Politolog Petr Drulák se zamyslel nad tím, o čem vypovídá vítězství levicového kandidáta v New Yorku o americké politice a situaci tamní levice a pravice.
New York bude mít nového starostu Zohrana Mamdaniho. K nadšení levice a zděšení pravice stane v čele města mladý muslim narozený v Ugandě indickým rodičům. Pravice varuje před „komunistickým džihádistou“, kterého by její radikálové nejraději zbavili občanství a deportovali. Levice oslavuje hned trojnásobného příslušníka menšiny (muslima, Inda, z Afriky) s radikálně progresivistickým programem. Jeho vítězství však především odhaluje slepá místa obou politických proudů, které se v posledních desetiletích nechaly zkorumpovat liberalismem.
Nejprve k jednomu nedorozumění. Navzdory zdání nenaplňuje Mamdani americký sen o chlapíkovi ze skromných poměrů, který překonává všemožné ústrky, aby se tvrdou prací stal nahoru. Takový příběh nabízejí například bílí křesťanští muži jako Bill Clinton či J. D. Vance, nikoliv dnes oslavovaný trojnásobný představitel menšin. Nevyrostl samoživitelce v Bronxu, ani do USA nepřijel na gumovém člunu, ani se neplížil pouštěmi kolem Rio Grande. Vyrůstá v privilegovaném prostředí exkluzivní newyorské čtvrti, prominentních rodičů a soukromých škol, které je většině bílých Američanů nedostupné. Jeho otec je uznávaným mezinárodním akademikem s profesurou na Kolumbijské univerzitě, jeho matka získala řadu ocenění za svoji filmovou tvorbu. Původ dává Mamdanimu ideální předpoklady pro americkou politiku: společenský kapitál a menšinovou příslušnost. Co chybí na penězích, doplní přítel Soros.
Nicméně na tom není nic špatného, dostal dobré karty a dobře s nimi hraje. Mimo výhod, které mu spadly z nebe, také prokázal nesporný politický talent. Ale jeho vítězství především nastavuje zrcadlo západní levici i pravici a ukazuje na jejich dlouhodobé selhávání. Oba proudy se v posledních desetiletích nechaly zkolonizovat a zkorumpovat liberalismem. Na pravici vytlačují volnotržní neoliberálové a agresivní neokonzervativci tradiční konzervativce, kteří hájili rodinu, přirozené komunity, drobné podnikatele a zdrženlivou zahraniční politiku. Mezi lídry západní levice dnes už stěží najdeme tradiční socialisty bojující proti velkokapitálu za sociální spravedlnost, nahradili je progresivisté posedlí klimatem, genderem, rasou, migrací a vlastně jakoukoliv novou menšinou.
A co Mamdani? Je sice progresivista, ale vyhrál díky tradičně levicovému programu, přičemž mu mocně nahrávaly důsledky neoliberalismu a neokonzervativismu. Mamdani k progresivistům patří jak původem, tak i svými předchozími postoji. Ale v samotné kampani se progresivismu vyhýbal a vsadil na tradiční levicová témata: dostupné bydlení, milionářské daně a dostupné veřejné služby.
Neuškodily mu ani jeho propalestinské sympatie. New York patří k městům s významnou židovskou komunitou, ale i řada amerických Židů je dnes frustrována jak Netanjahuovými masakry, tak i pronásledováním kritiků Izraele ze strany Trumpovy administrativy a sionistických extrémistů. Ačkoliv newyorští Židé volili převážně Mamdaniho rivala, nezávislého demokrata Cuoma, třetina z nich dala hlas mladému muslimovi.
Ale půdu pro jeho vítězství připravila také extrémistická politika liberální pravice. Vedle neokonzervativního adorování Izraele jde také o rostoucí sociální nerovnost vyvolanou neoliberální deregulací. Od osmdesátých let se v USA rozevírají nůžky mezi nejbohatšími a těmi ostatními, trpí střední třída i nejchudší vrstvy. Zatímco procento nejbohatších rok od roku zvyšuje svůj podíl na národních příjmech, přes čtyřicet milionů Američanů závisí na potravinových poukázkách. Přitom 40 % příjemců poukázek chodí do práce, ale za mzdu, která je tak hladová, že bez státní podpory by své rodiny neuživili.
Pokud někdo v zemi miliardářů pracuje za minimální mzdu, nemůže si nejen v New Yorku ale ani jinde v USA dovolit ani skromný pronájem. V žádné ze zemí OECD není míra relativní chudoby vyšší než v USA, na samém konci tabulek jsou i v kojenecké úmrtnosti a míře dožití. Když Mamdani prohlásil, že by miliardáři neměli existovat (Sorosovi by asi dal existenční výjimku), neoslovoval jen revolucionářské snílky. I spoustě běžných Američanů vadí, jak se vlivem neoliberalismu od společnosti odtrhávají superbohatí asociálové typu Muska, Bezose, Zuckerberga a dalších stovek příslušníků majetkové oligarchie.
Mamdani se dovedně nechal vynést selháním liberálů zprava i zleva, které prohlubuje bídu a oligarchizaci. Jak to v americké společnost vře, ukázala loňská vražda šéfa největší americké zdravotní pojišťovny, po níž část veřejnosti vyjadřovala sympatie pachateli Luigi Mangionemu. Problém jen tak nezmizí, ale řešit se dá. Před devadesáti lety Franklin Delano Roosevelt svými reformami změnil ekonomický režim země směrem ke spravedlivější společnosti, ale posledních padesát let jde Amerika směrem opačným. Mamdani zatím na Roosevelta nevypadá. Nejspíše se vrátí k mnohem snadnějšímu prosazování progresivistických témat: ochraně nelegálních migrantů, omezování policie, privilegování nebílých menšin. Amerika pak bude dál čekat na nového Roosevelta … nebo na nového Lincolna i s občanskou válkou.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!