Přečetli jsme: Indie je na vzestupu, zájmy USA a Indie se v Asii scházejí, ale Indie si cení své autonomie a odmítá vstoupit do formálního spojenectví s Washingtonem, na což zahraniční politika Spojených států nemá vzorec.
O nové velmocenské úloze Indie píše na stránkách Foreign Affairs Alyssa Ayres, která je specialistkou na Indii, Pákistán a jižní Asii při americké Radě pro zahraniční politiku a také autorkou knihy o Indii jako nové velmoci.
Indie je země, která má třetí největší počet vojáků na světě, má pátý největší vojenský rozpočet na světě a sedmou největší ekonomiku světa. Není ale ani stálým členem Rady bezpečnosti OSN a ani členem skupiny G7.
Za významnou velmoc není považována a spíše se o Indii mluví jako o „vznikající velmoci“. Je pravdou, že Indie se stále potýká s řadou rozvojových problémů. Její infrastruktura potřebuje velké investice, asi 270 milionů lidí žije v chudobě a indická společnost se dosud nezbavila diskriminace v rámci svojí etnicky mnohočetné populace.
Z těchto důvodů ale i proto, že Indie stále vždy na okraji globálních institucí centrálních pro Spojené státy, byly indický hospodářský boom a obranné schopnosti dlouho neviditelné. Ale to se mění.
Indie se začíná globálně profilovat v oblastech klimatické změny, čisté energie a mobility pracovníků. Vůči sousední Číně zaujímá stále více asertivní postoje v rámci regionální politiky.
Indický oříšek pro Washington
Tato země se v poslední době staví k zahraniční politice více otevřeněji, odchází od tradičního přístupu nezúčastněnosti. To je podle autorky také příležitostí pro americkou diplomacii. Vztahy mezi Spojenými státy a Indii prošly dlouhou cestou, která dnes směřuje k tomu, co se dá nazvat „strategické partnerství“, ale nikoliv formální spojenectví. Donald Trump nicméně ještě nezformoval konkrétní obsah svojí politiky vůči Indii.
Americká zahraniční politika i prezident musí v této nové situaci přehodnotit vztah k Indii a adresovat problém nerovnosti jejího zastoupení v hlavních institucích globálního vládnutí. Spolupráce s Novým Dillí přitom nebude vždy jednoduchá, píše autorka dále. Jsou tu nejen rozdíly, ale také to, že si tato země žárlivě střeží svoji nezávislost, odmítá formální spojenecké svazky a nebojí se jít proti globálnímu konsensu, což se projevuje opakovaně v případě obchodních dohod.
Motorem vzestupu je ekonomika
Motorem přeměny Indie je podobně jako v případě Číny ekonomika. Indie si je dnes vědoma svého ekonomického potenciálu s HDP v hodnotě 2 trilionů dolarů, což je číslo, které přesahuje ekonomiku Kanady nebo Itálie. Obě tyto země jsou členy G7, dodává autorka. Vyhlídky Indie jsou v oblasti hospodářského růstu obrovské a podobně je to s demografickými vyhlídkami. Indie bude mít kolem roku 2024 výrazně mladší populaci než Japonsko, Čína a západní Evropa.
Statisticky má Indie vysokou chudobu, jde podle odhadů asi o 270 milionů lidí, kteří žijí pod prahem chudoby. Nicméně má také dynamicky rostoucí střední třídy. Odhady mluví v roce 2024 o celkem 700 milionech lidí, kteří budou představovat obrovský trh. To už ostatně registrují firmy jako je Apple, Xiami, Bosch a Whirpool, mezi jinými. Rostou prodeje osobních aut a motocyklů a na obojí reagují světové automobilové značky.
Hospodářská síla se překládá do té vojenské
Ekonomická síla Indie se už nyní překládá do vojenské síly. Je to země, která se dnes stává už hubem pro rozvinuté vojenské technologie a jejich vývoj, a to včetně jaderného programu. Na špičce je také vesmírný výzkum.
Indie se snaží o to, aby hrála vojensky prim v oblasti Indického oceánu a posiluje zde vazby se sousedy, buduje také vojenské námořnictvo. V daný moment Nové Dillí disponuje armádou o velikosti 1,4 milionů vojáků a k tomu s 1,2 miliony rezervistů. Indie je na pátém místě v utrácení na vojenské účely, před Francii a Velkou Británii.
Nákupy zbraní jsou v indickém případě diverzifikované a je třeba podle autorky očekávat, že i v budoucnu zůstanou. Indie nakupuje zbraně v USA, ve Francii a Izraeli, ale také spolupracuje s Ruskem, které je významných dodavatelem zbraní do Indie. Navíc, ve srovnání s minulostí se Indie dnes stala také exportérem zbraní vlastní výroby.
