Přečetli jsme: Země východního křídla se nechtějí vzdát pružnosti vlastní měny a zhodnotily nerovnoměrné dopady poslední krize v eurozóně. Proto je společná měna neláká, což je v rozporu s představami Evropské komise, která chce euro jako měnu pro všechny země, které nemají výjimku.
Předseda Evropské komise chce rozšířit měnovou unii. Ale už teď je euro problém pro mnoho členských zemí, a některé země euro vůbec nechtějí – a z dobrého důvodu, píše německý Die Welt.
Na úvod deník opakuje projev předsedy Komise Junckera, že euro je určeno k tomu být měnou celé EU jako celku. Euro je tu podle něj pro všechny.
Pravdu má v tom, konstatuje Die Welt, že ve smlouvách je skutečně ukotveno, že by výhledově při splnění konvergenčních kritérií měly členské země mít euro. S výjimkou Dánska a Švédska. Jenže je tu problém: krize ukázala, že některé země očividně nejsou s to se společnou měnou pod jednou střechou přežít.
Euro a deziluze
Minulé roky přinesly občanům hodně deziluzí, a to vidí i možní kandidáti na zavedení eura. A z dobrého důvodu. Euro sice přineslo určité výhody při cestování na dovolenou. Jenže cíl, se kterým bylo euro zavedeno, tedy že euro přinese do Evropy další integraci, je považován za nevydařený. Už krátce po zavedení byly rozdíly mezi zeměmi stále větší. A nejpozději od roku 2008 je patrné, že členské země se vyvíjejí zcela odlišně.
Je to dobře vidět na vývoji příjmu na hlavu Itálie, Španělska a Německa. Před rokem 1999 byl vývoj víceméně synchronizován. Ale pak se cesty rozešly, Španělsko zažilo velkou expanzi, Německo naopak dlouho stagnovalo. Itálie se nijak výrazně neprojevovala, a úder přišel později.
Všechny země byly nějak postiženy finanční krizí, ale Německo ji nechalo rychle za sebou a prožívá delší konjunkturu, Itálie zažila mnoho recesí a těžce se zdvihá ode dne, Španělsko si prošlo prasknutí bubliny na trhu nemovitostí a dramatický propad.
Charles Gave, stratég analytického Gavekal Research, k tomu uvádí, že „jednotná měna nutně vede k tomu, že různé ekonomiky se od sebe vzdalují. Silní jsou silnější a slabí ještě slabší.“ Podle Die Welt tak ukazuje typický anglosaský postoj k euru.
Podle této teorie jsou země, které se už nemohou zadlužit ve vlastní měně, nebo „trčí“ ve měně, kterou nemohou ovlivnit, v horší pozici. Společná měna jim brání v rozvoji. Společná měna se hodí pro země, které mají synchronizovaný ekonomický cyklus, nebo jsou v pozici se přizpůsobit šoku – a to velmi flexibilně.
Tuto zkušenost učinilo i Finsko, které muselo strávit hned tři šoky, jednak pád firmy Nokia, pak krizi důležitého papírenského průmyslu a pak sankce proti důležitému obchodnímu partnerovi – Rusku. A protože země nemohla znehodnotit svou měnu, stagnovala finská ekonomika a propadla se daleko za sousední Švédsko. To vlastní měnu má. Přitom ještě v 90. letech Finsko masivně devalvovalo, aby přestálo šok bankovní krize a rozpadu Sovětského svazu.
Východní členové se nechtějí vzdát pružnosti vlastní měny
A proto východoevropské země tváří v tvář těmto zkušenost nemají moc chuť vzdát se flexibility vlastní měny. Polsko i Maďarsko využily znehodnocení zlotého a forintu, aby zmírnily finanční krizi. Přitom by jinak už euro měly mít – kritéria, říká dále list, totiž splňují.
Ještě zřetelnější je situace v ČR. Podle Die Welt se jedná o vzorovou zemi mezi aspiranty k euru. (pozn. red. Die Welt uvádí, že politika umělé depreciace koruny k 27 Kč za euro byl „předstupeň členství koruny v eurozóně“, což samozřejmě není pravda. Podle této interpretace je také odstranění částečného fixu vnímáno jako to, že Češi euro nechtějí).
Vývoj na Slovensku, pokračuje Die Welt, ale ukazuje, že euro nutně škodit nemusí. Slovensko bylo chudším členem Československa a vyvíjí se nyní lépe než ČR.
Země jako Bulharsko, Rumunsko či Chorvatsko jsou od konvergenčních kritérií daleko. Rumunsko i Chorvatsko mají problém se zadlužením, Bulharsko je ekonomicky velmi slabé, leží pod 50 % průměru.
Juncker si pro takovéto situace prý připravil řešení. Chce vytvoření instrumentu pro přistoupení k euru, finanční a technickou zaváděcí pomoc.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.