Média, univerzity, think tanky a osobnosti v regionu propagují pozitivní obraz Číny a jejích totalitních hodnot a režimu.
Po 15 letech investic do nejrůznějších infrastrukturních projektů je Čína předurčena k tomu, aby získala politický vliv a zajistila si svoji přítomnost v regionu Latinské Ameriky, píše Juan Pablo Cardenal pro španělský deník El País.
(Pozn. red.: článek publikujeme jako reprezentativní ukázku západního pohledu na čínskou „měkkou moc“ v kontrastu se západními představami o vlastní prestiži a normě měkké moci. Pro srovnání si lze přečíst také článek Josepha Nye k tématu zde. Doplňujeme pro čtenáře, že Latinská Amerika platí za “zadní dvorek” Spojených států.)
Podle Cardenala se nyní Čína zaměřuje na novou strategii, která je naprosto viditelná: spolupracuje s akademickým světem, světem kultury, médii a také s politickou třídou mnoha zemí kontinentu.
Tento model se zaměřuje na univerzitní kooperaci, na think tanky, média, politické strany a nejrůznější instituce. Vedle toho se propaguje čínská kultura a zřizují se výměnné programy s vlivnými osobnostmi Latinské Ameriky.
Čínská “měkká moc” je podezřelá
I když tyto praxe jsou celkově běžné, tato čínská verze „měkké moci“ vyvolává neustále podezření. V mediálním prostředí Čína uzavřela dohody o spolupráci a koordinaci s nejrůznějšími soukromými i státními médii, a to audiovizuálními i psanými. Například v Argentině se agentura Xinhua dohodla o spolupráci s médii, které jsou blízko kirchnerismu, televizní kanál China Global Television Network učinil totéž s druhu největší mediální skupinou v Argentině Grupo América. A podobné dohody vznikly také ve Venezuele a v Peru.
Podle Pekingu se tyto aktivity dějí v rámci „vzájemného poznávání“. Kritici ale hovoří o tom, že za financováním společných projektů a výměnou obsahu je snaha Číny produkovat pro Latinskou Ameriku zkreslený obraz čínského politického režimu a neutralizovat jeho kritiku. Čínský kapitál je přitom vítán, protože se regionální média potýkají s krizí, píše Cardonal dále.
Peking tu tak má sledovat strategii, která by korigovala vesměs negativní obraz Číny, který podle čínského vedení představuje hegemonní hodnoty Západu, které tento negativní obraz vytvářejí.
Obsah agentury Xinhua či dalších oficiálních médií Číny, který se ve španělštině nabízí, je ale o dost subtilnější než ten, který nabízejí ruská média RT nebo Sputnik. Čínskou snahou je podle autora především vylepšovat obraz Číny a jejího politického režimu, prezentovat Čínu jako odpovědnou a příznivou. A je paradoxní, míní autor, že Čína proniká do médií demokratických zemí, ale její vlastní mediální sektor je uzavřený.
Nakoupené elity?
Jsou to také elity z Latinské Ameriky a dalších zemí, které jsou v této činnosti Číně nápomocny. To z nich dělá „užitečné idioty“, píše autor dále s odvolávkou na český web Sinopsis.cz a jeho zakladatele Martina Hálu.
Koupená loajalita Číně je nyní viditelná například v Panamě a v Dominikánské republice, dvou posledních zemích, které ukončily diplomatické vztahy s Tchaj-wanem. Čína pořádá zvláštní programy, vlivné osobnosti z Latinské Ameriky jsou zvány na cesty do Číny na celé týdny apod. Snahou Pekingu je přitáhnout tyto prominenty na svoji stranu.
Jak autor připomíná dále, také řada evropských politiků – například David Cameron, Romano Prodi nebo Dominique de Villepin – jsou na výplatní listině Pekingu. Členové politických stran napříč politickým spektrem jsou placeni Čínou. Tým argentinského prezidenta Macriho o 15 lidech strávil v Číně celkem 14 dní v luxusním prostředí jako „placení hosté“.
To, že Čína v takových pozváních vidí smysl, ukazuje i oznámení prezidenta Si Ťin-pchinga před 300 pozvanými hosty ze zahraničí, ve kterém oznámil, že Čína pozve 15 tisíc politiků z celého světa během následující pěti let. Tyto cesty jsou pečlivě připraveny a nedotýkají se citlivých témat, jako je demokratizace, postavení právníků, otázka Tibetu atd. Tato strategie funguje, jak ukazují veřejná vystoupení těchto lidí ve prospěch Číny.
Takovému pozitivnímu obrazu Číny v Latinské Americe pomáhá i faktická neznalost Číny, a to i mezi elitami. Absence historických sporů a také kritiky autoritářské povahy čínského režimu jsou dalšími pomocníky.
Proč akademici mlčí
Kromě Komunistické strany Číny se aktivně podílejí na obrazu Číny v Latinské Americe i další okrajovější organizace – Konfuciův ústav, think tanky, další konfuciánské spolky, delegace přátelství apod.
Akademici, kteří sledují Čínu, mají povědomí o situaci v Číně, jenže často se obávají psát o Číně kriticky, aby to neovlivnilo negativně jejich profesní kariéru, včetně možnosti cestovat do Číny a získat vízum. Výsledkem je absence kritiky, která umožňuje Pekingu cenzuru, která se praktikuje v Číně, posílat dál do zahraničí.
Vzhledem k velkým neznalostem Číny v Latinské Americe je třeba podle překladatelky z čínštiny Isoldy Morillové, aby zde byla kritická debata o současné Číně.
Podle vyjádření českého sinologa Martina Hály se čínská strategie nedá chápat jako „měkká moc“ západních demokracií. „Měkká moc USA se zakládá na přitažlivosti a využívá nástroje jako Hollywood, rock n‘ roll a média, která fungují v souladu s principy plurality názorů a svobody slova,“ cituje článek Hálu.
Příklad Austrálie, kde podle vládní zprávy, Čína pronikla do médií, obchodu, univerzit, čínské komunity a až do místních úřadů, je ukázkou toho, co se může stát Latinské Americe, varuje autor dále. V Austrálii tento problém vznikl, jak tvrdí osoba blízká vládě bývalého premiéra Malcolma Turnbulla díky tomu, že mu nikdo nevěnoval pozornost. Za pět let by Latinská Amerika mohla být ve stejné situaci jako Austrálie, uzavírá článek.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.