Když se na začátku minulého desetiletí začal rýsovat projekt přehrady na Modrém Nilu, málokdo v regionu tušil, jak zásadně změní obraz Etiopie i rovnováhu sil v severovýchodní Africe.
Dnes stojí Velká etiopská přehrada obnovy (Grand Ethiopian Renaissance Dam – GERD) jako největší hydroelektrárna kontinentu a zároveň jako politický a společenský symbol, který přesahuje rámec pouhého inženýrského díla. Mladý inženýr Moges Yeshiwas přijel na staveniště v roce 2012, tehdy ještě jako čerstvý odborník hledající zkušenosti. V odlehlém koutě západní Etiopie pracoval dvanáctihodinové směny v žáru sahajícím k 45 °C, a domů k rodině v Bahir Darse dostal sotva dvakrát ročně. „Z práce se stalo něco víc než jen zaměstnání – měl jsem pocit, že budoucnost celé země závisí na tom, co tu děláme,“ vzpomíná dnes čtyřicetiletý Moges. Jeho příběh je typický pro tisíce pracovníků, kteří se podíleli na stavbě betonové hráze dlouhé 1,8 km a vysoké 145 metrů. Díky ní vzniklo rozsáhlé jezero Nigat, jehož název v amharštině znamená „úsvit“. Význam Modrého Nilu pro Egypt a Súdán je historicky obrovský – právě z etiopských vysočin pochází většina vody, která napájí nilskou deltu. Už od dob faraonů byla kontrola nad tokem Nilu otázkou přežití a regionální dominance. Proto nebylo překvapením, že projekt přehrady vyvolal ostré spory s Káhirou, která se obává o svůj příděl vody. Diplomatické vyjednávání se v poslední dekádě několikrát ocitlo na hraně konfliktu.
Na etiopské straně se GERD stal symbolem národní jednoty v zemi sužované etnickými konflikty. Vláda zdůrazňuje, že stavba byla financována převážně z domácích zdrojů – prostřednictvím veřejných sbírek a prodeje státních dluhopisů. I obyčejní lidé, včetně zdravotníků či učitelů, přispívali ze svých skromných platů, často opakovaně. Přehrada má při plném výkonu vyrábět přes 5 000 megawattů, což je více než dvojnásobek současné etiopské produkce. V současnosti téměř polovina ze 135 milionů obyvatel země nemá přístup k elektřině. Ambicí vlády je do roku 2030 zajistit pokrytí pro 90 % populace, k tomu je však nutné vybudovat desítky tisíc kilometrů nových rozvodných sítí. Pro obyvatele venkovských oblastí by už samotné světlo v domácnosti znamenalo obrovskou změnu. „Nepotřebujeme ledničky nebo televize, jen lampu, abychom večer neseděli u kouře z petrolejky,“ říká venkovanka Getenesh Gabiso žijící jen pár kilometrů od města Hawassa. Navzdory sporům a překážkám se Etiopie pyšní tím, že projekt zvládla vlastními silami. Premiér Abiy Ahmed jej nazývá „největším úspěchem v dějinách černé rasy“ a vnímá ho jako důkaz, že země dokáže vystoupit na světovou scénu. Pro inženýra Mogese má ale přehrada osobnější rozměr. Jeho syn se narodil v době, kdy otec pracoval na stavbě. „Nebyl jsem s ním tolik, kolik jsem měl. Ale vím, že jeho budoucnost bude světlejší díky tomu, k čemu jsem přispěl,“ říká.