Středoasijské vlády po nedávné eskalaci mezi USA a Íránem tiše přehodnocují své dlouhodobé strategické předpoklady.
Analytik Ken Moriyasu v rozhovoru pro platformu RFE/RL vysvětluje, že země regionu už Írán nepovažují za hlavní cestu k moři a místo toho se orientují na Pákistán a Afghánistán. Ještě na jaře panoval optimismus, že by stabilnější Írán mohl nabídnout nejkratší cestu k teplovodním přístavům, ale tato možnost se nyní jeví jako nereálná.
Navzdory nestabilitě Afghánistánu středoasijské vlády začínají tuto zemi vnímat jako součást řešení, protože nabízí strategické výhody, pokud se podaří navázat funkční vztahy. Současně se obávají afghánského projektu nového kanálu, který může ohrozit regionální vodní zdroje, ale přesto vidí prostor pro spolupráci.
Pákistán získává v jejich strategii klíčové postavení díky tomu, že je zároveň kontinentální i námořní zemí. Disponuje přístupy do Střední Asie i významnými přístavy, což z něj činí atraktivního partnera. Jeho vedení navíc posiluje vztahy se Spojenými státy, aniž by se odvracelo od Číny, čímž Pákistán efektivně využívá obou mocností. Tento dvojí přístup vede k tomu, že Čína zvyšuje svou podporu čínsko‑pákistánskému ekonomickému koridoru (CPEC), který se pro Střední Asii stává dosažitelnější alternativou než íránská trasa.
Konflikt s Íránem tak nepřímo posiluje vliv Číny v regionu. Středoasijské země se obávají, že závislost na Rusku nahradí závislostí na Číně, ale praktické možnosti jsou omezené.
Z pohledu Íránu představuje odklon Střední Asie zásadní strategickou ztrátu. Írán si situaci zčásti způsobil vlastními kroky, ale roli hraje i americká politika, například bezpečnostní incidenty v okolí přístavu Čabahár, které oslabují konkurenceschopnost íránské trasy vůči CPEC. Výsledkem je, že íránská cesta ztrácí na významu a region se stále více orientuje jinam.
Interview v původním znění si můžete přečíst zde v angličtině.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.