Obě velmoci mají navzdory geopolitickému soupeření zájem na stabilitě globální ekonomiky. Čína díky svým vazbám na Írán, Pákistán i státy Perského zálivu může hrát roli prostředníka.
Blížící se setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem bude zásadně ovlivněno probíhající válkou na Blízkém východě, která se pravděpodobně do termínu summitu nevyřeší, napsal v analýze pro Responsible Statecraft Lyle J. Goldstein. Konflikt se tak stane hlavním bodem jednání a zároveň zatlačí ostatní sporné otázky mezi USA a Čínou do pozadí. Přesto může vytvořit příležitost pro konstruktivnější dialog, protože obě velmoci mají zájem na stabilitě světové ekonomiky a omezení regionálních krizí.
Napětí mezi Washingtonem a Pekingem je ovšem stále patrné, zejména kvůli americkým obavám, že Čína podporuje Írán dodávkami komponentů, technologií či zpravodajských informací. Čína tato obvinění odmítá, i když je pravděpodobné, že Íránu dlouhodobě pomáhá alespoň nepřímo. Zároveň však neeskaluje situaci – nezaslala Íránu hotové zbraně ani nenasadila vlastní námořnictvo proti americké blokádě.
Peking kritizuje americkou blokádu Hormuzského průlivu jako nebezpečný krok a koordinuje své kroky s Moskvou, aby zajistil energetické dodávky a politickou podporu v OSN. Čína zároveň využívá diplomatické příležitosti, například setkání se španělským premiérem Pedrem Sánchezem, aby posílila svou pozici v Evropě. Čína se však nesnaží o agresivní expanzi v regionu – má zde pouze jednu vojenskou základnu a projevuje zdrženlivost v dodávkách zbraní Íránu.
Společný zájem na stabilitě
Navzdory geopolitickému soupeření mají USA a Čína společný zájem zabránit destabilizaci globální ekonomiky. Čína proto podle článku aktivně působí v zákulisí, aby přiměla Írán k příměří a účasti na jednáních v Islámábádu. Díky svým vazbám na Írán, Pákistán i státy Perského zálivu může hrát roli prostředníka.
Někteří komentátoři interpretují válku jako součást širšího boje o globální hegemonii, ale autor upozorňuje, že tato perspektiva přeceňuje čínské ambice. Pro Peking je regionální chaos spíše hrozbou pro jeho ekonomické projekty. Proto má zájem na rychlém uklidnění situace.
Pokud obě velmoci dokážou vnímat válku jako varování před nekontrolovanou eskalací, může summit v Pekingu položit pevnější základ pro pragmatickou spolupráci – a to i v otázkách, které je dlouhodobě rozdělují, jako je Jihočínské moře, Korejský poloostrov či Tchaj-wan.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.