K nedělnímu čtení publikujeme báseň Jozefa B. Ftorka „Jak velí tvoje svědomí“.
Mám sucho v puse a krvavý ret.
Už pomalu dochází mi dech.
Možná už nepozvednu pevnou pěst.
Za maminku, za tebe a za Elinku.
Jak jsem tě to učil!
Směle, hrdě, chladnokrevně.
Jak slovanský rek.
Cizí nechceme. Svoje nedáme!
Mám sucho v puse a krvavý ret.
Už pomalu dochází mi dech.
Úsměv, jako noty.
Na buben. Samá pauza.
Možná už nepozvednu vždycky pevnou pěst.
I tak mám úsměv úlevný.
V tom úsměvu je vědomí.
Mám syna, a ten mě pomstí.
Kdyby to tak nebylo,
snad tě moje verše osmělí,
a ty to potom vyřešíš.
Po svém.
Jak velí tvoje svědomí.