Nový přístup a sebedůvěra
Dnešní Indie má větší sebedůvěru v mezinárodní politice, což se projevilo v jejím novém diplomatickém aktivismu a přístupu. Ten se liší od dřívější politiky nezúčastněnosti a vede k tomu, že na sebe Indie bere větší odpovědnost za globální problémy. Platí to například u klimatické změny, kde se Indie z kritika Západu přesunula do role země, která podporuje omezení emisí a solární energii.
V případě regionální bezpečnosti se Indie stává důležitým poskytovatele bezpečnosti v regionu jižní Asie a Indického oceánu. V této oblasti se snaží postavit se ambicím Číny, jejíž role v celém asijském regionu posiluje.
V roce 2015 Indie otevřela svojí první vojenskou základnu na Seychelách, a to bez velkých ovací a potichu. Země se také podílí na řadě mírových vojenských misiích, kde hraje aktivní roli.
Navzdory tomu, že Indie se snaží o posilování vazeb se Západem, nebojí se toho investovat do alternativních mezinárodních organizací, píše autorka dále. Podle jejího mínění to ale neznamená, že by současná Indie chtěla narušit globální pořádek. Indie spíše chce, aby se dosavadní instituce – jako je například Rada bezpečnosti OSN – proměnily a přizpůsobily novým okolnostem. Přitom má ale více želízek v jednom ohni: je členem BRICSu, který vytvořil vlastní finanční instituci – Novou banku pro rozvoj, a stala se také členem Šanghajské organizace spolupráce.
Posílení role Indie je v zájmu USA, ale…
Podle názoru autorky článku je posílení role a významu Indie na západních mezinárodních fórech v zájmu Spojených států.
Americké administrativy v nedávné minulosti chápaly Indii a vztahy s ní jako strategickou příležitost, což se projevilo v politice George W. Bushe i Baracka Obamy. Jenže, dodává autorka, společné cíle ne vždycky znamenají sdílené přístupy. To se ukázalo v případě anexe Krymu Ruskem. Indie a její představitelé věc obešli, než aby jasně odsoudili kroky Ruska.
Indie se sice posunula od politiky nezúčastněnosti, nicméně přitom zdůraznila jiný prvek, kterým je strategická autonomie. Politická nezávislost je stále výrazným prvkem v indickém vnímání zahraničních vztahů. Tento pocit nezávislosti se může někde srazit s americkými tendencemi věřit, že spojenci a partneři by je měly podporovat za každou cenu.
Spojené státy nemají vzorec na to, jak pracovat v blízké strategickém obranném partnerství bez existujícího formálního svazku spojence. Tím pádem má Washington potíže s tím definovat jasněji status a roli Indie ve své politice. Indie totiž odmítá formální spojenectví a nechce se uvázat k tomu podporovat USA ve všech věcech a všude.
Protože se zájmy USA a Indie v asijském regionu sházejí, bude vojenská spolupráce posilovat. Nicméně Washington musí být realistický ve svých očekáváních, která se mohou značně lišit od reality. Například navzdory takové americko-indické spolupráci, lze čekat, že Indie bude zlepšovat například své vztahy s Íránem. Tedy, vztahy s Indii by se měly spíš chápat jako joint venture, a nikoliv jako formální aliance, doporučuje dále autorka článku.
Podobně je to s ekonomikou či hospodářskou spolupráci, kde Indie zastává autonomní postoje, které ne vždy ladí s americkým pohledem. Přes existující neshody mezi USA a Indii v některých oblastech hospodářské spolupráci, je zde dost místa k dalšímu rozvoji spolupráce.
Nové místo pro Indii? OECD, MEA, G7 a Rada bezpečnosti
S ohledem na ekonomickou sílu dnešní Indie autorka doporučuje, aby se USA zasazovaly o větší integraci země do těch institucí, které určují agendu. Míní tím například OECD nebo Mezinárodní energetickou agenturu (MEA).
A pokud seskupení G7 chce pokračovat v tom být centrálním fórem demokracii v globálním měřítku, bude si muset odpovědět na důvody, proč i nadále vylučovat právě Indii. Názory, že její členství by vedlo ke změně konsensu jsou přehnané. Místo u stolu v rámci G7 by přispělo k posílení zemí, které jsou hospodářsky otevřené a transparentní.
Z hlediska bezpečnosti je nefér, že Indie nemá i nadále svoje místo v Radě bezpečnosti OSN, a to s ohledem na velikost populace a roli v mírových misiích. OSN je zatím zamořeno setrvačností a RB je držena jako rukojmí požadavků jiných zájemců o trvalý post, a to Brazílie, Německa a Japonska. Autorka je nicméně přesvědčena o tom, že Spojené státy musí dělat lepší politiku vůči Indii, tak aby normalizovaly její hospodářský a politický vzestup v rámci těchto mezinárodních institucí. To platí s ohledem na význam Indie pro USA i pro svět. Spojené státy by měly aktivně podpořit nástup Indie na světovou scénu, než aby jen čekaly na její příchod.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.