Jde třeba počítat s tím, že deficity a výdeje nyní budou mnohem větší, než byly za finanční krize z roku 2008.
Náklady budou mnohem vyšší než u finanční krize, píše pro Financial Times Martin Sandbu.
Deficity budou obrovské, píše o fiskálních nárocích tváří v tváří koronavirové pandemii Martin Sandbu. Ale to nikoho nesmí děsit, je potřeba to nyní udělat a smířit se s tím, že výdaje budou mnohem větší, než byly za finanční krize z roku 2008.
Sandbu shrnuje, že deficity se v období 2008-2010 zhoršily o 4 až 10 procentních bodů. Většina byla způsobena propadem HDP (tedy i příjmů) a vyššími výdaji – třeba na sociální dávky.
Nyní budou propady stejné, ne-li vyšší. Odhady pádu čínského HDP činí 13 % za první dva měsíce.
Jenže nejde jen o hašení škod, je jasné, že fiskální stimul bude muset být podstatně vyšší než 1,5 % HDP, jako tomu bylo v EU v minulé dekádě, píše Sandbu.
Prioritou je dnes vložit vše, co bude potřeba, do zdravotnického systému a udržet příjmy lidí. Jedna věc je, doufejme, krátkodobý nabídkový šok, ale druhá pak šok poptávkový, který se může táhnout velmi dlouho, varuje autor.
Jaké jsou argumenty proti? Že lidé nic neutratí, protože budou zavřeni doma? Ale alespoň se jejich příjem nepropadne na dno. A že dluh je neudržitelný? Centrální banky ale ukázaly, že financování přes nulové sazby je možné i dlouhodobě.
Ted není čas na opatrnost, říká Sandbu. Vlády se do toho musejí pustit a utrácet ve velkém. Existují návrhy na programy ve výši 500 mld. euro, tj. 4 % HDP EU. Ale i to bude nejspíš příliš málo, zkrátka bude potřeba vydávat tolik, kolik bude propad HDP.
A dále, je potřeba konat rychle a dát tak lidem jistotu, že nebudou ponecháni krizi napospas. Ve hře je třeba univerzální dávka pro všechny, jako v Hong Kongu. Cílovat se tím pádem bude na nominální HDP.
A dluh eurozóny? Ten bude potřeba zespolečenštět – tj. buď přes nákupy centrální banky, nebo vydáním společného dluhopisu.
Koronavirus obrací náš život vzhůru nohama. V ekonomické politice to bude totéž, zakončuje autor.