Nigerská vojenská vláda tvrdí, že za neúspěšnou vzpourou v metropoli Niamey stála Francie a její spojenci. Spor ukazuje, jak hluboký je rozchod obou zemí.
Paříž obviněnív odmítá jako „čistou fantazii“. Incident však ukazuje, že ani tři roky po vojenském převratu nejsou vztahy mezi Nigerem a jeho bývalou koloniální mocností zdaleka uzavřenou kapitolou.Vojenská vzpoura vypukla krátce po půlnoci 29. srpna, kdy skupina vzbouřených vojáků zaútočila na základnu 101 v areálu mezinárodního letiště v Niamey. Podle nigerských úřadů zadrželi někteří vojáci své kolegy a začali střílet na několik citlivých míst v hlavním městě.Boje se následně rozšířily i do okolí prezidentského paláce a na určitou dobu bylo přerušeno vysílání státní televize. V ulicích metropole byly slyšet výbuchy a střelba několik hodin.Nigerská armáda nakonec vzpouru potlačila za pomoci ruských polovojenských jednotek známých jako AfricaCorps. Podle státních médií se do akce zapojily stovky vojáků a desítky lidí byly zabity nebo zatčeny.
Událost přišla tři roky poté, co se k moci dostal generál AbdourahamaneTchiani. Ten v roce 2023 svrhl prezidenta Mohameda Bazouma s argumentem, že civilní vláda nedokázala zajistit bezpečnost země.Nigerská vojenská vláda nyní tvrdí, že vzpoura nebyla pouze vnitřním konfliktem mezi vojáky. Podle jejího mluvčího SoumanyBoubacara měla být součástí širšího spiknutí, v jehož čele stála Francie prezidenta Emmanuela Macrona.
Niger zároveň obvinil z účasti také některé západoafrické země a regionální organizaci ECOWAS. Benin, který se mezi obviněnými státy ocitl, tvrzení odmítl.Vojenská vláda však tvrdí, že disponuje rozsáhlými důkazy a nevyloučila, že případ předloží mezinárodním soudům. Konkrétní důkazy však veřejnosti nepředložila.Právě zde je důležité rozlišovat mezi politickým obviněním a nezávisle potvrzeným faktem. Z dostupných informací není patrné, že by francouzská účast na vzpouře byla prokázána.Francie jakoukoli účast na událostech v Nigeru důrazně popřela. Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot označil tvrzení nigerské vlády za „čistou fantazii“ a uvedl, že Francie neměla ani záměr, ani prostředky k podobné operaci.Spor tak zapadá do mnohem širšího konfliktu, který mezi oběma zeměmi vznikl po převratu v roce 2023.Niger následně požadoval odchod přibližně 1 500 francouzských vojáků, vyhostil francouzského velvyslance a zrušil několik vojenských dohod. Zároveň pozastavil vysílání francouzských státních médií.Niger se po převratu postupně odklonil od tradičních západních partnerů a začal posilovat vztahy s Ruskem. Podobný vývoj lze sledovat také v sousedním Mali a Burkině Faso.
Současný konflikt nelze vysvětlovat pouze událostmi posledních tří let. Významnou roli hraje také historie francouzské koloniální nadvlády.Francie začala vojensky pronikat do oblasti dnešního Nigeru na konci 19. století. Koloniální expanze byla doprovázena násilím, popravami a ničením vesnic. Niger se následně stal součástí francouzské koloniální říše a nezávislost získal v roce 1960.Formální konec koloniální éry však neznamenal úplné přerušení francouzského politického a ekonomického vlivu. Právě historická zkušenost dnes poskytuje vojenským vládám v Sahelu silný politický argument. Odmítání Francie se stalo jedním ze symbolů snahy převzít větší kontrolu nad vlastní bezpečností, ekonomikou a zahraniční politikou.
Ilustrační foto: TECH. SGT. H. H. DEFFNER, Public domain, via Wikimedia Commons