Ivo Šebestík komentuje příčiny litého boje o personální složení Rady České televize. Co prozrazuje o médiu veřejné služby?
Číst mezi řádky v případě bojů o nové personální složení Rady České televize je velice snadné. Ostatně jako meziřádková četba už v podstatě v každé kauze týkající se české domácí i zahraniční politiky.
Kdyby Česká televize byla skutečně nezávislým, objektivním a hospodářsky rozumně řízeným médiem veřejné služby, pak by se pozornost poslanců české Poslanecké sněmovny zaměřovala výhradně na posuzování odborné způsobilosti a mravní bezúhonnosti kandidátů, a nebyl by o budoucí radní veden tak urputný ba přímo lítý boj. Česká televize jako skutečné médium veřejné služby, tedy určené VŠEM občanům bez rozdílu jejich politických postojů, by prostě přinášela zejména zpravodajství a publicistiku v širokém spektru názorů a prezentovala osobnosti zastupující všechny názorové proudy s výjimkou těch, které každý soudný člověk bez potíží uzná za extrémní ve smyslu poškozování kultury a soužití mezi lidmi.
Takovým médiem ale Česká televize není, a tudíž právě zde tkví původ onoho boje o kontrolu obsahu a kvality jejího vysílání i hospodaření. Média veřejné služby (takzvaná veřejnoprávní) se těží obrovské výhodě na konkurenčním trhu médií. Nejsou tak absolutně závislá na sledovanosti a poslechovosti, a s tím spojené reklamě, jako média privátní. Média veřejné služby mají svoji existenci z dominantní části zajištěnu koncesionářskými poplatky. Pracují tedy v záviděníhodném bezpečí.
Toto bezpečí jim ale není dáno k tomu, aby se stala názorovou platformou pouze jedné či několika málo názorových skupin politického a hospodářského spektra. Nota bene zrovinka těch skupin, které to myslí s osudem České publiky nejhůř. Právě naopak! Osvobození od tvrdého konkurenčního boje na mediálním trhu jim bylo dáno výlučností jejich role. Ta spočívá v maximální objektivitě informací a také ve snaze o pozvedání kulturní úrovně obyvatelstva. V jistém smyslu mají média veřejné služby za úkol chránit a dále rozvíjet národní kulturu a vzdělanost. A právě toto znamená bránit se ze všech sil jakémukoliv ovlivňování ze strany zájmových uskupení a jiných vlivů. Domácích i cizích.
Selektovat informace, upřednostňovat jeden jediný pohled na věc, znevažovat „nehodící se“ postoje, třídit osobnosti na ty, jimž se poskytne prostor k prezentaci názorů a na ty, kterým se naopak tento prostor jednou provždy zapovídá, to jsou přesně ty skutky, které si médium veřejné služby dovolit nesmí. Zcela ničí základní smysl jeho existence. Obracejí jej v pravý opak. Stávají se tak médii služby pouze jedné jediné politické formaci. Ostatní občané se stávají objektem manipulace.
Urputný boj o personální složení rady ČT je tedy bojem o to, zda se Česká televize vrátí ke své funkci, pro kterou je občany, všemi občany bez rozdílu poltického přesvědčení, financována, nebo zda zůstane tím, v co se v posledních letech či dnes už desetiletích proměnila.