Švýcarské banky dnes musí zjišťovat, kdo je skutečným vlastníkem peněz, odkud majetek pochází a zda klient nebo jeho blízcí nezastávají významnou veřejnou funkci.
Země, která byla kdysi symbolem bezpečného útočiště pro majetek diktátorů a zkorumpovaných politiků, dnes zmrazuje podezřelé účty, spolupracuje se zahraničními vyšetřovateli a vrátila už více než dvě miliardy dolarů nelegálně získaných peněz. Švýcarské banky mají povinnost zjišťovat původ financí a pokud banka získá dostatečné podezření na praní špinavých peněz, musí případ nahlásit švýcarskému úřadu MROS. Jenže je tu jedna podstatná slabina: pokud byl trestný čin spáchán v jiné zemi, švýcarské úřady nemohou jednoduše zahájit vlastní vyšetřování, potřebují spolupráci státu, který o peníze přišel.Právě v tom je celý problém. Ukradené peníze se totiž často ocitnou ve Švýcarsku právě proto, že země jejich původu není schopná nebo ochotná je hledat. Může jít o stát oslabený válkou, převratem, korupcí nebo režimem, jehož představitelé jsou sami do krádeže zapojeni.Švýcarsko proto v některých případech postupuje i bez formální žádosti zahraniční vlády. Už v roce 2000 například předalo Peru informace o účtech Vladimira Montesinose, pravé ruky tehdejšího prezidenta Alberta Fujimoriho. Šlo o průlomový případ, který pomohl vytvořit model mezinárodní spolupráce při navracení ukradeného majetku.
Zmrazení peněz je však jednodušší než jejich vrácení. Nejdříve je třeba prokázat jejich nelegální původ, následně je zabavit a teprve potom rozhodnout, komu a za jakých podmínek je vrátit. Švýcaři se navíc poučili z vlastních zkušeností. Když na začátku tisíciletí vrátili Peru přibližně 92 milionů dolarů spojených s Montesinosem, ukázalo se později, že část peněz byla využita například na rekreační aktivity státních úředníků. Od té doby Švýcarsko u některých restitucí stanovuje, jak mohou být peníze použity, a někdy je uvolňuje postupně.
Zároveň ale existuje mnohem méně známý problém.Co když špinavé peníze nevydělal africký nebo latinskoamerický diktátor, ale švýcarská firma?Příkladem je skandál kolem společnosti Glencore v Demokratické republice Kongo. Švýcarský obchodník s komoditami byl vyšetřován kvůli korupci související s jeho působením v Kongu. V roce 2024 švýcarské úřady společnosti uložily pokutu dva miliony franků a nařídily jí odevzdat dalších 150 milionů dolarů jako neoprávněně získaný zisk.
Jenže právě tady se systém dostává do slepé uličky. Peníze sice byly švýcarským státem zabaveny, ale automaticky se nevracejí obyvatelům Konga, kteří měli být korupčním jednáním poškozeni. Švýcarské právo totiž v tomto řízení neuznalo konžské obyvatelstvo ani tamní nevládní organizace jako poškozené strany.Švýcarsko tedy dokáže zabavit peníze, které vznikly díky korupci v jiné zemi, ale nemusí existovat mechanismus, který by zajistil, že se tyto peníze dostanou zpět k lidem v zemi, kde ke korupci došlo.A právě tady se obraz Švýcarska jako jednoho z lídrů v boji proti kleptokracii začíná komplikovat a stále zůstává slepé místo.https://cs.wikipedia.org/wiki/Kleptokracie
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.