Celkem čtyři arabské země normalizovaly vztahy s Izraelem, zatímco USA daly najevo svoje stažení z regionu. Pro Írán se jedná o samé špatné zprávy…
Maroko v uplynulém týdnu navázalo diplomatické vztahy s Izraelem a připojilo se ke třem dalším arabským zemím – Spojeným arabským emirátům, Bahrajnu a Súdánu – které letos vztahy normalizovaly. V případě Maroka bylo součástí dohody uznání nároku Maroka na západní Saharu ze strany USA, stejně jako souhlasilo s vyjmutím Súdánu ze seznamu státních sponzorů terorismu, začíná svůj text geopolitický analytik George Friedman.
Proces uznávání Izraele v arabském světě má kořeny v paradoxu americké blízkovýchodní politiky. USA tento proces nepřímo podpořily a příležitostně k němu přidaly nějakou nabídku jako „sladidlo“. USA ale také daly najevo, že stahují svoje vojenské síly z Blízkého východu a také, že snižují své zdejší závazky. Friedman píše, že Blízký východ tak zůstává bez moci, která ho držela pohromadě.
Dokud byly USA koordinátorem a mostem v tomto regionu světa, pak byla veřejná nevraživost mezi zeměmi regionu vůči Izraeli? možná. Spolupráce mezi nimi byla sice také možná, ale provozovala se v utajení a za americké koordinace.
Bez USA si buď každá země musí jít vlastní cestou sama, nebo musí vytvořit smysluplné širší vztahy. Friedman píše, že tato americká politika dovedla země regionu Blízkého východu k doposud skrývanému poznání: potřebují se navzájem.
Příčinu vidí Friedmanův text v tom, že sunnitský arabský svět nemá většího nepřítele než Írán. Země sunnitského arabského světa doposud počítaly s USA jako zárukou jejich zájmů, ba i existence, tváří v tvář íránské hrozbě. Tento scénář je stále možností, nicméně – píše Friedman – USA vytvořily kritickou nejistotu v regionu. Sunnitské země ale i Írán musejí nyní počítat s nepřítomnými Spojenými státy.
Íránská pozice je oslabená, protože stála na jedné strategii – postavit arabské země proti Izraeli, USA a proti sobě navzájem. Írán tak využíval konfliktů z toho vzniklých. Nyní má ale méně manévrovacího prostoru. Arabové objevují potřebu jednat se sousedy bez přenášení rizika a odpovědnosti jen na USA.
Navázání diplomatických vztahů obvykle není automaticky spojeneckou aliancí. V tomto případě je tomu ale jinak. V každé z těchto zemí jsou frakce nepřátelské Izraeli. Každý režim, která vztahy normalizuje, s tím musí počítat. Každý stát, jenž uznal Izrael, prolomil bariéru. Mezi mnoha Araby je to porušení jejich základního principu. Kupříkladu Saúdská Arábie takový krok neučinila, přestože s Izraelem poměrně dlouho spolupracovala. Vzhledem k politice regionu může být uznání stejně dobře spojenectvím, píše Friedman.
Toto implicitní spojenectví ponechává Írán v mimořádně obtížné situaci. K Íránu nepřátelský arabský svět je teď je organizován kolem izraelské moci. Teherán tak podle Friedmanova čtení čelí kromě zničujících sankcí, vnitropolitického napětí a potenciální hrozby ze strany Spojených států nejen možnosti arabského nepřátelství, ale i možnosti dalšího arabského sblížení s Izraelem.
Proces uznání Izraele nechává Palestince izolované od bývalých spojenců. Írán se může rozumně vykreslit jako jediný zastánce Palestinců a jediný skutečný nepřítel Izraele vzhledem k tomu, že vlády arabských zemí (nikoliv ale občané) přistupují k Palestině jako k podružné otázce už dlouho.
Ovšem není jasné, zda tato formální izolace Íránu povede ke změně režimu v Teheránu. Jasné ale je, že jakákoliv vojenská akce Íránu proti čtyřem zemím, které uznaly Izrael, dá Tel Avivu možnost podniknout nepřiměřenou odvetu. Totéž platí pro íránské spojence v Iráku nebo v Sýrii, míní autor.
Proces normalizace vztahů nesmírně rozšířil izraelské možnosti útoku na Írán. Ve srovnání se 70. lety 20. století, kdy Izrael čelil jednotné arabské frontě, se rovnováha sil v regionu změnila. Teď čelí takové frontě Írán, i když se teprve uvidí, jak moc jednotná bude vzhledem k řídkosti jednoty v tomto regionu. Ještě mnoho z toho se může pokazit. Nicméně tak či onak jde o hlubokou redefinici Blízkého východu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.