Marek Pavka píše o tom, proč je pro prezidentské volby příznačná myšlenková vyprázdněnost kandidátů i o tom, proč pochybuje, zda Jiří Drahoš zná ústavu ČR.
Politická katastrofa na pokračování s názvem česká demokracie je uprostřed dalšího dílu. Vládnoucí kasta znemožnila občanům rozhodovat v referendu a odvolávat politiky, takže občané si pomáhají, jak mohou. Jestliže prezidentské volby v roce 2013 byly referendem o vládě, jejímž byl Karel Schwarzenberg členem, ty nynější jsou plebiscitem o odvolání Miloše Zemana z funkce. Příznačné je, že to přiznávají i média, sponzoři, parlamentní strany a dokonce i samotní kandidáti. Vystihl to Michal Horáček, který prohlásil: „Udělal jsem všechno pro to, aby Miloš Zeman nebyl znovu prezidentem.“ Potom je však, pánové, otázka, proč, pokud máte takovou potřebu odvolávat současného prezidenta, neumožníte občanům, aby politiky mohli odvolávat sami, bez vašeho zprostředkování? Bojíte se, že by se to jednou mohlo obrátit proti vám? Připomínám, že svého prezidenta mohou odvolat například občané Rakouska. Jinými slovy, všichni zúčastnění přiznávají, že v těchto volbách, nejde o zvolení některého z kandidátů, nýbrž o nezvolení jednoho z nich. To je dokladem toho, jak nefunkční je český politický a ústavní systém.
Stejně symptomatická je také ideová vyprázdněnost kandidátů, kterým stačilo předhánět se v tom, kdo víc „není Zeman“. Děsivé je, že ten nejprázdnější ze všech – Jiří Drahoš – se dostal do druhého kola, a podle všeho druhé kolo vyhraje. Připomínám, že tento člověk nikdy nebyl v žádné politické funkci, takže občané ho nemohou hodnotit podle jeho politické minulosti. To má, samozřejmě, svou zvrácenou logiku. Politikové jsou dnes mezi občany natolik nepopulární, že se bez pečlivého předchozího naaranžování ani nemohou objevit na veřejnosti – vzpomeňme jen Václava Klause, kterého vypískali lidé na koncertě Martina Kratochvíla (Jiří Drahoš se dočkal vypískání, ještě než byl vůbec zvolen do funkce). Proto se dají snadněji marketingově prodat osoby bez politické minulosti. To, k čemu to může vést, ukazuje jeden takový úspěšný „nepolitický kandidát“ ze Spojených států – totiž Donald Trump.
Nepřekvapuje, že programy jednotlivých kandidátů jsou plné prázdných frází. České politické subjekty mají ve zvyku před volbami lhát o těch nejdůležitějších věcech a zatajovat je. Politické strany voličům před volbami v roce 1992 neřekly, že chtějí rozbít Československo a přijmout novou českou ústavu, k čemuž se přistoupilo po volbách ještě v tom samém roce. Stejně tak ve volbách 1996 ODS, ČSSD a lidovci zatajili voličům, že chtějí zavést krajské zřízení, k čemuž přistoupili o rok později. Obdobně neměly ČSSD, KDU-ČSL ani ANO před parlamentními volbami v roce 2013 v programu EET, které zavedly po volbách.
Přesto nyní došlo ještě k vystupňování této programové prázdnoty. Jestliže dosud politikové zatajovali voličům ty nejdůležitější věci, Jiří Drahoš zatajuje úplně všechno a postavil na tom svou kampaň. Co také vyčíst z formulací jako: „Občané mají právo vyžadovat od svých volených zástupců odpovědnost a nasazení“? Nebo: „Budu napomáhat tomu, aby náš vzdělávací systém byl připraven na budoucnost.“ Nebo: „Jen ten, kdo usiluje o co největší stabilitu a prosperitu své země, si může říkat vlastenec.“ Kdo chce blíže poznat toto mlácení prázdné slámy, nechť si přečte zde.
Pokud tedy nemůžeme hodnotit Jiřího Drahoše podle jeho dosavadní politické činnosti (žádnou nemá), ani podle jeho volebního programu (žádný nemá), tak podle čeho potom? Jestliže se občan má rozhodovat podle idejí či dosavadní činnosti kandidáta, pak je kandidatura Jiřího Drahoše popřením těch nejelementárnější zásad demokracie.
Připomínám George W. Bushe, kterému jeho poradci před prezidentskými volbami v roce 2000 doporučili, ať se nevyjadřuje k ničemu důležitému. Snad nikdo nepochybuje o tom, že jeho vláda pak byla katastrofou pro USA i svět. Jinými slovy toto zatajování ze strany Jiřího Drahoše nenapovídá ničemu dobrému – pokud by to bylo dobré, proč by to tajil? Staří Římané měli obrat „horror vacui“ – hrůza z prázdna. Věděli, o čem mluví.
V jedné, a to zásadní věci, se však Jiří Drahoš přece jen podřekl a poodhalil své opravdové mínění. Jde o postoj k přímé demokracii, kterou pražská kavárna s oblibou pohrdá. Referendum Drahoš označil za „drahou a zbytečnou věc, kterou nemohu podpořit“. Skutečnou perlou je jeho argument, že „Podle Ústavy České republiky se referenda musí zúčastnit nejméně 50 % oprávněných voličů, aby bylo platné“. To totiž není pravda, nikde v ústavě ČR žádné takovéto ustanovení není. Je tedy Jiří Drahoš lhář, nebo nezná ústavu České republiky?
Symptomatické je i to, že přes tuto jasnou absenci jakýchkoli politických idejí i jakékoli politické minulosti se už 10 dnů po oznámení kandidatury ocitl Jiří Drahoš na špici průzkumů veřejného mínění se 17,5 %. Díky Eduardu Chmelárovi na Slovensku při loňských parlamentních volbách vyšlo najevo, že agentury provádějící průzkumy veřejného mínění od kandidátů požadují za 1 % „nadhodnoceného“ průzkumu 50 tisíc euro. U nás tyto praktiky známe už od Soukupova sponzorování Bursíkových Zelených. Tomu, že Jiří Drahoš je prefabrikovaným marketingovým produktem napovídají i lidé, kteří za ním stojí – ať už jde o jeho hlavního poradce, bývalého manažera ODS Jakuba Kleindiensta, nebo oligarchy, kteří stáli za pochybnou privatizací Mostecké uhelné společnosti, či o Lukáše Kovandu, který působí ve „think-tanku“ Prague Twenty založeném Vladimírem Dlouhým a v CEVRO, které pro změnu založil Ivan Langer.
Jinými slovy, Jiří Drahoš je prázdná marketingová bublina nafouknutá oligarchy napojenými na ODS a dosavadní český establishment, soustavně tají své názory, nebo žádné nemá, upírá občanům možnost rozhodovat v referendech. Buďto lže v zásadních otázkách, nebo nezná českou ústavu.
Ilustrační obrázek: Autor – Ralf Roletschek, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=25510533