Financial Times. Schäuble, nejsilnější zastánce politiky austerity, tedy škrtů, už nebude ministrem financí. A to je velká změna, přímo střídání stráží v evropské finanční politice. Schauble se stane hlavou Spolkového sněmu. Právě on je nejvíce spojován s architekturou politiky vůči Řecku. Prý je ovšem také mužem pevně zavázaným vůči užší integraci.
Tento krok přichází jen krátce po volbách, co CDU utržila značné ztráty, přesněji blok CDU/CSU získal nejhorší výsledek od roku 1949. Německá politická scéna je nyní rekordně rozdrobená. Merkelová má před sebou bezprecedentní úkol sestavit koalici ze tří stran, včetně FDP a Zelených, kteří mají odlišné názory na EU i reformy eurozóny.
Odchod Schäubleho může znamenat, že ministerstvo financí dostane FDP. Ale tato strana je také přívrženec tvrdé linie, tvrdší než Merkelová a vyzvala Řecko k odchodu z eurozóny. Je možné, že Schäubleho odchod ponoří eurozónu do nejistoty, i když je tu Emmanuel Macron se svými ambiciózními plány na reformu EU i eurozóny.
Macron ve svém projevu v Paříži znovu zdůraznil společný rozpočet eurozóny s jedním ministrem financí, na což se v Německu dívají se skepsí a to zejména FDP. Tak nechce o sdílení rizik a fiskálních transferech nic slyšet.
Je již dlouho známo, že evropské státy nemají rádi německé pozice ohledně řady témat, ale bylo jim rozuměno, nyní, když odejde Schäuble, je tu nová nejistota.
Koneckonců ovšem Schäubleho vize ohledně Evropě jsou pevně ukotvené v německém establishmentu, nikdo nechce být vůči jižní Evropě moc vstřícný. Na druhé straně se prý ale chápe, že je potřeba udělat vůči Macronovi nějaké vstřícné gesto.
Schäuble dostává novou funkci, spíše ceremoniální, ale bude mít za úkol „udržet na uzdě“ AfD silou své autority. Schäuble je nejdéle sloužícím poslancem, je ve Spolkovém sněmu od roku 1972. A také byl 12 let ministrem – vnitra a pak financí. Jeho jestřábí postoje vyvolávaly v Evropě značné kontroverze. Podařilo se mu ovšem získat na svou stranu Němce k udržení eura během dluhové krize. Měl také velice blízko k Merkelové, i když jeho pozice jsou podstatně konzervativnější.
Chtěl například nechat Řecko odejít z eurozóny, což Merkelová odmítala. Pomáhal Kohlovi vyjednat sjednocení obou Němecek, byl dokonce dlouho považován za dobrého nástupce Kohla. Ale po skandálech s financováním strany musel tuto pozici nástupce přenechat Merkelové.