Jan Schneider na dnešní neděli přichystal další díl svého průvodce jazzovou muzikou, takže i dnes na vás čekají tři skladby.
Dnes si zase dovolím zkraje upozornit na pěknou basovou figuru o dvou tónech, která dodává motivu Pierrota zvláštní příchuť. V Modern Jazz Quartetu se sešli nesmírně kultivovaní muzikanti, kteří dokonale porozuměli charakteru svých nástrojů a jejich roli v takto neobvykle složeném souboru (John Lewis piano, Milt Jackson vibrafon, Percy Heath basa, Connie Kay bicí).
Po klidných skladbách mám vždy neodolatelnou chuť na něco brutálnějšího. Velmi často skončím u Charlie Minguse. Ten napsal skladbu „Moanin‘“ pro malý bigband (z žesťů chybí trumpety!) s nádherným a nezapomenutelným barytonsaxofonovým riffem, který je tak trochu návykový: určitě si ho s potěšením vyslechnete zase na závěr: má skutečně šťávu!
Díky Sašovi P., který mně odhalil fenomén „anatolského rocku“, si dovolím upozornit na jméno Cem Karaca – v krásné písni Tamirci Çırağı (Konser Kaydı) dokazuje, že vládne krásným hlasem a prostě umí. Dobrá muzika holt nezná hranic, a i v Turecku máme své nikoliv snad pokrevní (i když v té střední Evropě, kdo ví?), ale rozhodně muzikální spřízněnce.