Každá vlna protestů v Íránu je režimem považována za výjimku, nikoli za varování.
Írán v posledních dnech znovu zachvátila vlna protestů, které se šíří napříč několika městy, uvádí článek Naziše Mehmúda pro Asia Times. Nejde o náhlé výbuchy nespokojenosti, ale o dlouhodobě doutnající frustraci, která se nyní dostala na povrch. Do ulic vycházejí běžní lidé – studenti, pracující, obchodníci i rodiče – a dobře vědí, jak vysoké riziko tím podstupují. Atmosféra připomíná předchozí protestní vlny, ale tentokrát je v ní více vyčerpání než naděje.
Hlavní příčiny nespokojenosti leží v každodenním životě. Íránská ekonomika je dlouhodobě pod tlakem, ceny rostou rychleji než mzdy a mladí lidé nevidí žádnou perspektivu. K tomu se přidává přísná kontrola osobního života – od oblékání přes chování až po pohyb ve veřejném prostoru. Lidé mají pocit, že se nemohou nadechnout ani ekonomicky, ani společensky, a proto požadují především prostor: prostor žít, rozhodovat se a nebýt neustále sledováni či trestáni.
Režim však protesty interpretuje úplně jinak. Vláda je považuje za ohrožení pořádku a opakovaně tvrdí, že jsou podněcovány zahraničními mocnostmi. Tento narativ současnému režimu umožňuje vyhnout se sebereflexi a posiluje prioritu stability před reformami. Základní konflikt tak spočívá v rozdílném chápání „ochrany“: lidé chtějí ochranu před strachem, chudobou a ponižováním, zatímco stát chce chránit existující ideologický systém.
Mezinárodní reakce situaci v Íránu dále komplikuje. Spojené státy vyjadřují obavy o civilisty, ale jejich slova mají v Íránu dvojí účinek: pro vládu jsou důkazem vměšování, pro část demonstrantů spíše vzdáleným a někdy i nežádoucím komentářem. Podpora ze zahraničí nezastaví slzný plyn ani nezlevní potraviny, a tak zůstává boj Íránců především lokální a osobní záležitostí, píše autor.
Například Pákistán se rozhodl zachovat neutralitu, což autor článku hodnotí jako nejrozumnější přístup v regionu, který už zažil mnoho destabilizujících zásahů zvenčí. Pro Pákistán je klíčová stabilita a dobré sousedské vztahy, a proto se nechce zapojovat do vnitřních sporů jiných států.
Podle autora je na protestech zásadní a znepokojivé to, že se z nich vláda odmítá poučit. Každá vlna protestů je považována za výjimku, nikoli za varování. Odpovědí je znovu a znovu použití síly. Reálné, sociální a hospodářské problémy tímto způsobem ale nikam nezmizí. Nepokoje v Íránu se budou bez nutných změn opakovat. Ticho může na čas nastolit pořádek, ale nikdy nepřinese mír.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.