Jihovýchodní Asie znovu otevírá otázku jaderné energetiky, protože rychle rostoucí spotřeba elektřiny, tlak na energetickou bezpečnost a klimatické závazky nutí vlády hledat nové stabilní zdroje.
Region dosud žádnou komerční jadernou elektrárnu neprovozuje, ale Vietnam, Indonésie, Filipíny, Thajsko a Singapur obnovují dříve pozastavené plány. Vietnam chce spustit dvě elektrárny do roku 2035, Indonésie a Filipíny plánují první výkon kolem roku 2032 a Thajsko počítá s malým modulárním reaktorem v roce 2037.
Zájem o jádro se vrací po období opatrnosti způsobené havárií ve Fukušimě, přičemž současné geopolitické krize a rostoucí závislost na uhlí posilují obavy o energetickou bezpečnost. Malé modulární reaktory (SMR) mění debatu, protože umožňují menší, postupné investice a lépe se hodí pro menší státy a jejich sítě. Přesto jsou technologie stále v rané fázi a jejich ekonomická výhodnost zatím není prokázána.
Dalším faktorem je prudký růst datových center, která vyžadují stabilní dodávky elektřiny. Vlády proto kladou větší důraz na regulaci, bezpečnost a správu jaderných projektů. Největší překážky však zůstávají: vysoké náklady, dlouhá výstavba, nutnost vytvořit nezávislé regulační orgány, odbornou pracovní sílu a systémy pro nakládání s odpady. Region navíc čelí riziku zemětřesení a dalších přírodních katastrof.
Veřejná podpora se mezi zeměmi výrazně liší – na Filipínách je vysoká, v Indonésii naopak velmi nízká. Státy postupují rozdílnými cestami: Vietnam sází na velké reaktory, Indonésie a Thajsko na SMR a Singapur zatím pouze zkoumá možnosti. Politická podpora je dnes silnější než před deseti lety, ale cesta od plánů k bezpečnému provozu jaderných elektráren bude dlouhá a náročná.
Celý článek najdete zde.