Politolog Petr Drulák píše o tom, co bylo smyslem volební frašky v Moldavsku, kde se o vliv a moc přetahují proevropské a proruské síly, což odráží charakter zdejší společnosti.
O posledním zářijovém víkendu Moldavané opět volili. Po loňských prezidentských volbách a referendu o EU se tentokrát konaly volby parlamentní. Dopadlo to jako obvykle, probruselské síly zvítězily. Ale boj za moldavskou „demokracii“ vyšel o něco dráže než dříve: na ohýbání justice, mediálních manipulacích, šikaně opozičních voličů i bruselských dotacích. Ale evropská elita učinila z Moldavska jedno z bojišť vlivové války s Ruskem a v takovém případě musí stranou starosti o demokracii či nějaké to euro.
Poslední bruselský triumf v Moldavsku, polovina pro hlavní vládní stranu, čtvrtina pro opoziční, je výsledkem dobře secvičeného scénáře s několika inovacemi. Moldavská demokracie je dnes řízena bojem proti korupci a ruskému vlivu. Těmito dvěma velkými cíli odůvodňují probruselské síly rušení televizních stanic, internetových médií i soudní procesy s opozičními politiky.
Moldavské úřady se nespokojily s obvyklou mediální démonizací opozice. Několik dní před volbami varovala prezidentka Sanduová, že zemi jde skutečně o vše. V týž den proběhly stovky razií proti údajným kremelským sítím s více než sedmdesáti zatčenými; úřady tím korunovaly volební kampaň, během níž proběhlo přes dva tisíce domovních prohlídek a razií. Umožňují je gumové paragrafy trestního zákona stíhající za velezradu i „dezinformační kampaně“. Pár dní před volbami také volební úřad vyřadil dvě strany, které volaly po silnějších vztazích s Ruskem, neboť měly nakupovat hlasy a profitovat z nejasného zahraničního financování. Klíčovou roli v tomto boji hraje moldavská zpravodajská služba. Její šéf Alexandru Musteata pracoval před nástupem do funkce deset let pro Sorosovu nevládku v Kišiněvě.
Úřady rovněž opět sáhly k oblíbenému nástroji, jímž je zkomplikovat volby těm, kteří volí opozici. V odštěpeneckém Podněstří, kde žije více než desetina obyvatel, mělo být pouze 12 volebních míst, oproti čtyřiceti před čtyřmi roky. Nakonec tam nebylo žádné, obyvatelé odštěpenecké republiky měli z „bezpečnostních důvodů“ volit mimo Podněstří, ale na volební místa se nedostali, neboť úřady zavřely z „technických důvodů“ mosty přes Dněstr. A jako dříve tři sta tisíc Moldavanů žijících v Rusku mělo k dispozici pouze dvě volební místa, zatímco jen v Itálii jich bylo přes sedmdesát pro diasporu, která je méně početná, ale proevropská.
Obvinění z korupce reálný základ mít mohou, koneckonců jde o zemi, kde všeobecná míra korupce dosahuje téměř ukrajinských poměrů. Kupodivu však směřují pouze proti proruským politikům; oligarcha Ilan Šor už několik let žije v ruském exilu. Guvernérka gagauzské autonomní oblasti, kde je kišiněvská vláda stejně neoblíbená jako v Podněstří, Jevgenija Gutulová vyfasovala v srpnu za Šorovu podporu sedm let vězení.
Není však slyšet o kauzách prezidentčiných podporovatelů, ani o kauzách kolem evropských fondů, přitom do země jich teče víc než dost. Za poslední čtyři roky přitekla z Bruselu více než miliarda eur a se dvěma miliardami se počítá na období 2025-2027. To jsou i na bruselské poměry velké peníze. Průměrná roční dotace Moldavsku pro letošek a následující dva roky vychází na 4 % HDP; pro srovnání čistý příliv evropských fondů na Slovensko je kolem 2 % a do Česka necelé procento. Když moldavské úřady obviňují Rusko se zasahování do moldavské politiky skrze sociální sítě a trénink aktivistů, tak suma, kterou podle nich Rusko na moldavské operace vydává, nepřesahuje jedno procento moldavského HDP.
Zda skutečně Rusko do Moldavska tolik investuje, nelze z nezávislých zdrojů potvrdit ani vyvrátit. Je však jisté, že ruský vliv je stejně reálný jako korupce. Souvisí s tím, že významná část moldavské společnosti vidí budoucnost v silných vztazích s Ruskem, podobně jako její jiná část se orientuje k Evropě. Jak velké tyto části jsou se z volebního výsledku nedozvíme, neboť evropsky naladěná vláda udělala vše proto, aby druhou stranu potlačila. I tak získaly proruské strany více než třetinu křesel v parlamentu. Pokud by volby byly skutečně férové, mohli by stoupenci spolupráce s Ruskem zvítězit jako již několikrát v minulosti.
Ale toto dnes v Evropě nechtějí připustit. Každý, kdo v bruselské politice něco znamená, se v posledních měsících musel objevit v Kišiněvě. Kromě návštěv předsedkyně Evropské komise Leyenové se do Kišiněva koncem srpna společně vypravili francouzský prezident Macron, německý kancléř Merz a polský premiér Tusk. Evropská angažovanost se neomezuje na peníze a návštěvy. Šéf sítě Telegram Pavel Durov upozornil, že když byl koncem loňského a počátkem letošního roku ve Francii zadržován, předložila mu francouzská zpravodajská služba seznam moldavských telegramových kanálů, které by měly být pro svůj zločinný obsah zrušeny. Ukázalo se však, že jediným zločinem většiny z nich byly proruské pozice.
Bruselská elita se dnes snaží Moldavsko připoutat k NATO. Ale pokud se má v této vnitřně rozdělené zemi mezi Evropou a Ruskem vládnout demokraticky, je třeba počítat s tím, že jednou budou mít na vrch stoupenci Bruselu a jindy Moskvy. Aby země takové změny bez problému ustála, musí se držet neutrality, kterou v devadesátých letech vložili do ústavy otcové moldavské nezávislosti. Jinak hrozí ukrajinský scénář, v němž se Moldavsko stane dalším bojištěm v zástupné válce mezi Západem a Ruskem.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!