Německo zažívá výrazný pokles podílu lidí žijících ve vlastním bydlení.
V roce 2023 klesl tento podíl na 43,5 %, což je nejméně za více než dvě desetiletí a zároveň nejnižší hodnota v celé Evropské unii. Vlastní bydlení je obzvlášť nedostupné pro mladé lidi: téměř tři čtvrtiny obyvatel ve věku 25–45 let žijí v nájmu, protože vysoké ceny nemovitostí jim brání v pořízení vlastního domu či bytu.
Podíl vlastnického bydlení je nejnižší ve velkých městech a průmyslových regionech, například v Porúří. Mezi jednotlivými částmi Německa existují výrazné rozdíly: na západě žije ve vlastním více lidí než na východě a nejvyšší míra vlastnictví je na jihu země. Tyto rozdíly se však postupně zmenšují. V evropském srovnání je Německo předposlední, hůře je na tom pouze Švýcarsko. Naopak ve východoevropských zemích přesahuje míra vlastnictví často 90 %, což souvisí s privatizací státních bytů po roce 1990.
Hlavní příčiny nízké dostupnosti vlastního bydlení jsou podle Institutu Pestel prudký růst stavebních nákladů, vyšší úrokové sazby a nedostatečná bytová politika. Náklady na výstavbu se od roku 2000 zvýšily o 160 % a zrušení podpůrných programů, například „Baukindergeldu“, situaci dále zhoršilo. K tlaku na trh přispěla také zvýšená imigrace.
Ředitel institutu Matthias Günther označuje současný vývoj za varovný, protože i domácnosti se dvěma průměrnými příjmy si často nemohou dovolit vlastní bydlení. Podle Nadace Schwäbisch Hall jde o problém, který stát nemůže ignorovat. Günther zdůrazňuje, že vlastnické bydlení je důležitou ochranou proti chudobě ve stáří, protože rostoucí nájmy ohrožují seniory. Navrhuje proto vytvoření spolkového programu, který by každoročně umožnil pořízení vlastního bydlení alespoň 200 tisícům rodin.