Jiří Stavovčík v prvním, úvodním článku rozebírá, jak je to s americkým zdravotním systémem a jak se v něm dnes vyznat.

Ne mnoho témat souvisejících se Spojenými státy vyvolává tolik zmatků jako téma amerického zdravotnictví. Je to dáno skutečností, že se na jedné straně hovoří o úspěších českých lékařů v Americe, o výši jejich platů, úspěšných experimentálních léčbách, nových a inovativních lécích na zákeřné a neléčitelné nemoci, a na straně druhé se hovoří o astronomických poplatcích za léčbu, o procentu nepojištěných obyvatel, o nedostupnosti základní lékařské péče, o krajanech, kteří se vrací do rodné vlasti, aby vůbec nějakou péči dostali. Důvodem tohoto stavu je fakt, že se dá říci, že všechno je pravda, ale nikdy ne úplná. Vzhledem k tomu, že se jedná o téma, kterému se dá lehce věnovat celá řada knih, rozdělme si ho na několik článků věnovaných jeho různým aspektům.

Stejně nepřehledné, jako se může zdát českému čtenáři americká společnost, je nepřehledné také americké zdravotnictví. V případě Spojených států hovoříme o společnosti, která čítá okolo třiatřicetinásobku společnosti české, mnohem více společensky, sociálně, etnicky a nábožensky diversifikované. Je to také společnost, která doposud nezažila ideologicky homogenizující politické uspořádání. To vše se odráží do systému zdravotní péče, který nelze tak úplně nazvat jedním systémem. Je to spíše nepřeberné množství větších či menších systémů, které na sebe nemusí navazovat.

Soukromý a státní sektor

Většina amerických zdravotních zařízení je provazovaných privátním sektorem. Z dostupných dat se můžeme dočíst, že 58 % je provozovaných privátním neziskovým sektorem, 21 % státním sektorem, a 21 % privátním ziskovým sektorem. Paradoxem však je, že celých 64,3 % všech zdravotních výdajů je hrazeno ze státních zdrojů přes státní programy jako je Medicare, Medicaid, Children Health Insurance, a Veterans Health Administration. Zbytek zdravotních výdajů je pak hrazen z privátních zdrojů přes/prostřednictvím? systému ziskového a neziskového zdravotního pojištění nebo přímou platbou v hotovosti. V praxi má většina Američanů přístup k zdravotnímu pojištění přes své zaměstnavatele, stát nebo individuálním nákupem zdravotního pojištění. Podle údajů z roku 2015 byla pak 11,9 % dospělých obyvatel Spojených států nepojištěných. Přestavovalo to zhruba 40 miliónů dospělých.

Pokud pro český zdravotní systém platí, že je relativně lehce přehledný a dostupný, pak to zcela určitě neplatí ve Spojených státech. Spojené státy jsou jedna z mála vyspělých zemí, která negarantuje přístup svých občanů ke zdravotní péči. Mnohem více, než kdekoliv v Evropě ve Spojených státech platí, že zdravotnictví je jedna z mnoha komerčních služeb. Zdravotní péče je tudíž mnohem více chápána jako individuální rozhodnutí než jako základní lidské právo. V praxi však není pravdou, že by nebyl základně ošetřen člověk, který zkolabuje na ulici a nemá u sebe doklady, jak se někdy mluví a píše při kritice amerického zdravotnictví. Systém první pomoci existuje, a dokonce i bezdomovci bude nabídnuta nějaká forma pomoci.

Rozeberme si po tomto krátkém úvodu v následujícím pokračování americké systémy zdravotního pojištění, jejich fungování a dopad na zdravotnictví jako takové.

Pokračování příště