Podle Mo Ibrahima ekonomický a sociální pokrok v Africe probíhá současně s ústupem bezpečnosti a politických svobod. Afriku čeká mnoho příležitostí, ale i mnoho hrozeb.
Mo Ibrahim je súdánsko-britský podnikatel, miliardář, filantrop a jeden z nejvýraznějších kritiků afrického autoritářství .V roce 2006 založil Mo Ibrahim Foundation, tedy nadaci nesoucí jeho jméno. Jejím cílem je podporovat kvalitní vládnutí, odpovědnost politických představitelů, demokracii a rozvoj afrických zemí.V rámci této nadace vznikl také Ibrahim Index of African Governance (IIAG).Právě tento muž hovoří o tom, že v Africe vzniká prostor pro novou generaci afrických silných mužů, „strongmen“.
Mírné zlepšení
Kontinent, který v posledním desetiletí zaznamenal pokrok v oblasti infrastruktury, vzdělávání, zdravotnictví a ekonomických příležitostí, zároveň čelí oslabování demokratických institucí, zhoršování bezpečnostní situace a ústupu politických práv. Nejnovější Ibrahim Index of African Governance hodnotí všech 54 afrických zemí za období 2016 až 2025 a ukazuje, že celkové hodnocení správy věcí veřejných na kontinentu se sice mírně zlepšilo, ale za průměrem se skrývá výrazně temnější trend. Třicet zemí se proti roku 2016 zlepšilo, 23 se naopak zhoršilo a jedna země zůstala přibližně na stejné úrovni. V zemích, jejichž celkové skóre kleslo, však žije více než polovina africké populace. Jinými slovy: Afrika se jako celek neposouvá jednoznačně ani dopředu, ani dozadu. Rozděluje se. Ekonomika jde jedním směrem, politika druhým. To je nejzajímavější závěr letošního indexu.
Ekonomika a rozvoj lidského kapitálu
Celkové skóre afrického vládnutí se za sledované období zvýšilo jen mírně. Za tímto výsledkem ale stojí především lepší ekonomické příležitosti a rozvoj lidského kapitálu. Naproti tomu oblast bezpečnosti a právního státu a oblast politické participace, práv a inkluze se zhoršily. To je důležitá změna oproti představě, že demokratizace a ekonomický rozvoj jdou automaticky ruku v ruce. Může tomu být i naopak. Stát může například rozšiřovat přístup k internetu, stavět silnice, zlepšovat zdravotnictví nebo vzdělávání a současně omezovat prostor pro opozici, média nebo občanskou společnost.Pokud autoritářské vlády, pokud dokážou nabídnout alespoň části obyvatelstva viditelný ekonomický nebo bezpečnostní výsledek, mohou podle miliardáře tvrdit, že politické svobody jsou méně důležité než stabilita. A to je půda, na které vyrůstá fenomén „strongmen“.
Afrika za posledních několik let zažila mimořádnou vlnu vojenských převratů. Jen během posledních pěti let došlo podle Institute for Security Studies k jedenácti úspěšným vojenským převratům v devíti zemích. Patří mezi ně Mali, Guinea, Čad, Súdán, Burkina Faso, Niger, Gabon a v poslední době také Madagaskar a Guinea-Bissau.Některé převraty byly zpočátku veřejností vítány – armáda totiž v části společnosti nemusí být vnímána jako nepřítel demokracie, ale jako alternativa k nefunkčnímu politickému systému. Pokud lidé považují volby za zmanipulované, vládu za zkorumpovanou a stát za neschopný zajistit bezpečnost, může být vojenský převrat interpretován jako restart, kdy junta slíbí návrat pořádku a demokracie, volby odloží a opozici začne označovat za nástroj zahraničních mocností.
Mimořádný režim normou?
Postupně se z mimořádného režimu stává nový normál. Armáda však podle Ibrahima může odstranit nepopulární vládu, ale pokud současně nedokáže vybudovat funkční instituce, problém pouze změní podobu.Mo Ibrahim ale upozorňuje na něco ještě podstatnějšího. Podle něj africké elity sledují vývoj ve světě a pokud vidí, že velmoci samy ustupují od pravidel liberální demokracie, mohou dospět k jednoduchému závěru:Proč bych měl respektovat pravidla, která přestávají respektovat i ti nejsilnější? Ibrahim tento trend spojuje s nástupem „silných mužů“ nejen v Africe, ale také v Evropě, Spojených státech a dalších částech světa. Říká, že pokud demokratické státy dlouhodobě tvrdí, že svobodné volby, právní stát, nezávislé soudy a lidská práva jsou univerzální hodnoty, ale současně začnou své zahraniční vztahy stavět především na obchodě, bezpečnosti a okamžitém strategickém prospěchu, jejich schopnost diplomacie slábne.
Trump v Africe
Právě zde se do afrického příběhu dostává Donald Trump. Druhá Trumpova administrativa výrazně změnila americký přístup k Africe. Výzkum publikovaný v African Affairs upozorňuje, že Washington dnes kontinent vnímá především optikou kritických surovin, obchodních příležitostí a zájmů amerických firem. Podpora rozvoje a dobrého vládnutí ustoupila mnohem více transakční diplomacii.Rozhodnutí Spojených států výrazně omezit zahraniční pomoc a fakticky rozebrat velkou část aktivit USAID znamenalo pro africké země zásadní změnu. Mo Ibrahim označuje náhlé ukončení americké pomoci za „brutální“.
Zároveň je však tento kontinent lákavým cílem pro obchod a investice. Ibrahim neříká však, že by Afrika měla čekat, až ji někdo znovu začne financovat, jeho poselství je pragmatické: Afrika se musí naučit více spoléhat sama na sebe.To může být jedním z nejvýznamnějších geopolitických důsledků současného vývoje. Pokud se Spojené státy stahují z některých oblastí rozvojové politiky, nevzniká vakuum na dlouho. Čína už v Africe dlouhodobě investuje do infrastruktury a těžebního průmyslu. Indie posiluje obchodní vztahy. Rusko rozšiřuje svůj politický a bezpečnostní vliv zejména v některých státech Sahelu.
Jaké je místo Evropy v Africe?
A Evropa? Ta se ocitá před složitou otázkou. Chce-li být pro Afriku skutečným strategickým partnerem, nestačí nabízet rozvojové projekty. Musí být schopna nabídnout také dlouhodobý obchod, investice, vzdělávání, bezpečnostní spolupráci a zároveň důvěryhodnost. Evropa přitom nemůže předpokládat, že africké státy automaticky přijmou evropské podmínky jen proto, že jsou historicky a geograficky blízko. Africké vlády mají stále více možností. A právě to mění jejich vyjednávací pozici.Afrika je takto perspektivní i proto, že přibližně 60 procent Afričanů je mladších 25 let. Do poloviny století má každý třetí mladý člověk na světě žít v Africe. To znamená obrovský potenciál. Otázkou zůstává, které země a kontinenty šanci obchodovat a investovat v Africe lépe uchopí.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.