzkumníků je právě propojení pojišťoven, státu a obcí v oblasti plánování a ochranných opatření tím, co dělá švýcarský model mimořádně odolným. Dvacet let po „povodni století“ je možno konstatovat, že švýcarský přístup obstál v praxi. Systém nejenže umožňuje dostupné pojištění i v rizikových regionech, ale zároveň motivuje k investicím do prevence. Jak zdůrazňuje dlouholetý představitel pojišťovny Mobiliar: „Nejlepší ochranou před škodami je prevence.“