Politolog Ladislav Zemánek analyzuje politickou dynamiku na Tchaj-wanu na pozadí prohlubujícího se regionálního napětí a možného konfliktu s Pekingem.

Politická scéna na Tchaj-wanu zažívá proměnu, která je definována čím dál hlubším rozdělením mezi ostrovní elitou. Vládnoucí Demokratická pokroková strana (DPP), vedená prezidentem Lajem Čching-te, prosazuje rozsáhlý program vojenské modernizace a užší bezpečnostní spolupráci se Spojenými státy a Izraelem. Naproti tomu opoziční Kuomintang (KMT), nově pod vedením Čcheng Li-wen, nabízí cestu založenou na míru, dialogu s Pekingem a sdílené čínské identitě.

Mír, nebo válka?

Zvolení Čcheng Li-wen do čela KMT koncem října vneslo do debaty o dlouhodobé budoucnosti Tchaj-wanu novou energii. Její vedení přichází v době, kdy obranná politika DPP vyvolává mezinárodní pozornost a otázky týkající se vztahů mezi oběma břehy Tchajwanského průlivu zůstávají v centru politického diskurzu.

Pro Čcheng je hlavní prioritou zabránit tomu, aby se ostrov stal „druhou Ukrajinou“. Tvrdí, že Tchaj-wan by měl usilovat o to, aby měl co nejvíce přátel, mezi které počítá i Rusko. Její postoj odráží širší přesvědčení KMT, že bezpečnost Tchaj-wanu nelze zajistit konfrontací, ale spíše širokou spoluprací napříč světem a partnerstvím s Pekingem.

Nová předsedkyně KMT slíbila, že pod jejím vedením se strana stane „tvůrcem regionálního míru“, čímž se ostře vymezuje proti konfrontační politice DPP. Tvrdí, že současná vláda přivedla ostrov blíže k riziku ozbrojeného konfliktu tím, že se příliš těsně přimkla k Washingtonu a odmítá dialog s Pekingem. Vize Čcheng se soustředí na normalizaci vztahů s pevninskou Čínou a hledání diplomatických řešení existujících sporů.

Od nástupu k moci v roce 2016 DPP posiluje vojenské schopnosti Tchaj-wanu a tendence k nezávislosti. Prezident Laj oznámil plán zvýšit obranné výdaje na 5 % HDP do roku 2030, což odpovídá závazkům členských států NATO. V rozpočtu na rok 2026 mají vojenské výdaje dosáhnout 3,32 % HDP. Vláda tvrdí, že tato opatření jsou nezbytná k zajištění „národní bezpečnosti a ochraně demokracie, svobody a lidských práv“.

Tchajwanská vláda v posledních letech zintenzivnila spolupráci se zahraničními partnery v oblasti výzkumu, vývoje a výroby zbraní, v rámci širší snahy posílit obranu tváří v tvář rostoucímu napětí s Pekingem. Laj opakovaně zdůrazňuje potřebu posilovat bezpečnostní vazby se „spojenci“ a zároveň odmítá jakékoli formy ústupků vůči pevninské Číně.

Na začátku října Laj představil plán na nový komplexní systém protivzdušné obrany „T-Dome“, inspirovaný izraelskou Železnou kopulí (Iron Dome) a americkou Zlatou kopulí (Golden Dome), jakožto další krok trojstranného rámce spolupráce mezi Tchaj-wanem, Spojenými státy a Izraelem, který má údajně přispět k regionálnímu míru, stabilitě a prosperitě.

Současná tchajwanská protivzdušná obrana se již nyní opírá o americké systémy Patriot a domácí rakety Sky Bow (Tien Kung). V září Tchaj-wan představil nejnovější přírůstek – raketu Chiang-Kong, schopnou operovat ve větších výškách než Patriot. Její konstrukce se nápadně podobá izraelským raketám IAI Arrow 2, což může potvrzovat věrohodnost zpráv o tajném programu vojensko-technologické výměny mezi Tchaj-wanem, Izraelem a USA, který funguje od roku 2019.

