Občanská válka v Súdánu trvá již více než tři roky a přinesla statisíce obětí, miliony uprchlíků a rozsáhlou humanitární katastrofu. Bude mít pokračování?
Přestože se súdánské armádě podařilo získat zpět část území včetně hlavního města Chartúmu, mezi obyvateli roste obava, že země směřuje k dalšímu kolu násilí. Důvodem není pouze pokračující boj s polovojenskými Jednotkami rychlé podpory (RSF), ale také skutečnost, že armáda stále více spoléhá na jiné ozbrojené skupiny. Mnozí Súdánci upozorňují, že právě podobná strategie v minulosti vedla ke vzniku RSF, která se nakonec obrátila proti vlastní vládě.
Jak vznikla současná válka?
Kořeny konfliktu sahají do počátku tohoto století. Tehdejší prezident Umar al-Bašír využíval v oblasti Dárfúru arabské milice známé jako Džandžavíd k potlačení povstání. Tyto jednotky byly později reorganizovány do polovojenských Jednotek rychlé podpory (RSF), které získaly rozsáhlé pravomoci i moderní výzbroj. Po pádu režimu Umara al-Bašíra v roce 2019 se velitel RSF Mohamed Hamdan Dagalo (známý pod přezdívkou Hemeti) stal jednou z nejvlivnějších osobností v zemi a spojencem velitele armády Abdela Fattáha al-Burhána. Jejich spojenectví však nevydrželo. Spor o rozdělení moci a začlenění RSF do pravidelné armády přerostl v dubnu 2023 v otevřenou občanskou válku. Podle některých odhadů si konflikt již vyžádal více než 200 000 lidských životů.
Kdo dnes udržuje konflikt?
V současnosti armáda při bojích proti RSF stále více spolupracuje s několika dalšími ozbrojenými skupinami. Mezi nejvýznamnější patří Společné síly (Joit Forces), tvořené bývalými povstalci z Dárfúru, Súdánské obranné síly (Sudan Shield Forces), které dříve působily v RSF, a brigáda Baraa ibn Malek, napojená na islamistické struktury.
Tyto organizace během války výrazně posílily. Disponují vlastní těžkou technikou, bezpilotními prostředky i raketovými systémy a v některých oblastech fakticky vykonávají vlastní moc. Přestože formálně podporují armádu, jejich postavení je stále samostatnější. Civilisté proto upozorňují, že dnešní spojenci se mohou stejně jako RSF v budoucnu obrátit proti vládě.
V oblastech ovládaných armádou jsou pak ozbrojené skupiny běžnou součástí každodenního života. Jejich členové kontrolují silnice, pohybují se po městech se zbraněmi a vytvářejí vlastní kontrolní stanoviště. Pro běžné obyvatele je přitom často obtížné rozlišit, kdo představuje státní bezpečnostní složku a kdo příslušníka některé z milicí.
Nejistota, násilí, eskalace
Mnozí lidé proto žijí v nejistotě a obávají se další eskalace násilí. Zvláštní obavy vyvolává skutečnost, že některé skupiny působí v oblastech, kde se již dříve dopustily vážných zločinů proti civilnímu obyvatelstvu. To dále prohlubuje nedůvěru veřejnosti vůči jejich současné roli. Řada analytiků tak nyní stále častěji upozorňuje, že súdánská armáda opakuje stejnou strategickou chybu jako v minulých desetiletích. Namísto budování jednotné státní armády opět svěřuje část bojových operací ozbrojeným skupinám, které mají vlastní politické ambice a vlastní mocenské zájmy.
Proč je vývoj v Súdánu důležitý?
Vývoj v Súdánu ukazuje, jaké důsledky může mít dlouhodobé oslabování státních institucí a nahrazování pravidelné armády polovojenskými skupinami. Pokračující válka zároveň prohlubuje jednu z největších humanitárních krizí současnosti, zvyšuje migrační tlak směrem k severní Africe a Evropě a vytváří prostor pro působení zahraničních mocností i ozbrojených extremistických skupin. Pro Evropskou unii, včetně České republiky, proto není stabilita Súdánu pouze otázkou humanitární pomoci, ale také dlouhodobé bezpečnosti, řízení migrace a stability v širším sousedství Evropy.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
K úpravě zpravodajských článků používáme služeb AI. 