Švýcarsko, které si dlouhodobě zakládá na své neutralitě, hledá novou podobu bezpečnostní spolupráce s Evropskou unií. Ve hře jsou peníze. A ne málo.
Švýcarsko se v mnoha ohledech přibližuje evropským bezpečnostním strukturám a nyní usiluje o dohodu s EU v oblasti obrany. Pro Bern však nejde jen o bezpečnost. Ve hře je přístup švýcarských firem k evropským obranným zakázkám.Švýcarská neutralita neznamená politickou izolaci od Západu, naopak, švýcarská vláda usiluje o bezpečnostní a obranné partnerství s Evropskou unií. Parlament jí v létě 2026 umožnil zahájit průzkumná jednání. Pokud budou úspěšná, bude následovat rozhodnutí o konkrétním vyjednávacím mandátu.Nešlo by přitom o členství Švýcarska v evropské obranné politice ani o zásadní opuštění neutrality.
EU rozšiřuje bezpečnostní spolupráci
Podle odborníků by šlo především o politickou dohodu, která by vytvořila rámec pro intenzivnější strategický dialog a spolupráci v konkrétních oblastech bezpečnosti a obrany. Evropská unie v posledních letech výrazně rozšířila bezpečnostní spolupráci se zeměmi, které nejsou jejími členy. Od konce roku 2024 uzavřela EU bezpečnostní partnerství s řadou různorodých zemí, například s Velkou Británií, Indií či Ghanou. Společným jmenovatelem není jejich geografická blízkost ani členství v evropských strukturách, ale ochota spolupracovat v oblastech, které jsou pro EU strategicky významné.
Taková partnerství mohou mít praktický význam například pro obranný průmysl, výzkum, technologie, výměnu informací nebo společné projekty. EU navíc plánuje do roku 2030 výrazně zvýšit výdaje na obranu – podle Evropské komise by mělo jít až o 800 miliard eur.
Válka na Ukrajině jako příležitost pro byznys?
A právě zde vidí Švýcarsko ekonomickou příležitost. Švýcarsko má vlastní, relativně vyspělý obranný průmysl. Problémem však v posledních letech byly jeho exportní možnosti.Švýcarská pravidla tradičně výrazně omezovala možnost dalšího vývozu švýcarských zbraní do zemí, které jsou zapojeny do ozbrojeného konfliktu.
Po začátku války na Ukrajině se tak některé evropské země dostaly do situace, kdy nemohly se švýcarskými zbraněmi nakládat tak, jak by potřebovaly. To poškodilo nejen vztahy Švýcarska s některými evropskými partnery, ale také samotný švýcarský zbrojní průmysl. V Evropě, která se začala rychle vyzbrojovat, se švýcarské výrobky dostaly do konkurenčně nevýhodné pozice.Bern proto letos přistoupil k určitému uvolnění pravidel pro vývoz válečného materiálu. Debata o bezpečnostním partnerství s EU je třeba chápat i v tomto širším kontextu.
Švýcarský ministr obrany Martin Pfister během parlamentní debaty zdůraznil, že společné evropské nákupy mohou být levnější díky úsporám z rozsahu. Zároveň by podle něj mohly vytvořit prostor pro zapojení švýcarských firem do evropských obranných projektů. To je důležitý moment. Pro Švýcarsko totiž není otázkou pouze to, kdo ho bude v případě ohrožení podporovat, ale také zda jeho vlastní průmysl bude součástí rychle rostoucího evropského obranného trhu.
EU vidí Švýcarsko strategicky
Zatímco švýcarská strana zdůrazňuje především hospodářské a průmyslové přínosy, Evropská unie bude na případné partnerství nahlížet strategičtěji. Podle odborníků může být pro Brusel zajímavá především švýcarská technologická a výzkumná kapacita. Švýcarsko má silné univerzity, technologické firmy a výzkumné instituce a v některých oblastech obranných technologií může být pro EU atraktivním partnerem. Významná může být například oblast dronů, protidronových systémů a robotiky. Právě na tyto technologie se chce švýcarské ministerstvo obrany v příštích letech více zaměřit.
Evropa přitom čelí stejnému problému jako řada dalších armád: moderní válka ukázala rychlý růst významu bezpilotních systémů, elektronického boje, umělé inteligence a dalších technologií. Spolupráce se státy, které disponují silným výzkumným zázemím, proto může mít pro EU strategickou hodnotu.
Co na to švýcarská veřejnost?
Největší překážkou však nemusí být ani Brusel, ani obranný průmysl. Může jí být samotná švýcarská veřejnost. Na konci září 2026 budou totiž Švýcaři hlasovat o iniciativě, která chce do ústavy zakotvit přísnější pojetí neutrality. Návrh mimo jiné zpochybňuje možnost uplatňování sankcí, které jsou přitom důležitým nástrojem evropské politiky vůči Rusku.Formálně jde o jinou otázku než o obranné partnerství s EU, politicky jsou však obě témata úzce propojena.Pro Evropskou unii by totiž bylo obtížné budovat hlubší bezpečnostní spolupráci se zemí, která by současně přijala výrazně přísnější výklad neutrality a odmítala část evropské sankční politiky.
Podobná otázka se může objevit také v souvislosti s připravovanými Bilaterálními dohodami III mezi Švýcarskem a EU. Pokud by švýcarští voliči tento balík dohod odmítli, mohlo by to podle odborníků výrazně zkomplikovat i další spolupráci v bezpečnostní oblasti.Případné bezpečnostní partnerství s EU tak ukazuje možnou hlubší proměnu švýcarské neutrality.Švýcarsko se nestává členem NATO ani Evropské unie a jeho vláda se stále snaží zachovat tradiční koncept neutrality. Současně však stále více reaguje na evropské bezpečnostní prostředí a právě neutralita může být pro Švýcarsko současně výhodou i problémem. Umožňuje mu zachovat si určitou politickou autonomii, zároveň však komplikuje spolupráci se státy, které od svých partnerů očekávají jasnější politické postoje – například v otázce sankcí nebo reexportu zbraní.
Neutralita nebo EU?
Evropská unie přitom sama hledá způsob, jak využít schopnosti států mimo svůj rámec. Pro Bern je proto budoucí dohoda s EU mnohem víc než jen bezpečnostní otázkou. Jde také o rozhodnutí, zda chce být součástí vznikajícího evropského obranného trhu, aniž by se formálně vzdal své neutrality. A právě zde bude největší problém: Evropská unie bude chtít od Švýcarska větší strategickou předvídatelnost, zatímco Švýcaři budou chtít zachovat co největší prostor pro vlastní neutralitu. Výsledek tohoto vyvažování může ovlivnit nejen vztahy mezi Bernem a Bruselem, ale také budoucnost švýcarského obranného průmyslu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.