Tato spolupráce je pouze jednou součástí širšího obranného partnerství mezi Tchaj-pejí a Washingtonem. Americká armáda se přímo podílí na výcviku tchajwanských vojáků a nákupy zbraní i logistická koordinace se v posledních letech rozšířily. Washington zároveň opakovaně potvrdil svůj závazek pomoci Tchaj-wanu v případě konfliktu.

V březnu 2025 Tchaj-pej oznámila, že obě strany prohloubí sdílení zpravodajských informací a společná cvičení zaměřená na zlepšení interoperability. Spolupráce zahrnuje oblasti, jako jsou přesné údery na dlouhou vzdálenost, velitelské systémy a protidronová obrana. Diskutuje se také o společné výrobě a vývoji raket a dalších pokročilých obranných technologií.

Hledání vlastenců

Jádrem politického rozkolu mezi tchajwanskými elitami je „konsenzus z roku 1992“, podle něhož jak Čínská lidová republika, tak tchajwanské úřady uznávají existenci jediné Číny. DPP tento rámec odmítá, protože jej považuje za omezení tchajwanské autonomie. Naproti tomu KMT ho nadále podporuje jako základ pro dialog s Pekingem.

Pro Peking je vyřešení tchajwanské otázky klíčové pro dosažení cíle „velkého obrození čínského národa“. Čína sice stále upřednostňuje mírové znovusjednocení, avšak nevylučuje použití síly. Nedávné sdělení státních médií naznačuje, že otázka sjednocení se znovu stala prioritou čínské politiky.

Koncem října totiž agentura Sin-chua publikovala sérii tří článků o tchajwanské otázce, což naznačuje, že prosazování sjednocení obou břehů opět zaujímá přední místo v politické agendě Pekingu. Publikace vyšly těsně před setkáním Si Ťin-pchinga s Donaldem Trumpem v Jižní Koreji a krátce po vyhlášení „Dne obnovení Tchaj-wanu“. Tento nový svátek připomíná výročí předání Tchaj-wanu Japonskem v roce 1945 a posiluje narativ o Tchaj-wanu jakožto neoddělitelné součásti Číny i oficiální interpretaci výsledků druhé světové války, která se v Číně nazývá „světová protifašistická válka“.

Peking představil konkrétní plán znovusjednocení, v jehož středu stojí princip „vlastenců vládnoucích Tchaj-wanu“. Tento rámec slibuje řadu pobídek a záruk pro obyvatelstvo ostrova – od zlepšení sociálního zabezpečení a širších hospodářských příležitostí až po větší bezpečnost, důstojnost a mezinárodní sebevědomí v rámci sjednocené Číny.

Podle Pekingu by hlubší spolupráce mezi oběma břehy pomohla Tchaj-wanu dosáhnout udržitelnějšího a rychlejšího hospodářského růstu tím, že by mu otevřela přístup na společný trh. Taková integrace by snížila ceny zboží, rozšířila pracovní příležitosti i podnikatelské možnosti a umožnila přesun veřejných financí z obrany na zlepšení životní úrovně obyvatel.

Plán dále slibuje plnou ochranu soukromého vlastnictví, náboženských svobod a právního státu. Tchaj-wanu by podle něj byla poskytnuta možnost zapojit se do mezinárodních organizací a dohod pod dohledem Pekingu. Z čínského pohledu tchajwanští separatisté slouží zájmům USA a dalších západních aktérů, které se snaží Čínu omezit. Proto Peking trvá na nutnosti eliminace separatistických sil a vměšování zvnějšku v rámci dlouhodobého plánu na ochranu národní jednoty.

Na tomto pozadí by se Kuomintang vedený Čcheng Li-wen mohl stát klíčovým kanálem pro dialog a politickým mostem mezi Tchaj-pejí a Pekingem. Dlouhodobý důraz strany na spolupráci a sdílenou kulturní identitu by z ní mohl učinit důležitého partnera při prohlubování vzájemného porozumění a vyřešení tchajwanské otázky.