Současná rivalita Saúdské Arábie a SAE je strukturální, ekonomická a geopolitická, neplyne z osobních a ideologických pohnutek.
Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty se po desetiletí prezentovaly jako pevná osa Rady pro spolupráci v Zálivu, ale jejich rozdílné ambice se postupně prohlubovaly, až v prosinci 2025 vyústily v otevřený konflikt, napsal o vývoji v regionu Fouad Ibrahim pro The Cradle. V prosinci Rijád požadoval stažení emiratských proxy jednotek z jemenských provincií Hadramaut a Al-Mahra a svůj požadavek podpořil leteckými údery na dřívější spojence. Tento krok potvrdil, že vztahy obou států dosáhly historického minima.
Rozkol má hluboké kořeny. Zatímco po roce 2011 oba režimy potlačovaly islamistické a protestní hnutí, jejich strategie se začaly rozcházet zejména v Jemenu. Saúdové usilují o jednotný stát a omezování íránského vlivu, protože se obávají, že separatismus by mohl inspirovat i jejich vlastní periferní regiony. Emiráty naopak sledují námořní hegemonii, kontrolu přístavů a klíčových obchodních tras a podporují separatistickou Jižní přechodnou radu, která usiluje o obnovu nezávislého Jižního Jemenu.
Podobné střety zájmů se objevují napříč regionem. V Sýrii Rijád podporoval salafistické skupiny proti Íránu, zatímco Abú Zabí sázelo na sekulární aktéry, kurdské síly a normalizaci vztahů s Damaškem. V Súdánu stojí Saúdové za armádou generála Burhána, kdežto Emiráty podporují Rapid Support Forces, motivované odporem k politickému islámu a snahou ovládnout zdroje. V Somálsku si oba státy budují konkurenční sféry vlivu, což se přelévá i do širšího prostoru Rudého moře.
Jemen však zůstává hlavním ohniskem sporu. Saúdské nálety na jednotky podporované SAE ukazují, že Rijád považuje emiratskou expanzi – často propojenou i s izraelskými zájmy – za přímou hrozbu své bezpečnosti a přístupu k moři. Emiráty přitom odmítají ustoupit a nabízejí jen kosmetické kompromisy.
Současná krize není náhlým zvratem, ale vyústěním dlouhodobého trendu. Emirátská podpora separatistů je patrná nejméně od roku 2017 a rozdílné cíle obou zemí byly zřejmé už v prvních letech války. Nyní se rivalita institucionalizuje a přechází do otevřené fáze, což dokládá i agresivní rétorika na sociálních sítích.
Přímý vojenský střet mezi oběma monarchiemi je však stále nepravděpodobný. Saúdové budou spíše využívat nepřímé nástroje – politické intriky, podporu konkurenčních jemenských frakcí, omezené údery a ekonomický tlak. Otevřená válka by ohrozila bezpečnostní architekturu Zálivu a přivolala zásahy velmocí.
Dopady rozkolu jsou už nyní patrné: regionální konflikty se prodlužují, humanitární situace se zhoršuje a Rada pro spolupráci v Zálivu ztrácí relevanci. Izrael zároveň posiluje svou přítomnost v klíčových námořních uzlech. Další vývoj může směřovat k řízené rivalitě, částečnému smíření, nebo naopak k eskalaci v Jemenu či Súdánu.
Jisté je, že spor už není osobní ani ideologický. Rivalita Saúdské Arábie a SAE je strukturální, ekonomická a geopolitická – a bude zásadně formovat podobu multipolárního Blízkého východu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.