Vrcholoví politici EU často přechází po skončení funkce do lobbistických kruhů. Z europoslanců se jedná asi o 30 % a v případě eurokomisařů jde o až 50 %.
V roce 2017 vydala Transparency International EU zprávu s názvem „Když se z politiků EU stanou lobbisté“ (When EU Politicians Become Lobbyists), ve které se uvádí:
30 procent europoslanců, kteří opustili politiku pracují pro organizace na seznamu lobbistů EU. U eurokomisařů je podíl více než 50 %.
Nejznepokojivější jsou situace, kdy se vedoucí osoby s rozhodovací pravomocí z EU dostávají přímo na pozice, kde se snaží ovlivnit bývalé kolegy nebo jejich zaměstnance nebo se připojit k organizacím, které dříve regulovaly.
Krátce po odchodu z funkce si lobbistické agentury z Bruselu najaly 26 bývalých europoslanců. Podobné to je u Evropské komise: bývalí eurokomisaři přijali pozice v soukromém sektoru, mimo jiné v ArcelorMittal, Uber, Bank of America a Volkswagen. Mnoho z těchto pracovních míst zahrnuje kontakty s orgány EU.
Nejméně 20 % nejlepších lobbistů dříve pracovalo pro orgány EU – u společnosti Google je podíl nad 50 %.
Americký technologický gigant Google je nejvlivnějším lobbistou v Bruselu. Žádná jiná společnost nemá takový přístup na nejvyšší úrovně institucí EU. Zveřejnění lobbistických schůzek v posledních dvou letech naznačuje (údaj platný v době publikace zprávy, tj. rok 2017), že Google se s komisaři a jejich nejbližšími poradci setkal 124krát.
Bývalí poslanci Evropského parlamentu a jejich asistenti, jakož i odborníci z politických skupin a sekretariátu EP, jsou atraktivní pro organizace, které se snaží ovlivnit legislativní proces EU. Často přinášejí širokou profesionální síť a zkušenosti zasvěcených osob. Poslanci mají přístup do Evropského parlamentu, který je platný po zbytek jejich života.
V průměru se s každými volbami do Evropského parlamentu téměř 50 % poslanců vymění. Po volbách v roce 2014 byla výměna v některých zemích obzvláště vysoká (90,5 % v Řecku; 67,1 % v Itálii). Vysoká fluktuace poslanců a zaměstnanců znamená, že mnoho lidí hledá v měsících po volbách nové zaměstnání.
Konkrétní případy europoslanců, eurokomisařů a úředníků jsou na webu Corporate Europe (RevolvingDoorWatch).
Herman von Rumpuy
Bývalý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy (ve funkci prosinec 2009 – listopad 2014) našel hned v lednu 2015 uplatnění v TomorrowLab a European Policy Centre (EPC).
Od roku 2019 je prezidentem univerzity College of Europe. Společnost mu dělá na pozici rektorky od září 2020 Federica Mogheriniová (bývalá Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku v období 2014–2019).
Jen pro zajímavost: představitelka běloruské politické opozice Světlana Tichanovskaja pronesla v říjnu projev na College of Europe v Natolinu (Polsko), informovali jsme zde.
José Manuel Barroso
Bývalý předseda Evropské komise Barroso (ve funkci listopad 2004 až listopad 2014) se stal v roce 2016 poradcem a nevýkonným předsedou Goldman Sachs, což vyvolalo kontroverze, protože Goldman Sachs je americká instituce, která hrála pochybnou roli ve finanční krizi, která téměř rozbila euro.
S Barrosovým jménem se setkáme v řídícím výboru skupiny Bilderberg. (Psali jsme zde a zde. Téma EU, korporace, lobby, Barroso a Goldman Sachs se objevilo v roce 2019 i v našem rozhovoru s europoslankyní Kateřinou Konečnou).
Anders Fogh Rasmussen
Nutno dodat, že podobná praxe panuje i mimo instituce EU. Bývalý generální tajemník NATO v letech 2009–2014 (2001–2009 byl ve funkci premiéra Dánska). 1. října 2014, den poté, co opustil NATO, Rasmussen oznámil, že založil Rasmussen Global, novou poradenskou společnost. Ozvala se ovšem kritika: „Zahájení konzultačního lobbování v otázkách bezpečnosti bezprostředně po odstoupení z funkce generálního tajemníka NATO je nevhodné a nepřijatelné.“
***
Europe Inc.
Starší publikace „Europe Inc.“ (2003) poskytla jedinečný a komplexní přehled o systematických způsobech, kterými nadnárodní korporace (prostřednictvím lobbistických skupin) uspěly v ovlivňování širokého spektra politik EU a dalších mezinárodních institucí, jako jsou OECD, WTO a OSN. Autoři pojednávají o hlavních aktérech těchto antidemokratických praktik a analyzují strukturální a politické faktory, které umožnily nadnárodním korporacím stát se tak dominantní silou v politice.
Tři klíčové kapitoly jsou ke stažení v angličtině zde:
Kapitola 3 „Writing the Script: The European Roundtable of Industrialists”
Kapitola 6 „Polishing the EMU: The Association for the Monetary Union of Europe”
Kapitola 7 „Doing Business in Amsterdam: The ERT, UNICE and the Treaty of Amsterdam”
Filmový dokument z roku 2012 „The Brussels Business – Who Runs the European Union?“ (ke zhlédnutí zde) vypráví příběh o tom, jak průmyslové lobbistické skupiny od 80. let silně ovlivňovaly vývoj EU.
Na počátku 90. let narazili dva mladí muži na obrovský vliv lobbování na rozhodování EU v Bruselu. Jeden začne vyšetřovat a bojovat proti němu, druhý se stane prominentním lobbistou pro 40 nadnárodních společností.
Film nás zavádí do světa lobbování, sítí moci a vlivu velkých podniků na tvorbu politiky EU v Bruselu. Vypráví neoficiální verzi evropské integrace od 80. let, příběh neoliberálního převzetí moci v evropské politice.
Psali jsme:
- Google se snaží narušit zákon o digitálních službách
- Korporace mají v EU „neuvěřitelnou“ moc lobbovat
- Lobbisté v EU protočili mezi roky 2017-2018 celkem 2 miliardy euro
- Jak to chodí v EU? Z eurokomisaře lobbistou s polovinou platu z kapes daňových poplatníků EU
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.