Ukrajinská vláda podnikla další krok k omezení vlivu institucí, které podle ní zůstávají napojené na Rusko. Nejnovější rozhodnutí cílí na část pravoslavné církve.
Pravoslaví představuje dominantní vyznání jak na Ukrajině, tak v Rusku, a od počátku války se stalo nejen duchovní, ale i politickou frontou. Podle průzkumu Kyjevského mezinárodního institutu sociologie z roku 2024 se k pravoslaví hlásí kolem 70 % Ukrajinců. Pravoslavná církev v zemi má však dvě větve, a to:
- Ukrajinská pravoslavná církev (UPC / UOC)
- Historie: Po staletí byla součástí Moskevského patriarchátu.
- Po roce 2022: Formálně vyhlásila nezávislost na Moskvě, ale ukrajinské úřady tvrdí, že vazby úplně nepřerušila.
- Vedoucí postava: Metropolita Onufrij.
- Postavení: Má stále významnou síť farností a klášterů, zejména v centrální a východní části země.
- Pravoslavná církev Ukrajiny (PCU / OCU)
- Vznik: Vznikla v roce 2018–2019 sloučením několika dříve neuznávaných ukrajinských církevních struktur.
- Uznání: Ekumenický patriarcha Bartoloměj z Konstantinopole jí v roce 2019 udělil tzv. tomos (dekret) o autokefalii, tedy plné nezávislosti.
- Postavení: Je vnímána jako „národní církev“ nezávislá na Moskvě. Má podporu většiny věřících podle posledních průzkumů.
Většina obyvatel se pak přiklání k samostatné Pravoslavné církvi Ukrajiny (PCU), která získala mezinárodní uznání v roce 2019 od ekumenického patriarchátu v Konstantinopoli. Její konkurenční církev se zkratkou UPC si naopak uchovává četné farnosti a kláštery, jenže její vazby na moskevský patriarchát jsou v Kyjevě předmětem dlouhodobého sporu. Kritici připomínají, že moskevský patriarcha Kirill otevřeně podporuje ruskou invazi a dokonce ji na církevním sněmu v roce 2024 označil za „svatou válku“. Pravoslavní se tedy podle Ukrajiny i přes své dřívější proklamace nezřekli dostatečně jasně historických vazeb na Moskvu.
Činnost Ruské pravoslavné církve už v roce 2023 zakázal na Ukrajině parlament a současně umožnil zákaz všech organizací, které s ní prokazatelně spolupracují. Vláda proto zahájila vyšetřování UPC, jež má staleté kořeny v Moskvě. Přestože se tato církev v roce 2022 formálně distancovala od Moskvy a opakovaně potvrdila svou nezávislost, stát tvrdí, že faktické kroky – například změny v zakládajících dokumentech – dosud neprovedla. Rozhodnutí vlády z 27. srpna tohoto roku, kdy ministerstvo podalo žalobu k soudu se žádostí o zákaz činnosti UPC, zatím vyžaduje další právní procesy, než vstoupí v plnou platnost. Pokud by soud církev skutečně rozpustil, měla by ještě možnost jedné odvolací instance. Podle právníků by řízení mohlo být uzavřeno během několika měsíců. Zákaz by se nemusel dotknout jen samotné centrály církve, tzv. Kyjevské metropole vedené metropolitou Onufrijem (tomu už stát odebral občanství), potíže mohou postihnout i jednotlivé kláštery a eparchie. Navíc se očekává, že by část farností mohla přijít o užívací práva k chrámům a historickým komplexům, které nevlastní, ale pouze využívají na základě státních pronájmů. Vládní úřad pro etnopolitiku a svobodu svědomí (DESS) zveřejnil závěr, že UPC funguje jako „odštěpný orgán agresorského státu“. Podle šéfa úřadu Viktora Jelenského nejde o zásah do víry samotných věřících, ale o otázku institucionální příslušnosti k nepřátelské mocnosti. Naopak právník církve Robert Amsterdam obvinil vládu z politicky motivovaného postupu. Tvrdí, že UPC podnikla konkrétní kroky k prokázání nezávislosti, například zakládání farností v zahraničí pro ukrajinské uprchlíky. Podle něj stát „úmyslně ignoruje“ tyto snahy a snaží se zbavit zemi nezávislých institucí. Zákon omezující působení církví spojených s Moskvou vyvolal kritiku i v zahraničí. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva varoval, že by mohl postihovat celé náboženské komunity za jednání jednotlivců.