Obavy z ruského vlivu prostřednictvím připravovaného plynovodu Severní proud 2 ignorují dosavadní zkušenosti.
Být proti Severnímu proudu 2 nedává smysl, míní Eugene Rumer na stránkách pondělních novin Financial Times (vydání 13/08/2018).
Geopolitika vytváří podivné spojence, píše Rumer v úvodu. Prezident Trump, jeho oponenti v USA a kritici v Evropě, ti všichni se shodují, že jsou proti plynovodu Severní proud 2. Ale všichni se mýlí a každý svým způsobem.
Prezident Trump se na plynovod dívá očima obchodu. Prodeje LNG (zkapalněný zemní plyn) do Evropy, hlavně do Německa, vidí jako nástroj nového vybalancování obchodních vztahů, které prý poškozují USA. Trumpovi kritici na obou stranách Atlantiku tvrdí, že Severní proud 2 učiní Evropu závislou na zemním plynu z Ruska, což povede k větší zranitelnosti vůči vlivu Moskvy. LNG z USA vidí jako alternativu.
Ve skutečnosti Evropa není zcela závislá na plynu z Ruska. Rusko dnes dodává 37 % dovozů plynu, zatímco v roce 1990 to bylo 75 %. Takže jsou zde nové zdroje, které pozici Ruska oslabily, a Severní proud 2 na tom nic nemění.
Základem obchodních vztahů je vzájemná závislost a Rusko evropský trh potřebuje. Dostává za svůj plyn 40 miliard dolarů ročně (za rok 2017). Evropské snahy o liberalizaci trhu s energiemi omezily možnosti Moskvy diktovat si podmínky a tento trend bude nejspíš pokračovat, píše dále Rumer.
Podle projekcí do budoucnosti evropská spotřeba plynu poroste, v nejbližších dvou dekádách se zvýší z asi 70 % až na skoro 90 %.
Dodávky LNG nejsou vázány na místo. Jejich prodej určuje trh a tedy poptávka. Trump sice kritizoval kancléřku Merkelovou, že je „zajatcem“ Moskvy, ale zemní plyn z plynovodu je o 25 % levnější než LNG.
Největší odpůrci Severního proudu 2 jsou ale v Evropě. Ukrajina stojí před možností ztráty 3 miliard dolarů ročně za tranzit a její představitelé tvrdí, že se jedná o geopolitický projekt. Od roku 2014 se Ukrajina snažila snížit dovoz plynu z Ruska a udržet si přitom jeho tranzit. Rumer míní, že se Kyjev chytá do pasti vztahu s Ruskem, kterému se snaží vyhnout.
Další zemí proti je Polsko. Radoslaw Sikorski, bývalý ministr zahraničí, se v roce 2006 nechal slyšet, že plynovod je „nacisticko-sovětským paktem z roku 1939“. Protiněmecký a protiruský šéf PiS Jaroslaw Kaczyński nevěří ani jedné zemi ohledně energetické bezpečnosti Polska. Varšava se rovněž obává, že projekt ohrozí její plány na dovoz LNG a na plynovod z Norska.
Podobné obavy z ruského vlivu zcela ignorují dosavadní zkušenosti. Už existující plynovod Severní proud 1 nijak nesnížil reakci Německa na ruskou anexi Krymu. Plynovod ze Sibiře do Evropy nezachránil SSSR, i když Reagan varoval, že posílí vojenskou sílu SSSR.
Ovšem nejbizarnější stránkou opozice vůči plynovodu je její protiněmecká povaha. Polsko a Ukrajina, kde narůstá nacionalismus, jsou přesvědčeny, že jejich zájmy mají přednost před Německem. Což se dá těžko akceptovat, píše Rumer. Podle něj by EU jen těžko byla schopná bez vedení Německa dostát svým hodnotám, včetně ochrany Polska a Ukrajiny před nátlakem Ruska. Oslabovat Německo kvůli projektu, jehož dopad se značně přehání, nebo kvůli prchavé obchodní dohodě není ve strategickém zájmu EU a USA.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.